Sehnat taxík do Předlic může být fuška. Hodně řidičů tam odmítá jezdit kvůli špatným zkušenostem se zákazníky, případně z bezpečnostních důvodů. Obávají se vysoké kriminality.

Taxislužby by ale podle názoru České obchodní inspekce (ČOI) měly klienty informovat dopředu, že do některých lokalit nejezdí. Pokud taxikář na objednání přijede a pak odmítne klienta odvézt, je to špatně.

„My jsme chtěli zajet do restaurace, spíš baru v bývalé předlické průmyslové zóně. Volali jsme několika taxislužbám, dvě nás odmítly. Prý jim v těch místech přepadli řidiče s pistolí v ruce,“ popisovala mladá Ústečanka Petra Nováková.

Taxi Aussig dokonce na svých webových stránkách upozorňuje, že požadavek na jízdu do sociálně vyloučených lokalit z bezpečnostních důvodu omezuje. Veškeré objednávky do těchto lokalit prý řidič nebo dispečer posuzuje individuálně.

„Předlice, část Trmic, Jindřicha Plachty v Mojžíři, občas Krásné Březno a další ulice. Bývá tam riziko, že klient uteče bez placení. Už si hlídáme, jak mluví, jestli je opilý a podobně. Stejně to ale občas neuhlídáte ani třeba v Brné,“ vylíčil jeden z řidičů této taxislužby, který z obav před odplatou chtěl zůstat v anonymitě.

Jeden z jeho kolegů prý vezl do Brné slušně oblečenou ženu. Ta vyskočila z vozu s tím, že u sebe nemá dost peněz a jen si pro ně skočí domů. Nakonec přeskočila plot a utekla přes cizí zahradu. „To se ale nestává tak často jako v ghettech. Tam fakt musíme dát bacha,“ řekl taxikář.

Útěkem bez placení zákazník páchá přestupek. Po jistou dobu nejezdilo na sídliště do Mojžíře ani Quick taxi. Podle spolumajitelky Terezy Edererové se stávalo, že si tam někdo objednal odvoz a nakonec nečekal na smluveném místě.

Do Předlic prý jezdí, ale záleží jak a s kým. „Slušná byla tak půlka klientů. Měli problémy s placením. Teď už poznáme i po hlase ty problémové, máme tam ale i slušné rodiny, pro které tam zajíždíme,“ přiblížila Edererová s tím, že tak dvakrát či třikrát do měsíce je nemile překvapí i někdo, do koho by to neřekli. „Prý si dojde pro peníze a už se nevrátí, normálně uteče bez placení,“ dodala.

Kdy si může zákazník stěžovat? Pokud o omezení nevěděl dopředu a nemohl si vybrat jinou taxislužbu. Říci by mu to měl například dispečer při telefonní objednávce nebo by tato informace měla být umístěna na webu společnosti, informačním letáku, případně vylepena přímo na taxíku. „Zákazník musí vědět, že to daná firma má takto nastaveno, aby bylo z pohledu zákona na ochranu spotřebitele zachováno jeho právo volby,“ vysvětlila Jana Jelínková z tiskového oddělení ČOI.

Nejbrutálnější příklad, kdy zákazník odmítl zaplatit za jízdu, pochází z 28. července 2013, kdy v Sibiřské ulici tehdy devatenáctiletý Tomáš Badi ubodal kuchyňským nožem devětatřicetiletou řidičku. Soud ho za to poslal na 19 let do vězení.