„Nejdřív nebyla vakcína. Pak mi zavolal a říkal: mami, povedlo se to,“ zrekapitulovala seniorka. Spíš než kvůli sobě se nechala očkovat kvůli dětem a vnoučatům, kteří za ní jezdí. „Nechci, abych je nemohla vídat,“ krčí žena rameny.

Po očkování čekala chvíli v odpočívárně. První dávka byla bez problému, ale bojí se té druhé. „Je prý větší reakce, bývají horečky, bolí kosti a tři dny je člověk malátný. A já beru dost léků,“ konstatovala Libuše Beránková. Syn ji do Litoměřic objednal ještě předtím, než se dozvěděla, že své pacienty má očkovat i její obvodní lékařka v Terezíně. Což by žena preferovala. 

Na to, až přijde vakcína jeho praktikovi, zatím čeká 87letý pan František z Litoměřic. I když věděl o možnosti nechat se očkovat na výstavišti či v nemocnici, kam i seniorům s přesunem pomáhají. „Poslali mi to z úřadu,“ potvrdil pan František. „Ale myslím si, že tu nebudu dlouho, že to ani nestojí za to,“ vysvětlil.

Když na jeho praktika vakcína dojde, očkovat se nechá. Na tom, čím ho naočkuje, mu nezáleží. O to, jakou vakcínu jí dávali, se nezajímala ani L. Beránková na výstavišti.