Neochota platit daně je stará jako civilizace sama. Platí to i o Ústečanech. Z doby předbělohorské to můžeme doložit zprávou purkmistra Josefa Hermanna. Píše roku 1598 královské komoře o neutěšeném stavu města a doufá ve snížení domovní daně, která měla zaplatit válku s Turkem.

„Prohlašuje, že nelze brát za základ daňové přiznání z roku 1557, kdy v Ústí napočítali 225 usedlostí," píše o něm Lenka Bobková v Dějinách města Ústí. „Nové domy jsou prý podstatně chudší a při požadovaném berním zatížení by je jejich majitelé během jednoho roku raději opustili."

List popisuje požáry, jež Ústí zpustošily v letech 1538 a 1562, stěžuje si na městské hospodářství, obklopené neúrodnými kopci a utiskování okolními šlechtici.

Úsměvně působí zmínka o tom, že piva mohou vařit jen velmi málo. Přičemž jim prý často ke škodě měšťanů zkysne, jelikož prodeji překáží pivovary šlechticů. Pivo prý spotřebují jen díky pracím na vinicích. Ty podle dopisu představují jediný skutečný přínos pro město.

Kvalita a množství vinic dovoluje víno vyvážet. Purkmistr Hermann připomíná úrodný rok 1584, kdy si Ústečtí mohli dovolit poslat sud vína jako dar kurfiřtu Augustovi do Drážďan. Zároveň ale upozorňuje, že takový rok bývá vzácností a špatná sklizeň může město uvrhnout do značných potíží.

Nicméně list kromě stesků páně purkmistra Hermanna poskytuje i cenný soupis majitelů nemovitostí. Tak se dozvídáme, že vlastnili 368 domů. Z nich 105 smělo vařit pivo. Tři majitelé byli šlechtici: Petr Kelbel, Sekerka a Jan z Bílé. Z toho si můžeme udělat obrázek o tom, jak velké vlastně necelé čtvrtstoletí před třicetiletou válkou Ústí bývalo.