Právě s ním cloumá puberta, učí se ale pilně a dělá pokroky. Přesně to se dá říct o osmiletém Budim. Nejde přitom o chlapce se zvláštním jménem, ale o samečka vzácného orangutana bornejského v ústecké zoo.

Krok za krokem

„Budi se momentálně dostal do věku orangutaního dospívání a v brzké době bude muset naši zoo opustit," upřesňuje zooložka Petra Padalíková.

Orangutani v ÚstíChov orangutanů bornejských v ústecké zoo začal v březnu 1989, kdy byla v zoologické zahradě umístěna dvě mláďata, původně jen do karantény. Mláďata, později pojmenovaná Ňuňák a Ňuninka, dovezla firma z Kambodži na objednávku pro potřeby natáčení filmu Dva lidi v zoo, posléze měla odejít do zoologické zahrady v Německu. Obě byla v zuboženém stavu, a jak se posléze zjistilo, nepocházela z kambodžské zoo, ale od pytláků. Film nakonec natáčel pouze sameček, který se v něm proslavil pod jménem Ámos. To posléze dostal prvorozený syn páru.

Jako každý jedinec silně ohroženého živočišného druhu, je i Budi zařazen do záchovného programu a o jeho dalším osudu rozhodne koordinátor chovu. Kdy a kam z Ústí odejde, zatím není jasné.

Aby bylo trauma z transportu co nejmenší, už od začátku prosince prochází pod vedením svých chovatelek tréninkem.

„Je to doslova krok za krůčkem a postavené na naprosté dobrovolnosti," přibližuje chovatelka Jana Klementová. V první fázi si Budi zvykal na novou samostatnou ložnici a přechod do ní.

„Poprvé spal sám bez mámy Ňuninky a sestřičky Cantik 29. prosince. Ještě se ale trochu bál, takže až do 18. ledna střídavě spal sám nebo s rodinou, od té doby už nocuje samostatně," popisuje chovatelka.

Budi rád provokuje

Rodiče si tak trochu oddechli. „Budiho puberta se projevuje tím, že provokuje. Rodiče štípe nebo se snaží je mlátit hadrem či hadicí. Až nás překvapuje, jak je táta Ňuňák tolerantní," usmívá se Klementová s tím, že ve dne je Budi nadále s rodinou.

Zároveň se začal seznamovat se speciální přepravní bednou. Trénink dobrovolného nastoupení je důležitý. Zvíře se nemusí uspávat, což přináší kromě traumatu také necitlivý zásah do jeho organismu.

„Všechno je to za odměnu v podobě pamlsků. Většinou dáváme to, co běžně nedostává, třeba sušené ovoce, datle či fíky," vypočítává Klementová. Dvakrát se už Budi v bedně uklidnil natolik, že bylo možné jej i uzavřít.

Zřejmě ještě letos Budi z Ústí odejde, aby pomáhal v jiné skupině se záchranou svého druhu.

Z volné přírody

„Orangutani jsou jedni z nejvzácnějších zvířat naší zoo. Chovný pár pochází z volné přírody, je proto geneticky cenný," připomíná Padalíková.

Před pěti lety podobně odešel z ústecké zahrady i starší Budiho bráška Ámos.

„Novým domovem se mu stala vyhlášená primátí ZOO Apenheul v holandském Apeldoornu. Již v roce 2010 se narodil první Ámosův syn Kawan a v roce 2011 další sameček Kesatu," dodává Padalíková.

Také ústecký pár má před sebou možnou perspektivu dalšího potomka. Zatím posledním je tříletá Cantik.

„Ňuninka rodí v průměru každých 5 - 6 let. Momentálně březí není," uzavírá zooložka.