Po třicetileté válce město Ústí jen složitě obnovovalo svou někdejší prosperitu. Nastalo období rekatolizace, nevolnictví a robotních povinností. Ústí své poddanské vsi moc nešetřilo. Ty se pak roku 1680 přidaly k rozsáhlé selské rebelii.

Je to rebel!

Selské povstání toho roku vzplanulo i na Ústecku. Město samé však bezprostředně neohrozilo. Kupodivu řady povstalců zůstaly ochuzeny o poddané vesnic Vaňova a Stříbrníků.

„Ty roku 1659 žádaly krajského hejtmana Gottfrieda Konstantina ze Salhausenu o ochranu proti přehmatům města a výši robotních povinností," uvádí v Dějinách města Ústí zdejší historička Kristina Kaiserová.

V tomto případě dokonce spor rozšířilo i jednání o tom, zda vesnice městu vůbec patří. Před válkou je totiž primas Schösser dal do zástavy. „Spor nakonec řešilo místodržitelství, městu ale zjevně vyhovělo.

Na šibenici!

Povstání nakonec udusila armáda. Za účast na něm obvinili několik sedláků ze sousedních vsí. Některé z nich bezprostředně po tom pověsili. Coby reakci na povstání vydal císař 28. června 1680 robotní patent, který sice poddaným příliš nepomohl, ale na druhou stranu do určité míry omezil vrchnostenskou zvůli a zneužívání moci.

Například stanovil robotní povinnosti na maximálně 3 dny v týdnu a zrušil nedělní a sváteční roboty, vyjma kalamitních situací.