V neděli 7. února jsem se jel podívat do Tisé, skalní město znám dobře z letních výprav, zimní dokumentace vyžaduje trochu jinou výbavu. Teplé boty, rukavice, horký čaj do batohu. Hluboké závěje a ledové plotny nemám rád.  

Parkoviště u Turistické chaty v Tisé bylo plné, desítky vozidel pokračovaly dál směrem na Sněžník. Běžecká stopy byly pevné, u orientační mapky se často rozhodovalo, jak dlouhý bude pobyt v přírodě. Červený okruh byl nejdelší, cílem sportovního snažení mohl být Rájec, Ostrov, Petrovice i Sněžník.

Žádného profíka jsem v lese nepotkal, většinou se jednalo o vysmáté lyžařské turisty. " Je tu krásně, zasněžené stromy jsou kouzelné, všichni respektují rozestupy, někdo má i roušku. Větší skupiny jsem nepotkal. Podle chytrých hodinek jsem naběhal osmnáct  kilometrů, což mi úplně stačí. V autě mám svačinu a horký čaj, k okénku v Turistické chatě se nechystám," svěřil se pan Petr z Děčína.

Mezi stromy v hlubokém sněhu se najednou objevil mladý muž na speciálních sněžnicích. "Je to trochu náročnější než běžky, ale zase se dostanete všude. Já mám kovové, ale nabídka je solidní. Můžete si pořídit dřevěné, bambusové, plastové. Prodávají se i speciální boty," tvrdil borec v maskáčích. Někdo se jenom proběhl, někdo zajel ještě ke kostelu sv. Anny v Tisé (1789), nebo zkusil ještě rozhlednu na Sněžníku (1864).