ize Rozvoj města Ústí nad Labem 1950 –  2010 naleznete 700 vyobrazení, mapek, plánků a návrhů. Vznikala celkem čtyři roky, po dvanáct hodin denně. V rozhovoru líčí nejen to, ale třeba i svůj pohled na nový územní plán, nebo mezinárodně oceňovaný Mariánský most.

Jak dlouho vaše kniha vznikala?

Začal jsem v roce 2009 a tvořil jsem ji 4 roky, od rána do noci, v sobotu i neděli a dotáhl ji do podoby, která je dnes k dispozici.

Co vás přivedlo na myšlenku napsat knihu o urbanistickém rozvoji Ústí?

Původně jsem měl na starosti Most a Litvínov. Most, jak známo, padl kvůli těžbě 100 milionů tun uhlí, které pod ním leželo. Ti lidé se museli někam přestěhovat. Na začátku vyhlásil Krajský národní výbor celostátní architektonickou soutěž a vyzval mě, abych se jí zúčastnil.Umístili jsme se s kolegou a tak nám Most připadl. Napsal jsem o tom knihu, která vyšla v roce 2008. Popisuje vznik i zánik starého Mostu.

A Ústí nad Labem?

K tomu se dostaneme. V roce 1963 jsme vyhráli další soutěž, která se týkala  Severní Terasy. Ta byla rovněž celostátní, autoři odevzdali celkem třicet návrhů. I tady jsme vyhráli. Takže jsem pracoval na návrhu Severní Terasy jako nového městského obvodu. Navazovala na Krásné Březno a později ještě měla vzniknout Jižní Terasa.

Ta asi bude Ústečany zajímat, kde se měla nacházet?

Jižní Terasa, nebo také Jižní Město, měla vyrůst na Střekově jako protiváha Severní Terasy.  S kolegou jsme na to vytvořili podrobný územní plán. Možnosti jsme měli dvě, buď u Chlumce a Žandova, nebo v prostoru mezi Budovem, Novou Vsí a Kojeticemi. Obě možnosti se nacházely ve směrném územním plánu z roku 1976 autorů Vladimíra Provazníka a Vladimíra Emingera.

Co všechno jste na Jižní Terase naplánovali, jak měla vypadat?

Měla být ještě větší než Severní Terasa, bydlet tu mělo 50 tisíc lidí, vlastně dvojnásobně víc oproti jiným okresním městům. To samozřejmě vyžadovalo obchodní centrum, sportovní areál, veškerou vybavenost, dokonce i drobný průmysl, ale podotýkám lehký, který neškodí, protože sídliště mělo vyrůst v nádherném prostředí Českého středohoří.

Jak měla vypadat dopravní obslužnost Jižní Terasy?

Vytvořili jsme celou dopravní síť, hlavní příjezd z komunikace u střekovského  krematoria, druhý od Labe. Včetně linek pro MHD.

Podívejme se na městské centrum, jak mělo vypadat po dostavbě?

Městské centrum architekti řešili od 60. let. První soutěž, ústavní, na něj vyhlásil Stavoprojekt. Tu jsme s Viktorem Tučkem vyhráli. Pak přišly soutěže celostátní, jedna roku 1973, dvoufázová. V první se umístily dva návrhy, architektů Těšínského a Emingera. Ve druhé fázi potom vyhrál návrh Vladimíra Emingera, Rudolfa Bergera a jejich kolegů. Na základě jejich návrhů útvar hlavního architekta vytvořil územní plán. Úřady ovšem nebyly stále s návrhy spokojené, tak vypsaly další soutěž v roce 1987, opět celostátní. Obsahovala ovšem daleko větší území, od Londýnské ulice až k Mariánské skále a předmostí Střekova. Tu jsem vyhrál. Pracoval jsem na tom s dcerou a jejím manželem. Po revoluci vznikl další návrh.

Srovnejme to s dneškem, když se podíváme například na Mariánský most, co si o něm jako odborník myslíte?

Most je hezký, to v každém případě, dostal i mezinárodní cenu. Ale taky si myslím, že jeho umístění i celého dopravního systému by bylo vhodnější na jiném místě. Třeba kvůli tomu vznikne most pod Větruší, kde měl vyrůst původně.

V poslední době vznikl nový územní plán se systémem tunelů. Jak by dopravní systém měl vypadat podle vás?

Chyba určitě není v návrhu, protože ho projektant projednal s městem i krajem a dalšími institucemi. Řekl bych, že ani není možné žádné jiné řešení. Ale takový složitý úkol by měl být rozpracován ve variantách, které by ukázaly, zda ty tunely jsou nutné, nebo ne.
Celý život jsem pracoval na plánech Ústí nad Labem, ale sám bych si to  netroufl rozhodovat bez toho, aniž bych měl nejlepší odhady největších odborníků v republice.