Ráno vstávají brzy. Některé docházejí za starými lidmi a musí se přizpůsobit jejich světu. Proto, aby jim poskytly péči, kterou potřebují. Někteří se nesvedou sami obléct, vykoupat se, dokonce si ani nedojdou na toaletu. Mnohdy se ani bez pomoci nenajedí. Způsobuje to stáří a stařecká demence, Alzheimerova choroba. Výčet doplňují další služby, které poskytují pečovatelky v domovech i v terénu, zdravotní sestry, pracovnice v sociálních službách.

Rodinní příslušníci klientů si je často pletou s uklízečkami a posluhovačkami. Pečovatelky mají přitom často vysokoškolské vzdělání, musejí absolvovat odborné kurzy a školení a v jejich profesi se spojuje několik různých oborů. V době pandemie covid-19 často riskovaly nákazu, ačkoli dodržovaly všemožná bezpečnostní a hygienická opatření. Placené jsou bídně, ačkoli stát jim v posledních dvou letech trochu přilepšil a teď jim dokonce ministerstvo práce a sociálních věcí jen do Ústí poslalo 32,9 milionu korun jako mimořádnou odměnu za náročnou službu během pandemie.

Své o náročnosti a složitosti této práce ví třeba vedoucí pečovatelek Hana Muresan z Pečovatelské služby města Ústí nad Labem. Její svěřenkyně docházely i za klienty v karanténně nebo za nemocnými. „Tam, kde to bylo možné a rodina byla schopna se tu dobu o seniora postarat, tak jsme péči na chvíli přerušili,“ vysvětlovala.

Ochranné pomůcky pečovatelky používají normálně, ale během doby covidové jejich potřeba vzrostla takřka geometrickou řadou. Základem jsou respirátory a roušky, jednorázové rukavice a zástěry, litry desinfekce. Všechno si nosily s sebou od brzkého rána, protože v paneláku si nenafasujete. Jakékoli opomenutí neohrožuje jen pečovatelku a sociální pracovnici, ale i další klienty v řadě. „Představte si, že naše děvčata se musela do ochranných pomůcek navléci na chodbě, potom je uzavřené v pytli vyhodit. Nemáme auto pro každou pečovatelku, takže spousta jich jezdí normálně MHD,“ popsala vedoucí pečovatelek.

Ty nejezdí do domácností klientům pouze uklízet, koupat je, přebalovat nebo krmit. Některé jim rozvážejí obědy, vyřizují jednání na úřadech, nakupují. „Klienti nemají doma vždy polohovací postel, ne všude mají uklizeno. V mnohém to máme komplikovanější než u klientů v domovech pro seniory,“ pokračovala Hana Muresan.

Trochu jiné jsou každodenní směny například v Domově ve Velkém Březně. Tady poskytují péči klientům, kteří se už o sebe postarat nedovedou. Je to vlastně stále stejný koloběh. Převzít směnu po noční, v sedm vyrazit do pokojů. Hygiena, podávání stravy, toalety. Úklid, desinfekce, umývání nádobí, oblékání. Někteří klienti si rádi pospí, vše se musí individuálně přizpůsobit konkrétnímu člověku. Nelze prostě zavelet, aby všichni hromadně vyrazili na záchod, potom k umyvadlům, pak k talířům a tak dále. „Musíme se na jednotlivé klienty naladit. Podchytit jejich momentální rozpoložení a náladu. Oni žijí ve svém světě, připadají si zcela normální a právě ty pečovatelky a zdravotní sestry jsou pro ně třeba divné a nenormální,“ vysvětlovala vedoucí zdejších pracovnic Jindra Marešová, která dokonce míní, že psychická náročnost této práce dalece převyšuje náročnost fyzickou.

Například snídaně je sice kolem osmé, ale když klient ještě spí, tak mu ji schovají a přinesou později. Nebo při oblékání a denní hygieně dbají na co největší soběstačnost. „Když je klient schopen se učesat, udělá to sám, zbytek pečovatelka. Když si umí jen obléci svetr, necháme to na něm a zbytek děláme. Další močí do pomůcek, ale jsou si schopni dojít na velkou. Každý je jiný a každý potřebuje odlišný a přitom neustále pokračující, kontinuální přístup,“ připomněla vedoucí Marešová.

Klienti nesmí nikdy zůstat úplně sami. Takže přestávky si personál vybírá po částech. Nejprve jedna skupina, pak další. Prostě na střídačku, jak se říká. „Tu práci, myslím, všichni děláme srdcem a všechna děvčata si zaslouží poděkování,“ myslí si vedoucí.

Sociální služby má na magistrátu v gesci náměstek primátora Tomáš Vlach. „Jen Pečovatelská služba má na starosti tři stovky klientů. Myslím, že práci pečovatelek bychom opravdu měli ocenit, není jednoduchá, naopak,“ vzkázal.