Život středověkého města, kterým bývalo i Ústí, je nemyslitelný bez kostelů a klášterů. Ty bývaly úzce propojené se školou, špitálem a charitativními institucemi. Nejstarším svatostánkem v Ústí býval někdejší farní kostel sv. Vojtěcha, dnes barokní.

Právo jmenovat do něj faráře patřilo po celý středověk panovníkovi. Sahá nejspíš až do doby knížecí. „Jména farářů známe od 14. století především díky centrální arcibiskupské evidenci v takzvaných konfirmačních a erekčních knihách," píše o tom historička Lenka Bobková v Dějinách města Ústí.

Písaři do nich zapisovali uvedení faráře do úřadu i přesuny majetkové. Zachovalo se nám tak do dnešní doby jméno farářů Hermanna, Ondřeje, karlštejnského kanovníka Mikuláše, Matyáše Havrana, nebo Jana „aus Tman".

Klášter dominikánů

Starší odborná literatura také traduje existenci dominikánského kláštera u kostela sv. Vojtěcha. Autoři se přitom opírají o jedinou zmínku v Husitské kronice Vavřince z Březové. Její pisatel mezi husity zničenými kláštery jmenuje též dva „in Usk".

„Míněno je zde však s největší pravděpodobností Sezimovo Ústí, rozhodně ne Ústí nad Labem, kde je vznik dominikánského kláštera spojený až s protireformačními snahami na počátku 17. stol," uvádí tvrzení na pravou míru Lenka Bobková.

Při kostele působilo i několik oltářníků, jejichž živobytí plynulo z darů měšťanů.