Od září toho roku se v Ústí začali shromažďovat rakouští vojáci. Nejprve zhruba 5 stovek. Dalších 6 tisícovek generála Wieda sem mašírovalo od Kolína. Postarat se o ně měli, jako obvykle, místní lidé.
Předvoj v síle pluku pod velením hraběte Peroniho dorazil 11. září. Utábořil se u Teplické brány a zbytek vojska ho následoval. V následujících dnech se přesunuli k Nakléřovu.
O dva dny později překročil pruský vojevůdce, Princ von Braunschweig, s 10 tisíci vojáky Krušné hory. Příliš mu nepřálo počasí a v mlze nepoznal, že tu už na něj čekají Rakušané. Střetli se tvrdě nad Petrovicemi a hrabě Peroni ustoupil k Nakléřovu, kde již čekal s armádou generál Wied, až po třetím pruském ataku.
Nastalo 15. září, den, kdy se mělo rozhodnout, zda pruská invaze do Čech uspěje. Dělová palba zasáhla Wiedovy pozice u Nakléřova. Děsila obyvatele z podhorských vesnic tak, že raději sebrali svůj majetek a utíkali se před vojáky schovat do okolních lesů.
Na pocuchané rakouské pozice nakonec zaútočili granátníci a husaři z Kleistova a Gemingerova pluku. Obránci se nakonec museli stáhnout přes Knínice do Ústí.
Okamžitě pak začali stěhovat proviantní sklady do Lovosic. Předvoj vítězící pruské armády na sebe ovšem nedal dlouho čekat. Před branami stanul jen o dva dny později. Tři granátnické prapory a deset švadron pruských husarů pod velením generálporučíka hraběte Schmettau měly najít místo k utáboření,rozhodly se pro Střížovice.
To v Ústí vyvolalo paniku. Velitel města, plukovník Matterna, přikázal do hodiny potopit všechny říční čluny a zatarasit brány. Dokonce vyhrožoval, že primase vlastnoručně oběsí, jestli neuposlechne.
V noci se rakouské jednotky stáhly do Lovosic. Princ von Braunschweig tak přišel o možnost „… zasadit těm rakouským psům pořádnou ránu do frňáku," jak mu napsal jeho král Friedrich II.
Příště: Návštěva Friedricha II. Velikého v Ústí.
