Ohromnou vlnou solidarity je smetli andělé, kteří neváhali obětovat svůj čas, peníze a pohodlí na pomoc bližních. Byly jich tisíce.

Policie na severu Čech zaznamenala jen tři případy rabování. Kriminalita v době povodní dokonce výrazně poklesla. „Počet trestných činů za jeden den se pohyboval kolem padesáti. To je přibližně čtvrtinová úroveň normálního stavu,“ komentoval povodňový „zázrak“ tehdejší ředitel severočeské policie Jiří Vorálek.

POZOR, UNIFORMY

Důvod? Určitě pomohlo to, že ulice byly plné uniforem. Ve službě bylo denně nasazeno 400 až 500 policistů, více jich sloužilo i v noci. Stovky vojáků nasadila v zaplavených oblastech také armáda, do boje s povodní se pustili i vojáci dobrovolných záloh, na nohou od rána do rána byli i strážníci.

Ústecký psycholog a soudní znalec Josef Kovářík se poklesu kriminality nediví: „Ve vypjatých situacích je v ulicích více lidí, ale také všichni policisté a další uniformované složky státu. Lidé si více všímají, co se děje kolem nich. Jsou citlivější na signály ohrožení. A mezi ně patří i signály podezření z krádeží. Kriminálníci se proto drží zpátky, zlodějiny by pro ně byly příliš riskantní,“ podotýká psycholog.

Kováříkův názor potvrzuje i zkušenost z Žalhostic. Místní tvrdili, že jen díky vojenské a státní policii nedošlo v zatopené obci k rabování. „Spolupráce s armádou i policií byla výborná, snažili se nám stále vycházet vstříc,“ pochvalovala si spolupráci starostka Žalhostic Alena Vacková.

KAMENNÁ SRDCE JIHNOU

Psycholog však upozorňuje také na to, že v době katastrofy jihnou i srdce těch, kteří je jindy mají z kamene. „Na krátký čas jsme zase lidé pomáháme si. Solidarita se stává mocnou silou,“ zdůraznil Kovářík a dodal, že když koncem srpna opadla voda, kriminalita se začala pomalu vracet do starých kolejí.

Když už k rabování došlo, nejednalo se o typické hromadné akce, kdy berou lidé útokem celé obchody. Známý je například případ z Terezína, kde policisté zadrželi dva muže, kteří před domem v Palackého ulici ukradli dvě starožitné skříně v hodnotě 5000 korun. Majitel je vystěhoval před dům na sluníčko, aby vyschly.

Na zlodějské útoky v záplavových oblastech však veřejnost i policie nazírala daleko přísněji než jindy.

„Většinou šlo jen o drobné útoky, ale nahlíženo na ně bylo jako na rabování. V Krásném Březně jsme zadrželi muže, který na parkovišti kradl z nádrže benzin. Využil stavu nouze, kdy lidé odstavili na parkoviště auta, aby je nezatopila voda. Bylo to možné považovat za rabování, ale státní zastupitelství nakonec většinu případů hodnotilo mírnějším způsobem,“ vzpomíná bývalý ředitel Krajského úřadu vyšetřování v Ústí nad Labem Bohumil Kotas.

NADĚJE: SPOLUPRÁCE

Ačkoli se o kriminalitě v době povodní hojně psalo, většina lidí postižených katastrofou měla zkušenosti zcela opačné. Pomoc jim nabízeli lidé z celé republiky. Dobrovolníci byli už při stavění hrází, pomáhali vyklízet ohrožené domy, po záplavách odstraňovali tuny bahna a zničeného nábytku. Lidé nabízeli ošacení, vysoušeče, jídlo, ale i lože pro své sousedy.

„Stali jsme se tím, čím bychom měli být společenstvím spolupracujících lidí. Protože jenom ve spolupráci a spoluúčasti můžeme přežít,“ dodává psycholog Kovářík.