Jenže tato žena je zažívá poprvé v životě. Coby letitá klientka Domova pro osoby se zdravotním postižením v Hliňanech nikdy žádné starosti neměla, ovšem ani radosti. A dokonce ani lidská práva. Ještě v nedávné minulosti totiž žilo ženské osazenstvo v hliňanském zařízení hůř než ve vězení. Handicapované ženy tu měly sice střechu nad hlavou a dostaly najíst, ale prakticky nic víc.

Mnohé neopustily zdi nehostinného velkokapacitního ústavu celé roky, v místnostech, kde měly jen postele, jich přebývalo i 9. Chyběly skříňky, kam by si mohly schovat své věci. Ostatně, stejně žádné neměly, vše patřilo všem. Neznaly, co je soukromí, i toalety byly bez dveří. Nejpostiženější klientky do poslední chvíle, než tomu zamezil zákon, trávily většinu času zavřené v klecových lůžkách.

Zažila to i Jaruška Kuruczová. Ještě před několika lety vůbec netušila, že život může být jiný. A že i ona se svým postižením ho může žít. Teď se tomu učí a užívá si to. „Baví mě vařit, umím krupicovou kaši," pochlubila se. Není to tak dlouho, co měla problém se obléknout a dnes už si dokáže jít oblečená i nakoupit.

Před třemi lety převzal hliňanský ústav od města Ústí Ústecký kraj. A zapojil jej do projektu transformace sociálních služeb, který realizuje ministerstvo práce a sociálních věcí. Většinu nákladů, které v celém Česku dosáhnou asi 1,3 miliardy korun, hradí Evropská unie. Cílem je umožnit klientům nejhorších ústavů opustit je a začít žít podobně jako zdraví lidé v běžných domácnostech, jen s potřebnou podporou.

„V 1. etapě nyní připravujeme rekonstrukci budovy bývalého kojeneckého ústavu v Teplicích, který jsme pro tyto účely dostali, a výstavbu tří nových domků v Trmicích. Kopat bychom rádi začali už v září či v říjnu," uvedla vedoucí Domova pro osoby se zdravotním postižením v Trmicích Lenka Reichelová, která má přípravu hliňanské transformace na starosti.

V každé ze zmíněných lokalit je plánováno zřízení dvou domácností, vždy pro šest žen či mužů, plus zázemí pro obslužný personál. Když vše půjde bez problémů, prvních 24 klientek bude moci opustit Hliňany na podzim příštího roku," uvedla Reichelová. V 2. etapě podle ní ještě vyrostou podobné domky pro 12 handicapovaných v Ústí, na rozhraní Stříbrníků a Kočkova. A to nejpozději do roku 2015, kdy hliňanský ústav definitivně zanikne. Volná místa, která neobsadí ženy odtud, jichž z původních 75 žije už jen 33, doplní klientky či klienti z jiných ústavů.

Stejně důležité jako připravit jim nové bydlení je připravit i ženy samotné. K tomu účelu slouží trmický cvičný byt. „Učí se všemu od základů, vše je pro ně nové. Nikdy nehospodařily s penězi, nenakupovaly, neuklízely, neznaly, co to je dojít si k holiči nebo vyrazit na výlet. Neuměly si ani namazat chleba, to teď měníme, jak tady, tak i v ústavu. Jde to pomalu, ale jde," dodala Reichelová.

Souhlasí s tím i Kateřina Kmochová, pracovnice v sociálních službách, která na ženy ve cvičném bytě dohlíží. „Dělají pokroky, určitě to zvládnou," je přesvědčena.