Lidé šli spát a nikdo netušil, že hranici překročí sovětské okupační jednotky. Byla to noc z 20. na 21. srpna. Ani Marie Stříbrská ze Všebořic, pro niž okupace začala již o půl druhé v noci.

„Probudil nás soused. Říkal, že k nám jedou tanky. Volal mu nějaký známý od policie. Přijížděly jakoby směrem od Teplic," vzpomínala před časem pro Deník se slzami v očích.

„Nakonec jsme tam stáli, a manžel i já jsme drželi našeho třináctiletého syna za ruce. Stále se nás chlapec ptal, jestli bude válka. Stál a jenom se třásl strachy. Nemohl to pochopit. Byl pionýr a najednou ho ohrožovaly tanky s rudou hvězdou," líčila smutně.

Počátky okupace v Ústí.Manžel paní Stříbrské sedl se sousedem na motocykl. Přijeli na Masarykovu ulici, kde projíždějící tank zdemoloval auto.„Zlobila jsem se na něj za to, bylo to nebezpečné. K ránu jsme slyšeli nad hlavami letadla. Bylo to hrozné, nezapomenu na to po celý život. Nechtěla jsem, aby mé děti prožily válku jako já."

Lidé plakali a neměli sílu, ale ani možnost, cokoliv proti tomu udělat. „Vojáci stáli na každém rohu. Na Skřivánku měli tábor a ve Vaníčkově ulici komandaturu. Žádali nás o ubytování a jídlo, ale naši lidé jim nechtěli nic dávat, protože je za tuhle zradu nenáviděli," dodala paní Stříbrská.

Mezi Ústečany také panovala velká solidarita. Třeba v bývalé Jitřence se vařilo kakao a připravovalo pečivo pro redaktory Průboje, kteří celé noci nespali a snažili se informovat veřejnost o tom, co se doopravdy děje.

Zamazané nápisy

Mezi lidi se také dostaly strojopisem sepsané seznamy SPZ automobilů, v nichž se pohybovali příslušníci STB zatýkající reformisty a ty, kdo hlasitě nesouhlasili s okupací.

Lidé zamazávali na domech čísla popisná, aby co nejvíce ztížili zatýkání. Také otáčeli směrovky na silnicích, aby sovětské kolony ztratily směr a bloudily.

Počátky okupace v Ústí.Podle ústeckého archiváře a historika Vladimíra Kaisera Ústí nemělo pro Sověty význam, nebyly zde žádné vojenské posádky, kromě pár kanceláři železničního vojska, a jediné důležité místo, budovu rozhlasu, nenašli, podobně jako v Liberci.

„Proto neobsadili žádnou strategickou budovu ve městě, ale svoji provizorní základnu si zřídili na louce na Severní Terase poblíž hotelového domu," podotkl Kaiser.

Archivář Kaiser se podílel na zpracování historie ústeckého 21. srpna. Podobně jako pamětníci z jiných měst, i on zaznamenal, že město a prakticky celý okres byl během jediné noci pomalován nápisy a hesly odmítajícími okupaci. Již ve čtyři hodiny ráno se sešla rada městského národního výboru Na všech jednáních městských, okresních a krajských národních výborů i stranických orgánů všech stupňů v prvních dnech po okupaci byly vydány rezoluce požadující odchod okupačních jednotek a vyjadřovaly plnou podporu našim ústavním činitelům. Rada MěNV dokonce odmítla okupanty zásobovat potravinami a benzínem.

Ústí má smutné prvenství. První oběť sovětské invaze zahynula v Předlicích

Chtěl zastavit tanky, které se valily přes Předlice. U prvního se mu to na chvíli povedlo. Ten další ale dostal smyk a zachytil ho pásem. Osmadvacetiletý Petr Fridrich těžkým zraněním podlehl. „Byl první obětí okupace Československa sovětskou armádou," uvedl ústecký archivář muzea Vladimír Kaiser s tím, že záznam o neštěstí se dochoval ve fondu generální prokuratury Národního archivu.

„V usnesení tehdejší Veřejné bezpečnosti je uvedeno, že příčinou smrti Petra Fridricha bylo pohmoždění mozku, zlomenina klenby i spodiny lební. Na následky zranění zemřel v nemocnici, kam ho převezli," uvedl Vladimír Kaiser.

Podle oficiálních záznamů z Obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti nahlásil lékař zranění mladého muže 21. srpna 1968 ve 3.40 hodin.

Poslední okamžiky života mladého muže začal osud odpočítávat o čtyři hodiny dříve. Petr Fridrich odešel se svojí dívkou o půl dvanácté v noci z restaurace Budvarka a zamířili na tramvaj k poště. Po cestě je míjely tanky a nákladní auta. Nastoupili do tramvaje a jeli do Předlic, kde na chvíli musela tramvaj zastavit, protože cestu zatarasily další projíždějící tanky. Když dojeli na konečnou k vozovně, pokračovali pěšky směrem do Chabařovic. Počátky okupace v Ústí.

U restaurace Lednice v Předlicích šli po silnici a tehdy proti nim začaly projíždět další tanky a auta. Fridrich jim začal nadávat a mávat rukama. Vběhl v jednom okamžiku do středu vozovky a snažil se tanky zastavit. První tank se před ním skutečně zastavil. Potom šel Fridrich stranou na kraj vozovky. Tanky se daly opět do pohybu. Pásy se jim na dlažbě smekaly, házelo je to doslova ze strany na stranu. Podle svědka, který vše sledoval z okna, dostal třetí tank na dlažbě smyk a pásem zachytil Fridricha. Ten vylétl do vzduchu a dopadl mimo silnici.

V policejním usnesení z 11. září 1968 se píše, že se ublížení na zdraví Petru Fridrichovi s následkem smrti odkládá, protože nejde o podezření z trestného činu.