Dojmy z výzkumného pobytu v přímořském státu v Oceánii popsal Deníku Jan D. Bláha.

Kde výzkum probíhal?
V loňském roce jsme s Martinem Soukupem ve vesnici Yawanu zahájili geograficko-antropologický terénní výzkum a letos jsme se tam vrátili, abychom v něm pokračovali a hledali další možnosti jeho rozšíření.

Na co jste se zaměřili?
Výzkum je věnován mimořádně aktuální problematice kulturně-sociálního chování člověka v prostoru. Studujeme jednak příbuzenské vztahy lidí, jednak historický vývoj komunity Nungon, to vše v kontextu geografického prostoru. Snažíme se tak zjistit, jak se do prostoru promítají vztahy lidí, do jaké míry je člověk svázán s místem. Kromě tohoto základního výzkumu jsme během obou pobytů zavítali do místní základní školy, kde jsme ve spolupráci s učiteli pořizovali různé kresby žáků včetně emočních mentálních map za účelem jejich zkoumání.

Jaké jsou výsledky výzkumu?
Výsledkem jsou podrobné mapy vesnice, které dokumentují řadu sociálních a kulturních charakteristik obyvatelstva, využití území nebo funkční kategorizaci budov. Podle našich dostupných informací jsme první na světě, kteří pořídili tak podrobné mapy vesnic kulturní skupiny v takto relativně odlehlé části světa, navíc v kulturním prostředí náchylném na změny. Když jsme letos místnímu lídrovi komunity Nungon představili dosavadní výsledky v podobě map, využil především mapu využití půdy k diskuzi s ostatními a rovněž došlo na téměř spontánní územní plánování.

Jak se liší Papua-Nová Guinea od Ústí nad Labem?
Papua-Nová Guinea je laboratoří změn. Řada lidí v Česku a v Evropě se mylně domnívá, že Papua a její obyvatelé jsou především odlišní nebo dokonce nebezpeční. Po dvou pobytech a čtyřech měsících strávených na Nové Guineji mohu konstatovat, že tyto názory a obavy nejsou na místě. Panují tam velice podobné zásady slušného chování a podobná sociální struktura obyvatelstva v sídlech. Stejně jako u nás je ve větších městech zvýšená kriminalita a lidé často „z nudy tropí hlouposti", v odlehlých oblastech, k nimž se řadí i údolí řeky Uruwy, jsou však lidé nadprůměrně pracovití a existuje u nich propracovaný systém sociální kontroly. V loňském roce jsme například byli u razantního řešení krádeže slepic. K tomu je třeba si uvědomit, že členité přírodní prostředí a kulturní různorodost (jen v samotném údolí řeky Uruwy se mluví hned několika jazyky) způsobují další izolaci lidí. Ti často zůstávají celý život na jednom místě a jen někteří mladí lidé se dostanou za studii do větších měst. Jediné spojení s lokalitou je letecky, což si ale většina místních nemůže dovolit, nebo pěšky, což je však záležitostí pro zdatné mladé jedince.

Kde vidíte největší rozdíly?
Velké rozdíly samozřejmě vidím při srovnávání přírodního prostředí výzkumné lokality a přírodního prostředí Ústí. Byť se obě nacházejí v údolí řek, zásadní rozdíl je už ve vlhkém klimatu daném rovníkovou oblastí, což ovšem kompenzuje nadmořská výška. Vesnice se nachází v podobné výšce jako Praděd. Údolí Uruwy je mnohem zaklenutější, svahy prudší, Uruwa je bouřlivá horská řeka s četnými přítoky. Čas dne je vyměřen víceméně po celý rok na 12hodinovou noc a 12hodinový světlý den, jenž je navíc v období deště omezen zhruba od dvou hodin odpoledne opravdu vytrvalejším deštěm.