Z dlouhého vojenského stanu vylézá skupina chlapců. Mají mokré vlasy a v chladném krušnohorském ránu jim od úst stoupá pára. Všichni běží k vojenskému džípu, kde dostanou perník a horký čaj. „To bylo super," zní nejčastěji pronášená věta.

Chlapci navštěvují šestou třídu základní školy v Libouchci a ve středu se z nich na několik desítek minut stali figuranti ve cvičené libereckých chemiků ve výcvikovém prostoru Tisá. Spolu s 200 spolužáky od nich ze školy a ze školy v Tisé.

„Chceme takto deklarovat, že opravdu dokážeme během hodiny dekontaminovat 200 lidí včetně dětí. Nikdo nemá o naší činnosti žádné velké zkušenosti," vysvětluje jeden z velitelů. Chemici podobnou činnost nacvičují samozřejmě často, ale figuranty jim dělají většinou kolegové vojáci, kteří vědí, co je čeká. Ovšem děti nikoli.

Vojenská jednotka

„Budete simulovat vojenskou jednotku, která byla napadena špinavou bombou," vysvětluje jeden z vojáků nastoupeným dětem. Nejprve jim objasní, co to špinavá bomba vlastně je a pak začne udílet pokyny k přesunu. Se smíchem ještě zodpoví dotaz, zda děcka náhodou nedostanou injekci proti radioaktivitě.

Nejprve děti dorazí k roztřiďovací jednotce. Vojáci jsou v ochranných oblecích a na zádech mají pověšené nové útočné pušky české armády Bren. Vybrané děti měřícími přístroji kontrolují, jaká je jejich radioaktivita.

Kontrolou neprojdou všichni, tohle totiž vojáci procvičovat nemusí. Důležitý je nával u dekontaminačního stanu. Děti do něho vstupují postupně, aby vojáci nápor zvládli.

Odděleně

Do jednoho dlouhého stanu vstupují jak chlapci, tak i dívky společně. Že by se ale mohli navzájem okukovat při svlékání, nehrozí. Stan je totiž rozdělený. V sekci pro hochy jsou vojáci, v sekci pro dívky vojákyně. I když v ochranných oblecích a maskách to někdy nejde rozeznat.

Všechny šaty musí dolů. V reálu by děti i všichni ostatní zasažení skončili nazí. Při cvičení taková přísná pravidla neplatí. Děti si s sebou přinesly plavky.

Zpět dostanou i své šaty, neztratí se jim nic, každý dostane označený vak, který pak vojáci přenesou do oblékárny. I v reálu se všechny věci takto uchovávají a evidují. Aby bylo možné zpětně dohledat a zjistit, jak například bylo zasažené oblečení některého jednotlivce.

Pod speciálními sprchami děti zůstávají jen krátkou dobu, důležitá je i rychlost.

„Vůbec jsem netušil, že je možné mít ve stanu teplou sprchu," uvedl David Altner z Libouchce. S kamarády pak vyzvídají, kde se teplá voda bere. Ze speciálních cisteren, které jsou k tomu vybavené. Ve skutečnosti by ale sprcha byla studená. Aby se na těle zasaženým neotevíraly póry.