Na sídlišti v ústecké čtvrti Severní Terasa, kde se učí děti většinové společnosti, to chodí jinak než třeba v Mojžíři nebo Trmicích, kde žije početná romská komunita a lidé ze sociálně vyloučených lokalit. Tam s výukou v rodinách pomáhá i neziskovka Romano Jasnica. Rodiče ovšem mají jasno. Chtějí, ostatně stejně jako pedagogové, aby to „peklo“ už konečně skončilo a věci se vrátily do normálu.

Například čtyřicetiletá Ústečanka Miroslava by potřebovala chodit do práce. Místo toho je doma se třemi dětmi. „Bydlíme v okrajové čtvrti, kde je ale hrozné připojení, takže musíme přes mobilní data. Na wifi nám rychlost kolísá a neustále padá připojení. Do toho ještě Teams, se kterým jsem v životě nepracovala, a všichni tři mají dohromady jeden notebook. To jsem zvědavá na ty známky na vysvědčení,“ líčila.

O problémech hovořil i ředitel ZŠ Mírová Kamil Weigand, týkaly se však zejména první vlny on-line výuky na jaře. Na podzim a v zimě tu už naskočili do zaběhnutého systému. „Pokud se někde něco objevilo, pomohl náš IT specialista, dokonce se mohl dálkově připojit k počítači a rodičům to pro děti nastavit. Posun od jara je obrovský. I rodinám jsme půjčili tablety a notebooky, pokud to bylo potřeba. Podle našich interních průzkumů až na pár výjimek nemáme kritiku,“ popisoval.

Horší už to prý bude s hodnocením znalostí pro vysvědčení. „Hodnocení nebude objektivní. Chytáme známky ze zadaných prací nebo on-line kvízů a testů. Nakolik budou vypovídající, je diskutabilní, není to jako za normální situace,“ upozornil Weigand. Není totiž podle něj jasné, zda úlohu žák vypracoval sám, nebo měl kalkulačku. Proto jsou známky spíš motivační než hodnotící.

O tom, že známkování je pouze motivační, hovořil i ředitel ZŠ Mojžíř Karel Bendlmajer. On-line výuku navíc označil za vedlejší. „Máme ji, ale není dominantní. Složení žáků a rodičů máme takové, jaké máme, a musíme se jejich potřebám, ale i přístupu přizpůsobit,“ poznamenal.

Základem je tedy komplexní práce zadávaná na celý týden. Lze ji vypracovat elektronicky i na papír, stejně tak ji odeslat zpět. Dle jejího vypracování pak učitelé známkují. Ale nejistota, kdo a jak práce vypracoval, je stejná jako na ZŠ Mírová. „Snažíme se co nejvíc udržet kontakt s dětmi i rodiči, ale máme skupinky, které prostě nereagují. Není jich moc, to procento se od jara výrazně snížilo, ale jsou,“ povzdechl si ředitel Bendlmajer.

Během výjimečného stavu se do výuky a pomoci romským a sociálně vyloučeným rodinám zapojil spolek Romano Jasnica. Dnes už pracuje v několika městech Ústeckého kraje.

V každém městě jsou jiné a jinak fungující školy. „Naši pracovníci se jim musí přizpůsobit. Na podzim a v zimě jsme potřebným rodinám poskytli podmínky pro výuku. Dávali jsme počítače s připojením tak, aby děti mohly na výuku, třeba ve Štětí a v Trmicích, kde neměly povinnou on-line výuku, nicméně měly nastavené domácí úkoly,“ popsal Martin Cichý z vedení spolku.

Terénní pracovníci pomáhali s vypracováním a vytištěním listů, doučovali v rodinách, případně ve třech nízkoprahových centrech. „Hlavně jsme viděli během celého roku jeden velký problém. Pokud rodina nemá počítač a internet, nejsou rodiče schopní dětem pomoci s přípravou na vyučování. Nemohou se prostě přihlásit ani do školního systému a informace si zjistit. Stejně těžké to mají rodiny s více dětmi,“ dodal Cichý.