Nejtragičtější byly okamžiky při úklidu následků povodní, říká fotograf Deníku

Když chtěl udělat výrazný snímek, tak musel jít do detailu. To znamená, co nejblíže ke svému objektu zájmu. Což u lidí, kteří právě kvůli povodni přišli o svůj dům, není jednoduché. „Důležité je s těmi lidmi mluvit a navázat přátelský kontakt. Nejde přijet a hned je začít fotit. Při vzájemném hovoru poznáte, jestli se nechají fotografovat,“ sdělil Miroslav Rada svůj přístup v takových tragických okamžicích a přiznal, že kolikrát schoval foťák do brašny a odešel s prázdnou.

Právě Rada jezdil po kraji s tehdejším hejtmanem Jiřím Šulcem při sčítání škod. Nejhorší situace byla prý v Křešicích na Litoměřicku a v Dolních Zálezlech na Ústecku. „Domy byly zatopené. Hladina Labe se zvedala moc rychle, třeba o metr a půl za den a lidé nestihli vše odnést a zachránit,“ dodal zkušený fotograf, který je dnes v důchodu a externě dále aktivně spolupracuje s Deníkem.

FOTO: Povodňové značky pomáhají udržovat historickou paměť

„Křešice byly velké jezero a na zahradě lidé chytali ryby. Třeba mám na snímku, jak ulovili sumce z lodičky u domu.

“Rada byl ale i u prvních okamžiků povodní, kdy 12. srpna zaplavila voda krušnohorskou obec Hora Svaté Kateřiny. Právě tam vznikla fotografie, jak hasiči vytahují z rozvodněného potoka utopenou cisternu.

Povodeň 2002 v Hoře Svaté KateřinyZdroj: Deník/Miroslav Rada

„Bylo to rychlé a já se nestačil ani divit. Domy byly pod vodou, jeden dokonce uvázali na lano, aby jim neuplaval,“ vzpomínal Rada a přiznal, že tehdy měl svůj první digitální fotoaparát.

Další dny byl v terénu od 6 ráno a domů se vracel až o půlnoci. „Nejhorší bylo vymyslet, jak se na ta zatopená místa dostanu,“ doplnil s tím, že musel využívat i lodičku.