Panenská sklizeň je první z dané vinice. „Musím přiznat, že se nepovedlo úplně podle mých představ. Protože vím, jak má chutnat skutečně dobré víno, tak k tomu svému musím být kritický. Ale na druhou stranu jsou to zkušenosti, které bych jinak nezískal,“ hodnotí Hušek.
K vínu se dostal před třiceti lety, dnes dělá someliéra a prodejce vína. Na vlastní malé, jak sám říká „projektové“ vinice si troufl až před několika lety. Zatím má na dvou místech v Povrlech jedinou odrůdu, rulandské bílé.
Pavlův tatínek je zahradní architekt a studoval s proslulým jihomoravským vinařem Bukovským. „U něj jsem ochutnal opravdu dobré víno a došlo mi, že víno od vinařů a víno ze supermarketu je diametrálně odlišné. A začal jsem jezdit na Moravu, zajímat o víno a pomalu pronikat do enologie, což je věda o víně,“ vzpomíná Pavel Hušek na své začátky. Dnes už dělá pátým rokem v Ústí nad Labem degustace, a to na dvou místech. Probíhají buď v Café Maryša, nebo v čajovně U vysmátý žáby.
Mít první víno trvá přinejmenším několik let. Znamená to založit vinici, koupit rostlinky, tři roky se o ně starat a pak doufat, že i výrobní proces vyjde, jak má. „Na opravdu malých viničkách, které mají rozlohu celkem 2,5 aru, mám dva klony rulandského bílého, které vyšlechtil v padesátých letech Vilém Kraus ve Velkých Žernosekách, kde byla v té době šlechtitelská stanice,“ přibližuje zajímavou historickou souvislost Pavel Hušek, který chtěl mít víno co nejvíce přizpůsobené severočeským podmínkám.
Rulandské bílé
Jedná starobylou francouzskou odrůdu pravděpodobně z oblasti Burgundska. S největší pravděpodobností jde o mutaci odrůdy rulandského šedého. V Alsasku se nicméně odrůda prokazatelně pěstuje od 14. století. Ve Státní odrůdové knize České republiky je odrůda zapsána pod názvem Burgundské bílé od roku 1941 do roku 1993, od roku 1993 pod názvem Rulandské bílé.
Jde o klon, který snese i velké mrazy a částečně je odolný i vůči chorobám, jako je padlí nebo plísně. „To znamená, že si můžu dovolit pěstování v biodynamickém režimu (bez umělých hnojiv a chemických postřiků, pozn. red.). Zároveň si dělám výluhy z rostlin, kterými víno ošetřuji, což je opět krok směrem k biodynamickému zemědělství,“ přibližuje Hušek svou strategii. Kromě jiného používá šalvěj, kopřivu nebo přesličku. S výluhem, který se pak aplikuje jako postřik, se na rostliny dostávají chemické prvky biologického původu. Ty mají za úkol jednak rostlinu chránit, jednak posilovat.
První sklizeň má Pavel Hušek za sebou, rovněž i první zkušenost s výrobou vína. Pro příští rok doufá, že by mohl vyrobit zhruba 350 litrů vína. „Vypadá to, že je to málo, ale mám v plánu vinice dál rozšiřovat, protože prostor na to mám. V tom případě bych šel do nějaké červené odrůdy,“ nastiňuje své plány s několikanásobným rozšiřováním vinice, které by do Povrlů mohlo znovu vrátit pěstování vína.
Možná se jednou víno z viniční trati Pod Dobrým (jméno nese podle nedalekého vrchu) a Nad nádražím bude prodávat jako exkluzivní sortiment. „Zatím to tak nevypadá, ale pokud by se to povedlo, tak to bude spíš prodávat můj syn, přece jen pěstování vína je běh na dlouhou trať,“ dodává s úsměvem Pavel Hušek.
56
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
