Publikum po zhlédnutí dokumentárního filmu Mečiar zajímalo, jak vnímá rozdělení Československa a proč měl Robert Fico v době svého vstupu do politiky pro Slováky podobný půvab jako Vladimír Mečiar na startu své kariéry.

„Pozor na tyto lidi. Táhnou se za nimi masy jako ovce a vůbec nevíte, čím si to zasloužili. V tomto věku, kdy jsou obrázky silnější než slova, je to ohromná síla. Mečiar charisma prokazatelně měl, já si to při filmu opět uvědomil. Ale pak zmizel, byl poražen a lidi začali hledat někoho, kdo charisma opět má. Našli Fica a opět podlehli,“ říká Pithart.

Jedna slečna v diskuzi řekla, že nechápe, že se toto v politice opakuje. Co vy na to?
Ani já tomu pořád nemůžu věřit. Od toho tu jsou filmy jako Mečiar. Abychom pochopili, že se to může opakovat, že se to může stát i nám. Teď si říkáme: „No jo, Slováci.“ Ale to se může stát komukoli. I u nás takoví lidé jsou, kteří potřebují charismatickou osobnost. Nemůžou bez ní dost dobře žít, potřebují vůdce, a to je zlé. Když ho totiž potřebují, tak ho budou mít. Dřív, nebo později…

A je jen na silné osobnosti, která nám pomůže se těch charismatických zbavit?
O tom byly první otázky na besedě, jestli se tu rýsuje nějaká vůdčí postava. Já bych nerad používal slovo vůdce, to má u nás špatnou konotaci. Momentálně se neukazuje, zato se ukazují mladí lidé v ulicích. To jsou hrdinové této doby, ale vůdce tu momentálně není.

Myslíte si, že bychom někomu mohli ublížit, kdybychom na něj ukázali, že to může být právě on?
Kdo, třeba vy, novináři?

Třeba.
Ne, to nejde. Možná už tu někde je, ale ještě to neví. Je třeba mu dát podporu, dodat mu sebevědomí, ta situace ještě nenastala. Ještě na tom nejsme tak zle, dál se pohybujeme v kolejích ústavy. Sice to občas je, jako bychom ji přepadávali, ale zase se nestrašme. Ještě jsme si nedovolili ústavu překročit.

Ještě u nás také nezačali vraždit novináře.
Tedy pokus už tu byl, případ Sabiny Slonkové. On to byl asi nějaký idiot, ale to není důležité.

Když se díváme na české filmy cizích režisérů, třeba film Jan Palach Agnieszky Holland z Polska, měli bychom jim více naslouchat? Mají větší nadhled než my?
Víte, ona je to docela hrozná věc, že na film o Janu Palachovi, přesněji o té době a její atmosféře, jsme museli čekat, až přijde cizí režisér. I když Agnieszka má s námi hodně společného. Film natočila společnost HBO. To je ale hrozná ostuda, že ne český režisér. Scenárista je mladý Čech, to je v pořádku, ale produkce, financování a režie musela přijít ze světa. To je varovné. Jak to, že ten film nenatočili naši lidé?

Může to být v nedostatku odvahy a síly?
Ta doba, která přišla a kterou možná pohřeb Jana Palacha ohraničuje, to je nejhorší doba v našich moderních dějinách. A kdo ji zažil a sklonil se před tou mocí, tomu se prostě nechce o tom točit. Pak musel přijít někdo, kdo stál mimo, anebo to musel být někdo, kdo se postavil tomu režimu. Ano, tady na to nenašli odvahu tvůrci, kteří by na to jinak měli.

Ve filmu Mečiar, tuším, nezaznělo jméno Zeman. Nebo se pletu?
Myslím, že zaznělo. Zeman v té době byl poslancem Federálního shromáždění, byl proti rozdělení státu, ještě v posledních týdnech přišli s konceptem „Dobrá, federace tedy ne, ale Unie“, i když nikdo přesně nevěděl, co tím myslí. Byl v těch posledních měsících výraznou osobností, pokoušel se rozdělení federace zastavit, zabrzdit. On by určitě nehlasoval pro zánik federace.