Schichtovy lázně byly v minulosti prestižním místem. Vyhlášené byly i v době, kdy už nesly jméno Dr. Vrbenského. Dnes je jejich stav žalostný. Přes chybějící zadní zeď je vidět prostor bazénu, do kterého padají kusy stropní omítky. Ještě pár let, a střecha se může zřítit. Záchranu zatím lázně vyhlížejí marně.

„Chodívali jsme se tam koupat po volejbale, šlo o pěkné a na svou dobu moderní lázně s malým bazénem,“ zavzpomínala Ústečanka Jarmila Strnadová. Dnes už je v důchodu, ale v mládí hrála volejbal za ústecký oddíl Lokomotiva. „Líbila se mi tam příjemná domácká atmosféra,“ dodala. Bazén měl rozměry 25 x 12 metrů, dnes už se po jeho dně prohánějí potkani.

Johann Schicht

Patřil k významným ústeckým průmyslníkům, který v kraji vedl firmu na výrobu mýdla. Byl to právě Schicht, který si zaregistroval ochrannou známku na mýdlo s jelenem. Ústecké Schichtovy závody na Střekově vyráběly na začátku 20. století 300 milionů kusů mýdla ročně a vyvážely ho do celé Evropy.

Podnikatel chtěl jak svým zaměstnancům, tak i veřejnosti v Ústí nad Labem dopřát luxus moderních lázní. Lázně byly slavnostně otevřeny v září 1931 při příležitosti 80. výročí založení společnosti.

Před nějakým časem se v objektu sváděly líté boje. „Občas se tam střílelo, kluci si hráli na vojáky,“ řekla žena bydlící v domě, který bezprostředně sousedí se zničeným areálem. „Airsoft tady skutečně probíhal, ale zakázali jsme to, opravdu hrozí zranění. Střechou zatéká a stav se rychle horší,“ varoval provozovatel Střekov Arény Jan Pehl, jenž prostor spravuje pro firmu Power Get, které objekt lázní patří. Airsoftové přestřelky tu připomíná už jen zapomenutá vlajka České airsoftové federace vetknutá u vchodu. „Pokud se s prostorem rychle nezačne něco dělat, chátrání se bude jen zrychlovat“ zmínil Pehl.

Lázně jsou aktuálně na prodej. „V současné době je cena k jednání sedm milionů korun,“ upřesnil jeden z majitelů společnosti Power Get Miloš Podolský. Ten nevyloučil možnost dalšího jednání jak s městem, tak s vedením Ústeckého kraje. „Jedná se o částku v jednotkách milionů. Město dokáže dosáhnout na vysoké dotace, kam já jako osoba sáhnout neumím,“ zdůvodnil Podolský svou nabídku.

Jak potvrdila krajská mluvčí Magdalena Fraňková, zástupci hejtmanství se už na lázně byli podívat. „Finální rozhodnutí zatím nepadlo, ještě se o dalším možném využití bude jednat,“ uvedla Fraňková s tím, že pro některá využití už je ale budova přece jen v příliš nevyhovujícím stavu. Město už v minulosti nabídku na odkup odmítlo.

Muzeum a technopark?

Lázně byly ve své době velmi moderní zařízení, ve 30. letech minulého století je nechal pro své zaměstnance postavit továrník Johann Schicht. 

Ministr Vrbenský

„Konverze historických lázní je atraktivní záležitost, nejen u nás, ale i ve světě. K rekonstrukci podobných objektů přistoupili například v Liberci či Plzni. Ideální by bylo spojení muzejní expozice se vzdělávacím technoparkem, který by odkazoval na bohatou průmyslovou historii severních Čech,“ nastínil jedno z možných využití areálu senátor a historik Marin Krsek.

Samotné lázně jsou podle něj unikátním sociálním projektem. „Ani Baťa, ani Škoda neudělali pro své zaměstnance nic srovnatelného. O to, aby město lázně odkoupilo a rekonstruovalo, se marně snažím už od roku 2014,“ doplnil Krsek a dodal, že zájem o projekt průmyslové expozice nyní projevilo nové vedení univerzity.

„Pokud by bylo v Ústí muzeum věnované technické historii severních Čech, rozhodně bychom byli schopni ho z hlediska muzea vybavit,“ doplnil ředitel ústeckého muzea Václav Houfek.

Kauza mozkožrouta

Lázní Dr. Vrbenského se týká i série úmrtí v 60. letech 20. století. „V letech 1962 až 1965 podlehlo šestnáct lidí ve věku od 8 do 25 let zánětu mozku a mozkových blan. Případy spojovaly dvě okolnosti: všechny oběti krátce před smrtí plavaly ve veřejném bazénu v Ústí nad Labem a ani u jedné z nich nebyl usvědčen tradiční bakteriální původce tohoto onemocnění,“ napsal Karel Novák, který v té době pracoval jako přednosta epidemiologického odboru Krajské hygienicko-epidemiologické stanice v Ústí nad Labem.

Na vině byl „mozkožrout“, tedy hnisavý zánět mozku způsobený amébou Naegleria fowleri. Tu člověk mohl „chytit“ v bazénu a do mozku doputovala podél čichového nervu. Ovšem pro vědce to byla novinka. Samotnou amébu v lidském mozku v té době vědci ještě neznali, první studie o nákaze se objevily v roce 1965. Tyto améby zabíjejí dodnes, například před měsícem si připsala na svůj seznam smrti muže na Floridě, který si podle zdravotníků vypláchl ze „zdravotních“ důvodů nosní dutiny vodou z kohoutku.