Církev nestojí stranou, o čemž svědčí projev papeže Františka v Evropském parlamentu a prosincová deklarace proti otroctví. Církev usiluje o duchovní a morální obrodu a o prohloubení myšlenek víry. Zeptal jsem se na tyto otázky ústeckého arciděkana Miroslava Šimáčka.

Řekl jste jednou: Dnes jsou na prvním místě peníze Pak teprve člověk. Co by mělo být podle Vás na prvním místě, případně dalších místech pro člověka?
Tak hovoří i papež František ve svém listě Radost z evangelia. Můžeme říci, že peníze jsou prostředkem k životu, ale ne jeho cílem. Cílem je člověkem. To však znamená vyřešit problém smrti a utrpení. Je jasné, že peníze mohou do jisté míry pomoci, ale nemohou tento problém vyřešit. Definitivní řešení nabízí Bůh Stvořitel, ten který dává perspektivu věčnosti, protože miluje člověka, jak ukázal ve svém Synu Ježíši Kristu. Tedy na prvním místě bych viděl toto spojení s Bohem, který je naplněním všech dobrých lidských tužeb.

Největší skupinou věřících jsou senioři. Pro hodně z nich, hlavně těch osamělých, je oporou víra. V čem jim může církev pomoci?
Je zajímavé, že při nedávném sčítání věřících byl u nás v Ústí největší počet dětí od nula do pěti let a pak generace mužů a žen od 35 do čtyřiceti. Je však také pravda, že seniorů je v naší farnosti hodně. Snažíme se o nich vědět, pravidelně s ostatními kněžími navštěvujeme řadu starých a nemocných farníků jednou za měsíc. Ženy z dobrovolné charity též hodně pomáhají zvláště ve dvou domovech důchodců, které navštěvujeme. Každý třetí čtvrtek v měsíci ve farním sále Nazaret máme setkání seniorů. Tentokrát bude i s malým pohoštěním a dvě ženy z dobrovolné charity připravují nějaké zajímavé povídání. Najde se jistě i příležitost ke vzpomínání, vzájemnému sdílení a také chvilka modlitby, ve které je možnost svěřit své prosby Pánu Bohu. Chceme pro starší lidi vytvořit zázemí v příjemném prostředí, kde by se cítili přijati, jako v dobré rodině.

Setkáváte se pravidelně se studenty. O čem s nimi mluvíte? Jaké mají bolesti?
S mladými lidmi se setkávám často zvláště v osobních rozhovorech. Důležité jsou pro ně otázky povolání, vztahů a manželství. Mladí se u nás ve farním domě setkávají každý týden. Vysokoškoláci vždy ve středu od 19.00 hod, středoškoláci v pátek také od 19.00 hod. Věnují se jim naši kaplani Jirka a Lukáš. Jsou to mladí kněží, kteří spolu s nimi připravují program, hry, zamyšlení nad Božím slovem, diskuze na různá témata. Je zde prostor pro hudbu i modlitbu. Mladí podnikají výlety a různé akce.

Jak pokračuje oprava varhan? V čem jsou vzácné?
V našem kostele jsou tzv. pneumatické varhany, jejich životnost se odhaduje na 50 let. Tato doba již uplynula a varhany mají již zvýšenou poruchovost. Proto varhanáři navrhují generální opravu spojenou s vytvořením nového ovládacího stolu a elektrickým ovládáním spouštění píšťal. Cena opravy je rozpočtována na více než milion korun. Na zvláštní účet již po tři roky přijímáme příspěvky na opravu. Stále však nemáme dostatečnou částku a proto jsem rád, že v našem kostele proběhl 30.listopadu galakoncert, který vynesl na opravu varhan 24 tisíc korun. Další benefiční koncert se konal v pátek a také výtěžek tohoto koncertu bude věnován na opravu varhan. Kdy bude premiéra opravených varhan, záleží na štědrosti dárců.

Masaryk řekl Karlu Čapkovi, že si nedovede školu bez náboženství představit. Dnes náboženství ve školách není. Co pro to udělat?
Naděje umírá poslední. V současné situaci si těžko umíme představit povinné náboženství. Reálnější by bylo uvažovat o nabídce. Vždy je však potřeba, aby spolupracoval kněz, učitel a rodič. Rodiče by si měli uvědomit, že poznání Boha a jeho zásad je největším darem pro jejich potomky. Učitel by měl pocítit, že výuka náboženství je velkou podporou jeho výchovné činnosti. Kněz má potom neustále hledat cesty, jak poklad víry nabídnout mladé generaci. Spolupráce těchto tří činitelů je nanejvýš nutná. Zatím skromně nabízíme vyučování katolického náboženství na faře. Zájemci se mohou ozvat, rádi je seznámíme, jaké jsou možnosti.

Jste optimista nebo pesimista, pokud jde o další osud víry u nás? Ateisté tvrdí, že náboženství je v rozporu s vědou. Věda je ale přece věcí rozumu.
Velký myslitel a teolog papež Benedikt často opakoval, že víra a rozum nejsou proti sobě, ale velmi dobře se doplňují. Víra bez rozumu by se snadno mohla stát fanatismem, rozum bez víry by snadno mohl páchat ta nejhorší zvěrstva nebo upadnout do zoufalství. A vzdělaný papež Pius XII, sám dobrý matematik, prý jednou řekl při rozhovoru s Einsteinem, že pro něj matematika a teologie (nauka o Bohu) jsou výsledkem téže Božské přesnosti.
V této věci jsem realista. Bůh se nemůže ztratit z horizontu člověka, protože Bůh a člověk jsou nerozlučně spjati skrze stvoření. Člověk bez Boha ztrácí smysl, nemá v takovém případě ani žádnou rozumně opodstatněnou naději. Že víra a rozum se snášejí dobře, ukazuje řada věřících vědců. V ČR je asi nejznámějším RNDr. Jiří Grygar CS.

Zpracoval Arnošt Herman