Jeho kolegové se shodují, že na Milana Kohoutka budou vzpomínat nejen jako na soudce a předsedu soudu, ale především jako na člověka s vysokým morálním kreditem, čestného, pracovitého, upřímného a obětavého.

„Bez velké okázalosti, s klidem a nadhledem vedl soudy na severu Čech v jejich nejtěžším období, které jsme zažívali po roce 2000,“ vzpomíná na kolegu soudce Ondřej Peřich.

V nekrologu ústeckého krajského soudu jeho kolegové zdůrazňují, že své práci se obětoval více, než bylo jeho povinností. „To by nebylo možné bez fungujícího rodinného zázemí. Oporou mu byli jeho blízcí, především manželka Marcela a děti Zuzana a Tomáš, a posléze po smrti manželky, jeho další životní partnerka Lenka.“ Čest jeho památce!

Vzpomínka na Milana Kohoutka

Soudce Milana Kohoutka jsem poznal při soudním jednání, když jsem zastupoval spolu s kolegou zaměstnance chemičky proti vedení Spolchemie. Bylo to ještě v 80. letech, a k velkému zděšení odborů, dva chlápci z provozu kyseliny solné žalovali vedení Spolchemie, že zaměstnancům chemičky neoprávněně nevyplatilo pár set tisíc korun.

Kohoutkův rozsudek zněl – peníze doplatit. Potom jsme se potkali skoro po deseti letech, když jsem již pracoval v novinách. Ale skutečně jsme se setkali až někdy po roce 2002, kdy jsem s předsedou ústeckého krajského soudku Milanem Kohoutkem připravil článek o tom, že krajský soud není soudem, ale je to fabrika na rozsudky.

Vzpomínám si dodnes na beznaděj v jeho hlase, když hovořil o tom, že si berou soudci spisy i domů na víkend, protože je tolik spisů k vyřízení, a tak málo soudců, že situace je zoufalá. Nejen na krajských soudech, ale i na okresních.

Po celou dobu, co byl ve funkci předsedy krajského soudu se snažil, aby byly severočeské soudy posíleny novými soudci. Stěžoval si, že soudy kdesi na severu Čech nejsou pro soudce atraktivní. Řada soudců po nějaké době požádala o přeložení do příjemnějších lokalit…

Psal se rok 2014, za pár týdnů měl Kohoutek skončil ve funkci předsedy krajského soudu. Seděl jsem s ním v kanceláři, dívali jsme se na Labe pod námi. Povídali jsme si a náhle řekl:

„Víte, jak se těším, když si zase sednu do malé kanceláře jako soudce? Mám už plné zuby politiky, která se míchá do justice. Člověk zoufale shání peníze na opravy baráku, už dávno by měl stát nový justiční areál, a nic. Střídají se ministři a náměstci, furt jim dokola říkám to samé. A žebrám o soudce. Co se dalo, to jsem udělal, ale teď už skutečně chci mít klid.“

Zhruba od roku 1970 severočeský soudní kraj nebyl dostatečně personálně obsazen a nebylo dost soudců ani v roce 2014. Říkal, že pokud má například Městský soud v Praze 40 soudců nad plán a u nás je podstav přes 20 lidí a některé soudkyně jsou na mateřské, co to znamená? Přesto se podařilo Kohoutkovi pohnout ledy a krajský i okresní soudy se začaly přece jenom plnit chybějícími soudci.

Odešel v roce 2014 ze své funkce „odpočinout si“ jako předseda trestního odvolacího senátu krajského soudu.

Velký šéf soudu měl tichý hlas. Zažil jsem ho často spíše usměvavého než smutného, ačkoliv témata rozhovoru byla pravidelně jenom smutná. Noční můrou byla trvale i budova, ve které seděl. Vysoký kolos krajského soudu se potichu rozpadal.

Když jsme stáli na střeše nižší části budovy, byl červen 2013, měli jsme pod sebou (opět) rozvodněné Labe. Někdy voda zaplavila jenom suterén, někdy i přízemí. Tehdy na střeše, když jsme se dívali na rozvodněné Labe, mi řekl:

„Doufal jsem, že už to ve své funkci nezažiji, bohužel, je to tady. A musím se zabývat i otázkou, co dál, kdyby statik řekl, že budova již není bezpečná. Řadu let se uvažuje o stavbě nového justičního komplexu v Ústí, peníze se ale dosud nenašly,“ komentoval Kohoutek nejisté výhledy krajského soudu.

„V ústecké budově krajského soudu bylo nutné vyměnit okna, zabezpečit skleněné tabule na fasádě, dva miliony spolkla havarijní oprava hlavního rozvodu vody, elektrické vedení je také na hranici selhání. Každý měsíc je překračován garantovaný výkon elektrického vedení,“ řekl mi v posledním rozhovoru před jeho odchodem z funkce velkého šéfa krajského soudu.

Justiční palác se měl stavět na ústeckém Bukově v letech 2009 až 2012. Když Pán Bůh dá, snad po roce 2020 nový soud již bude postavený…

Když jsme se viděli na chodbě krajského soudu naposledy, pan soudce Kohoutek se těšil na blížící se odchod na zasloužený odpočinek. Měl stále stejně tichý hlas jako když byl velkým šéfem krajského soudu. Škoda, že si času klidu v důchodu na Děčínsku, v přírodě, která snad nikde jinde není krásnější, dlouho neužil. Byl to tichý, ale silný, a přitom shovívavý muž.

JUDr. Milan Kohoutek se narodil 9. srpna 1953 na Moravě, ale svůj život spojil se severem Čech. Od 1. července 1977 do 30. června 1978 byl justičním čekatelem u Krajského soudu v Ústí nad Labem, od roku 1978 do konce roku 1981 byl soudcem Okresního soudu v Děčíně. V letech 1982 – 1985 byl soudcem ústeckého Krajského soudu. V období let 1985 – 2000 byl soudcem Okresního soudu v Ústí nad Labem, kterému současně předsedal. Předsedou Krajskému soudu v Ústí nad Labem byl 13 let od 1. ledna 2001 až do 30. září 2014. Do 31. července 2018 zůstal soudcem Krajského soudu v Ústí nad Labem.