Miroslav a Jura přicestovali z Ústí. Oba běželi půlmaraton. „Drážďany mají perfektní zázemí a doprovodný program. Snad deset hudebních kapel povzbuzovalo sportovce kolem trati, hlavně bubeníci. V Ústí byla inverze, v Drážďanech modré nebe. Trať byla pohádková, hlavně část vedoucí parkem," konstatoval starší z dvojice Ústečanů, Jura.

Návštěva u sousedů

Syn si chtěl vyzkoušet půlmaraton v Drážďanech, tak jsme vyrazili. Němci se opět projevili jako evropská velmoc. Až po vygumované hranice mlha, v Drážďanech modré nebe. Čisté a široké ulice, veřejná WC luxusního provedení, rozesmátí bubeníci v každé zatáčce. Část trati vedla místním parkem, což byla ukázka německé preciznosti. Nikde jsem neviděl počmáranou telefonní budku, nebo polámané lavičky a bylo jich tam dost. Město dýchalo pohodou a klidem, sportovní akci bralo jako příjemné rozptýlení a zábavu. Jindy hluční sousedé najednou spořádaně tleskali sportovcům, nestyděli se za slzy dojetí po doběhu nejstarších maratonců. Trochu jsem se v tom davu nadšenců zamotal a ztratil kontakt se synem. Čekal na mne s kamarádem u auta, mě doprovodil na malé parkoviště ochotný pan Hoffmann, místní učitel. Jeho syn oslavil na maratonské trati dvacáté narozeniny a celá třída slavila s ním. V cíli se mu podepsali všichni na žlutý dres a vyfotili se s hrdinou. Po sportovní stránce ústecký a drážďanský běh lze srovnávat, v čistotě města vyhráli sousedé.