Vybudovat mezinárodně uznávanou stálou výstavu o německy mluvících obyvatelích českých zemí chce pořádnou odvahu. Obzvlášť, když ji nepřátelé myšlenky českoněmeckého smíření zpolitizovali ještě dřív, než o ní bylo na veřejnosti známo cokoli konkrétního a chyběly na ni peníze.

Tím, kdo má výstavu přivést do života se nakonec stal badatel a vysokoškolský pedagog Petr Koura, který ve funkci ředitele Collegia Bohemica vystřídal Blanku Mouralovou. Dnes prý už politické tlaky nepociťuje a zájem o výstavu zaznamenal nejen v Čechách, ale i u sousedů.

Jste poměrně známá osobnost, jak byste shrnul svůj profesní život?
Narodil jsem se v Klatovech, pocházím tedy ze Šumavy. V Praze jsem studoval historii a politologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, jelikož mě historie bavila už od školních let. Pracoval jsem v několika akademických institucích a zabývám se dějinami 20. století, a to jak politickými, tak kulturními. Vydal jsem třeba publikaci o podplukovníku Josefu Balabánovi, veliteli odbojové skupiny Tři králové, o pronásledování swingové hudby za protektorátu a nejnověji, s mojí manželkou, knihu Sto let českých Vánoc, která popisuje, jak se u nás ve 20. století slavily nejkrásnější svátky v roce.

Avizoval jste, že do konce roku bude hotové výběrové řízení pro výstavu Naši Němci. Jak to vypadá, kolik bylo zájemců, kdo vyhrál a jakou cenu nabídl?
Výběrové řízení na generálního zhotovitele výstavy v tuto chvíli běží, uzávěrka přihlášek je 13. prosince, takže na tyto otázky Vám budu schopen odpovědět až po tomto datu. Veškeré informace o výběrovém řízení, včetně projektové dokumentace, jsou k dispozici na našem profilu na portálu Vhodné uveřejnění, odkaz na něj je samozřejmě na našich webových stránkách.

Kdy bude výstava hotová a kdy se bude otevírat?
Ve smlouvě, která je též součástí zadávací dokumentace k výběrovému řízení, je stanoveno, že generální zhotovitel nám předá hotovou výstavu za osm měsíců. Podepíšeme-li smlouvu na začátku ledna, v což doufám, mohla by být výstava otevřena na přelomu září a října příštího roku. Na začátku ledna už možná budeme znát i přesné datum.

Co všechno bude její výstavba obnášet, interaktivní expozice, panely a tak podobně?
Výstavba výstavy bude docela komplikovaná. Zahrnuje nejen výrobu výstavního fundusu, tedy vitrín a výstavních panelů, které jsou všechny atypické, ale i dodávku a instalaci audiovizuálních prvků, které se nacházejí v každé místnosti. To máte třeba projektory, ploché obrazovky, reproduktory, dotykové stoly, ale také tablety ukryté v šuplíku. Generální zhotovitel ponese zodpovědnost za to, že všechny tyto prvky budou nejen dodány a instalovány, ale že budou též fungovat tak, jak si představujeme.

Co všechno bude obsahovat, jaký dějinný a prostorový záběr má mít?
Podtitul výstavy zní „… stálá výstava k dějinám německy mluvících obyvatel českých zemí“, takže v ní neřešíme jenom samotné Němce, ale i německy mluvící Židy. Časový záběr je od raného středověku po současnost, takže se budeme věnovat nejen dvacátému století, ve kterém dostaly česko-německé vztahy nejtragičtější podobu. Jedna místnost bude třeba věnována Karlu IV. a další zase zbožnosti a kultu nejznámějšího českého světce, Jana Nepomuckého.

Jaké konkrétní zajímavosti co do exponátů v ní budou k vidění?
Exponáty budou především z naší sbírky, ale počítáme i s řadou zápůjček. Rádi bychom tak třeba návštěvníkům představili originál jedné listiny Karla IV. nebo originální dopis Franze Kafky. Některé exponáty budou mít podobu repliky, třeba deník první ženské nositelky Nobelovy ceny míru Berthy von Suttner, který se nachází v archivu v Ženevě, nebo dopisy Jana Nepomuka Neumanna, rodáka z Prachatic, který se stal biskupem ve Filadelfii a je považován za zakladatele amerického sociálního systému.

Stále výstava vzbuzuje takové vášně, máte pocit, že je zpolitizovaná?
Ne, myslím, že naše výstava už vášně nevzbuzuje a řadě lidí je jasné, že Česká republika stálou výstavu k dějinám českých Němců potřebuje. Myslím, že bude pro Ústí velký přínos. Žádné politické tlaky nepociťuji.

Hovořil jste o tom, že budete zvát i kancléřku Angelu Merkelovou. Je reálná šance, že by sem přijela?
Kancléřka Merkelová se o naši výstavu dlouhodobě zajímá, takže si myslím, že by na její otevření ráda přijela. Uvidíme, jestli bude mít čas. Ústí má tu výhodu, že není od Berlína tak vzdálené jako třeba Praha nebo Brno.

Prý jste tu dokonce měli jako hosta významnou osobnost německé literatury?
Jistě. Nedávno jsme tu měli v rámci festivalu Dny české a německé kultury jednoho z nejvýznamnějších současných německých spisovatelů Thomase Brussiga. Přijel na autorské čtení a ještě ten samý den odjížděl do Berlína, protože za několik dní letěl do Japonska. Pozvání do Prahy by nejspíše kvůli zaneprázdněnosti odmítl, protože by tam musel přenocovat, ale cesta do Ústí je kratší. To je pro naše aktivity obrovská výhoda, ze které můžeme těžit i do budoucna.

Collegium Bohemicum není jediná instituce, kde se angažujete. Co profesně vše děláte?
V současné době vedle působení v Collegiu Bohemicu ještě přednáším moderní dějiny na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Baví mě to hlavně kvůli studentům, budoucím učitelům dějepisu. Občas slýcháme, že mladá generace se o nic nezajímá a je jaksi „bezideová“. Jsem rád, že se mohu setkávat s mladými lidmi, kteří tuto stereotypní představu nenaplňují a často se chtějí stát učiteli z idealistických důvodů.

Prý i hrajete divadlo. Kde a jaké role?
Řekl bych, že „hraní“ je asi příliš silné slovo, i když jednu malou roli jsem už měl ve filmu Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově, na kterém jsem se podílel jako odborný poradce. Před rokem mě oslovil Jan Schmid z pražského Studia Ypsilon, zda bych nevystoupil v rámci hry, kterou jeho divadlo připravovalo k výročí vzniku Československa. Z původně plánovaného úvodního slova se pak stalo několik výstupů, kde jsem jako historik komentoval historické události. Hrálo se to v Obecním domě 28. října, tedy v autentických prostorách, kde se rodila naše republika. Byl jsem trochu nervózní, ale reakce byly veskrze pozitivní.

Pokračujete v tom?
Ano, nyní mě Jan Schmid oslovil s nabídkou podobného vystupování ve hře Spálená 16, která je věnována dějinám ulice, kde Studio Ypsilon sídlí. Takže vlastně hraji sám sebe. Moc mě to baví, mám rád poetiku Jana Schmida a Studia Ypsilon. Snad nebudu diváky příliš nudit.

Na závěr, co plánujete do budoucna?
Rád bych zase napsal nějakou historickou knihu, třeba o Juliu Fučíkovi. Jenže to bude muset opravdu počkat až do doby, než bude otevřená výstava, která mi zabírá spoustu času. To je nyní absolutní priorita a moc se těším, až ji budeme moci konečně po letech čekání představit veřejnosti. 

 

Petr Koura
• Ředitel společnosti Collegium Bohemicum v Ústí nad Labem.
• Vysokoškolský pedagog, přednáší na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy moderní dějiny.
• Pochází ze Šumavy, žije v Praze.