Božena Fůsová: Je mě všude plno, ráda si s lidmi povídám

Z matných vzpomínek z dětství si paní Božena vybavuje, že bydlení na Moravě bylo velmi skromné. A protože pomalu končila válka a nebyla práce, rozhodl se tatínek jako zkušený zedník přestěhovat do severočeského Litvínova. Města na severu Čecha žila po válce čilým stavebním ruchem.

Ve městě v podhůří Krušných hor se do rodiny narodily poslední dvě děti. „Ani tady nebylo bydlení moc dobré, byt byl po odsunutých Němcích v ulici směrem na Meziboří. Maminka, která byla v domácnosti, si tak zažádala o jiný a přidělili nám dvoupokojový byt v Palackého ulici. No, bylo nás tam devět, ale jako mrňousové jsme to tak nevnímali,“ usmívá se paní Božena.

Jako malá chodila s partou dětí do lesa na borůvky a maliny, často s vrstevníky hrála vybíjenou. Celé dětství strávili venku. „Ve městě tehdy také bydleli Němci i Cikáni, kteří byli slušní a pracovití. Měla jsem nádherné dětství, spoustu kamarádek. Ten kraj tady okolo mám moc ráda,“ vyznává se Božena Fůsová.

Za války zažil nálety, šlo mu o život. Na vojně nosil výložky PTP

Ústecko

Z dětí, kde bylo šest holek a jeden kluk, dnes žijí již jen tři sourozenci. „Poslední narozená Zdenička zemřela dokonce už ve 40 letech. Maminka se dožila 70 let, tatínek o pět let méně. Moje dvojče dnes žije v Plzni. Bratr se po hornickém vzdělání přeorientoval na střelmistra v dole. Přitom na škole byl jedničkář a její ředitel k nám jednou zašel domů, že určitě musí jít studovat. Tatínek ale nechal rozhodnutí na bratrovi. A ten už tehdy sám vnímal, že je třeba přinést domů nějakou korunu,“ vzpomíná paní Božena.

S manželem si život užívali

Božena Fůsová neměla s manželem děti, o to více si užívali života. Jezdili na dovolené do Bulharska, Jugoslávie, do slovenských Tater, později často odpočívala v lázních. „Měli jsme i chatu ve Volenici u Ohře, zahradu, chovala jsem pejsky a kočičky. Bohužel manžel před třemi roky zemřel, dodnes nevím, co se stalo. Šli jsme tehdy k doktorce na kontrolu s cukrovkou a on mi po chvíli řekl, ať jedu domů. Pak ho prý odvezla sanitka a za dva dny přišla zpráva, že je po smrti.“

Doma sama být nechtěla, měla i obavy z hlučných sousedů. Kvůli zdravotním problémům si podala žádost o umístění do domova, kde je ráda. „Jsem sama na pokoji s balkonem, je tu pohoda. Cítím se tu v bezpečí, oceňuji vzorné zacházení i dobré jídlo. Máme tady pestrý program, hezké akce, aktivity, prostě každý den něco jiného. Je tu hodně vyžití,“ říká spokojeně paní Božena.

Svojí energií nakazila celý domov

Podle svých slov se ráda hezky oblékne, nalíčí a upraví. Personál domova dokonce s úsměvem dodává, že po jejím příchodu se i ostatní ženy začaly více krášlit. „Já jsem dost výřečná, ráda si povídám a je mě všude plno. Spoustu známých jsem měla i ve škole, v zaměstnání stejně jako tady v domově. I kvůli oslavě mé osmdesátky se tady teď dveře netrhly. Ráda čtu knihy, noviny, sleduju zprávy, bez nichž bych nemohla být. Protože žít jako poustevník, abych nevěděla, co se děje, to opravdu nechci. Nechápu lidi, co chodí po kavárnách a nemají přehled o svém okolí či situaci ve světě. Je mi sice 80 let, ale chci být v obraze,“ rezolutně konstatuje vitální seniorka.

Na svém životě by nic neměnila

„Jsem spokojená, jak to v mém životě bylo a je, i když v minulosti nebylo tolik možností jako dnes. Kdybych měla možnost v mém okolí něco změnit, nenechala bych třeba zdevastovat obytné domy jako tady v Janově. Někteří lidé se neváží ničeho. Taky bych ocenila, kdyby se část mladší generace lépe chovala ke starším lidem a vážila si možností, které mají. Nejvíc mě štve bezpráví. Taky jsme toho moc kdysi neměli, ale krást bychom nešli, to by nás nenapadlo,“ dodává Božena Fůsová.