Pomáhají obětem, v Ústí bez pobočky

Pomáhají traumatizovaným obětem trestných činů, svědkům i pozůstalým. Ačkoli Ústecko obsazuje první příčky například v počtu případů domácího násilí, svou pobočku v kraji Bílý kruh bezpečí prozatím nemá. Podle prezidentky spolku se tu prozatím nenašel nikdo, kdo by ji vedl.

Práce ve dvojici

„Poradci fungují na dobrovolnické bázi. Pracují v páru – psycholog, právník – a musí být pro práci silně motivovaní. V Ústí pár lidí své služby už nabízelo. Nikdy se mezi nimi však nenašel lídr, který by pobočku vedl," řekla prezidentka Bílého kruhu bezpečí Petra Vitoušová.

Způsobů, jakými mohou služby sdružení využít i Ústečané, je ale hned několik. „Celostátně funguje nonstop linka pro oběti trestných činů i osoby ohrožené domácím násilím. Nově v republice funguje také devět případových manažerů, kteří za lidmi vyjíždějí," dodala.

Na severu Čech působí Veronika Bakešová. Například v listopadu se na ni obrátil muž, jehož žena se jej pokusila zavraždit. Nebyla však vazebně stíhaná. „Poradili jsme mu, kam se obrátit dál, jak se orientovat v trestním řízení. Co ho u soudu čeká. Navíc trpěl úzkostmi a nespavostí. Řešili jsme i jeho dočasný výpadek z práce. Požádali jsme pro něj o peněžitou pomoc," uvedla Bakešová.

Podle ní je nenadálost trestného činu, který člověku zasáhne do života, ale i procesy, které následují, jako povinné výpovědi u soudu, znalecké zkoumání  nebo jen hromady formulářů, pro oběť obrovská zátěž. „Zásadní je, aby lidé měli přehled o svých právech," dodala.

Situaci má zlepšit nový zákon, platný od 1. srpna 2013. „Zavádí kategorii zvlášť zranitelné oběti, která vyžaduje ještě citlivější zacházení. Jde o děti do 18 let, oběti s hendikepem, oběti trestného činu obchodování s lidmi, v sexuální oblasti nebo zahrnující násilí," objasnila Petra Vitoušová.

Podle jejích slov u závažných trestných činů často chybí také policejní psychologové, které zaměstnává administrativa a k případům tak nevyjíždějí. „Pětina obětí navíc trestný čin nenahlásí. Mají strach z pachatele, z institucí, ptají se, zda policisté vůbec něco zmůžou. Bojí se také průlomu do soukromí. Lidé by ale neměli brát spravedlnost do svých rukou. Musí vyžadovat ochranu," uzavřela Vitoušová.