Když se Daria zeptáte na jeho největší sen, odpoví, že od dětství miluje historii, rád cestuje, dokumentuje opuštěné stavby a zkoumá ústecké podzemí. Jednou prý o tom napíše knihu.
Ale zpět ke snu: nejvíc touží po vlastním muzeu. „Jako malý kluk jsem chtěl všechno vědět hned, dost jsem četl, zajímal se o historii města. Spoustu zajímavých věcí pohřbil čas, ale stále je co objevovat," říká.
Celý rok vyhodnocoval dostupnou dokumentaci, obcházel pamětníky, listoval v knihách. Prvního května loňského roku se jeho sny proměnily v realitu. Kryt civilní obrany pod Větruší otevřel veřejnosti. Propletenec tajemných chodeb je dlouhý 500 metrů. Skrývá dvě studny, agregát na výrobu elektřiny firmy Škoda z roku 1959, rozsáhlou ventilaci, střelnici, ošetřovnu, velitelská stanoviště, zasedací místnost.
Ve své době moderní kryt pro dvě tisícovky lidí. „Pár pamětníků války už přišlo, jeden dokonce vyprávěl, jak zde přežil letecký nálet v roce 1945," líčí amatérský muzejník.
Uprostřed prohlídky se zastaví a ukáže do míst, kde je obnažená kamenitá chodba bez betonové výztuže. „Tuhle část jsem objevil náhodou, byla zazděná. Je dlouhá asi dvě stě metrů. Ležely tu drobné relikvie tehdejší doby," říká.
Kovové známky, rezavé náboje, nůž, torzo německé pistole, doklady. Sám ještě sehnal vojenské mapy, 30 druhů plynových masek, dobové cedule, originální německou lékárničku, přilby, staré písemnosti, vzorky munice.
Budoucnost? „Rád bych spolupracoval s muzeem, ale není zájem. Nafotil jsem přes čtyřicet opuštěných domů v Ústí, jeden bych rád opravil," zamýšlí se.
Co budoucnost? Sám neví, jak to bude s betonovým krytem dál. Původní euforii vystřídaly rozpaky a podezřelý klid.
