Už během převratu, 25. února 1948, nařídil bezpečnostní referent Okresního národního výboru (ONV) razii v sekretariátech okresní a krajské organizace národních socialistů v Ústí. „Esenbáci" měli zabavit písemnosti a kanceláře v zájmu klidu a pořádku uzavřít.

Patálie lidovců

Stejně naložili i s lidovci. Partaj měla na Ústecku zakázáno vyvíjet jakoukoliv činnost. „… dokud nesestaví svůj akční výbor, jenž by očistil její řady od reakčních živlů," zněl příkaz ONV.

Jinými slovy, zdejší lidoveckou buňku nechal výbor rozpustit. Paradoxní je, že i když centrální orgány lidové strany v Praze záhy vytvořily ústřední akční výbor (AV ČSL), na Ústecku se místní akční výbor sestavit nedařilo. Strana tu přitom měla 10,6 tisíce členů.

AV ČSL bývalým funkcionářům Čsl. strany lidové v Ústí několikrát nařídil, aby zanechali jakékoliv politické práce a počkali na rozhodnutí nového vedení strany, ti ale neuposlechli. „Proto jim byla veškerá činnost zastavena a všechny jejich akce prohlášeny za pouze soukromé," popisuje situaci ústecká historička Věra Hladíková v Dějinách města Ústí.

Bývalé funkcionáře, Petra Krejčího, Antonína Kozla a Karla Pelce nakonec čekalo vyloučení z „obrozené" Čsl. strany lidové. Ani poté to neměla tato partaj dvakrát jednoduché. V říjnu 1948, když ústečtí lidovci navrhli své zástupce do ústeckého okresního AV Národní fronty, byl návrh lidovců zamítnut, jelikož strana v Ústí neměla žádnou oficiální buňku, a tím ani právo vysílat své zástupce.

„Vyšlo najevo, že lidovci pracují v jakési ilegalitě, a bylo bezpodmínečně nutné, chtělali strana na Ústecku existovat, aby si zvolila svůj akční výbor," líčí historička Hladíková.

Každého člena takového akčního výboru musel schválit místní nebo i vyšší akční výbor Národní fronty. Ale nejen kandidáty do vedení strany. I samotný vstup, respektive zájemce o vstup do lidové strany, schvaloval akční výbor Národní fronty.

Potichu přestoupili

Seznamy nových lidovců přísně prošetřovaly místní organizace KSČ. Ty pak vydávaly na jednotlivé zájemce posudek o jejich „… postoji k lidově demokratickému zřízení."

V červnu roku 1949 chtělo do lidové strany vstoupit 20 zájemců. Z toho pouze tři schválil Okresní AV NF v Ústí . Mnozí členové strany lidové také v tichosti přestupovali ke KSČ, dokonce i bývalí přední lidovečtí funkcionáři.

Tak na místo tisíců či stovek měla partaj o 11 let později, roku 1959, v Ústí jen padesát členů a v přilehlých obcích sotva třicet sedm.