Co obnášejí služby, z nichž se skládají dnes tolik diskutované lékařské přesčasy?
Když se na oddělení slouží, máte 30 nebo 31 dní a nocí v měsíci, které musíte pokrýt lékaři. U nás to funguje tak, že v pondělí přijde ten, kdo slouží, ráno do práce, zůstane přes noc do druhého dne a potom i minimálně půl dalšího dne. Abychom pokryli 31 dní a každý měl jen snesitelné čtyři služby, museli bychom mít osm doktorů. To ale nemáme.
A kolik jich tedy máte?
Pokud nepočítám několik důchodců, atestaci máme jen čtyři včetně kolegyně endokrinoložky.
O kolika pacientech, které pokrýváte, se bavíme?
Na interně máme pod sebou tři stanice, to jest nějakých 60 lůžek, plus konzilia.
Jak to tedy řešíte?
Částečně tím, že se o naše služby dělíme s kolegy z gastra, kterých je víc. Ale my zároveň sloužíme také na emergency. Tam se slouží ve dvou a bývá to náročné. Často se ani část noci nevyspíte, zatímco na interně většinou šance je. Pak jste schopný další den fungovat a odtáhnout takhle až osm služeb v měsíci včetně jedné od pátku do pondělka. Já osobně na emergency už nesloužím.
Jaké to bylo?
Když máte zápřah celý den, a ještě pak jdete sloužit na příjem, kde musíte ošetřit dalších 10 až 30 lidí, jste unavený a nebaví vás to. A do toho vidíte, že půlka lidí přišla zbytečně. Ale nemůžete je vyhodit jen tak – každý se musí vyšetřit a ošetřit. Někdy ani na první pohled neodhadnete, jak to je či není závažné. Kdo to chce dělat pečlivě, nedovolí si vyhodit člověka, který přišel zdánlivě s nesmyslem.
Tak strašný stres, že to nechcete zažívat
Kolik lékařů by na oddělení mělo být během dne?
Aspoň tři. Chvíli se to dá zvládnout ve dvou, ale už je pak vidět, že se práce nestíhá a dělají se chyby. A přichází únava a ve výsledku vyhoření. Když se vám daří držet tři lidi na stanici, je té práce tak akorát, aby se dala v klidu stihnout za běžnou pracovní dobu. Aby měl člověk čas se nad každým pacientem zamyslet, pořádně si vše zkontrolovat a napsat, a eliminoval tak chyby z nepozornosti. Jako že něco zapomene nebo přehlédne.
Došlo už k nějakým takovým chybám na vašem oddělení?
Naštěstí máme z větší části supervizi, takže se ve výsledku dokážeme chyb vystříhat. Obecně může dojít třeba jen k jednoduchému opomenutí něco zkontrolovat. Není to z toho, že by doktor nevěděl, že to nemá udělat, ale v rychlosti něco přehlédne. Když ale například anesteziolog stráví celou noc na sále a má celý další den pracovat, tak riziko toho, že něco přehlédne, je velké. Může to být i takzvaně malá chybka, že si nevšiml ne úplně závažné hodnoty, ale mohl na ni zareagovat už o den dřív, a zkrátit tak hospitalizaci o den.
play_fill
Jak se pracuje v takovém kolečku?
Samozřejmě se dá zvládnout třeba týden vyšší tempo. Ale když to má trvat déle, je to problém. Hlavně u menších nemocnic, kdy mají mladí doktoři na starosti až 15 lidí na oddělení. Spousta lékařů v tom nechce vydržet a odchází. Jdou na obvoďáky nebo ambulantní specialisty. Nebo větší procento dam jde na mateřskou, ze které se pak už leckdy nevrátí.
Můžete uvést příklad nějaké menší nemocnice v regionu v problémech?
Byli jsme v kontaktu s kolegyní, která nastoupila čerstvě na internu v jiném zařízení Krajské zdravotní než Masarykově nemocnici a jako úplný nováček dostala na starost právě těch 15 lidí. Nebyl tam úplně dostatečný dohled. Chvíli přemýšlela, že by šla k nám, ale nakonec se rozhodla úplně změnit obor.
Kde v regionu je největší problém?
V Děčíně. Tam odešlo postupně několik doktorů, až tam zbyly dvě starší doktorky, primář a jedna mladá doktorka z Východu, která sotva dokončila aprobaci. Museli jsme jim jezdit vypomáhat, aby Děčín vůbec přežil. Kolegové, kteří tam byli, se vracejí s tím, že té práce je tam hodně. I když jim za to nabízeli peníze navíc, nikdo tam nechtěl zůstat déle, jsou přepracovaní a unavení. Oni tam nemají emergency, ale interní příjem, jenže funguje to stejně. A když se tam sejde pět komplikovaných případů najednou a nevíte, koho řešit dřív, je to tak strašný stres, že to nechcete zažívat.
play_fill
Jsou za tím problémy Lužické nemocnice v Rumburku?
Ano, bohužel je to tak. Přesunulo se to z valné části z Rumburka do Děčína.
Zásadní tlak je ekonomický
V Masarykově nemocnici je to všude relativně podobně stíhatelné jako u vás na interně?
Je nás po nemocnici několik lékařů, kteří mají osm, nebo dokonce dvanáct služeb za měsíc. Oddělení, kde se musí sloužit, je hodně. Třeba plicařů je málo, těm pomáháme i my. Také do LDN v Ryjicích občas někdo z nás jezdí. Někteří z nás sloužili na infekci, kde v určitý čas nezvládali pokrýt služby. Pak ta emergency. Se službami na jiných odděleních vypomáhají naši mladší lékaři bez kmene, protože ti přímo tady na interně neslouží. Měli by sloužit hlavně to emergency, ale to je ze všeho nejnáročnější, takže služba na těch jiných odděleních je taková jednodušší alternativa. Když se to všechno sečte, není nás v celé Masarykově nemocnici dost na to, abychom splnili současné zákonné limity, a bohužel nás není dost ani na to, abychom splnili ty zvýšené limity, které vymysleli. Z toho důvodu není reálné, aby se počet služeb na lékaře nějak výrazně snížil.
Jak by to šlo udělat?
Muselo by nás být víc. Ale spoustu mladých lékařů jednak dostane líp zaplaceno v zahraničí, jednak nechtějí dělat v tomto systému. Jdou tedy často cestou ambulantní sféry, kde si vydělají o něco víc i bez služeb.
Jak jsou úspěšné snahy především menších nemocnic přilákat doktory na byty a další benefity?
To v dnešní době už úplně nefunguje. Když si chci postavit nějaký rozumný dům, nepomůže mi to.
close
info
Zdroj: Deník/Jaroslav Balvín
zoom_in
Lékař ústecké interny Jan Mudruňka v pracovně, kde při noční službě také lehává na gauči.
Jaký primární důvod máte k těm osmi službám měsíčně včetně jednoho víkendu v kuse, když internu tak netlačí nedostatek lékařů, a vykrýváte vlastně i jiná oddělení?
Dělám to vyloženě proto, abych zaplatil hypotéku a měl podobný životní standard, který vidím u kamarádů stavaře, právníka a programátora. Všichni tři jsou velice šikovní a určitě si také dělají nějaké přesčasy. Ale určitě ne tolik jako já, abych se dostal zhruba na jejich výdělek. Já mám úvazek 160 hodin a přesčasy tvoří dalších 120 hodin. Blížím se tedy k úvazku 2,0. V nemocnici strávím osm nocí včetně jednoho víkendu v kuse.
Má to nějaké dopady na váš osobní život?
Relativně stíhám věnovat se rodině, ale už mi nezbývá čas na sebe, na mé zájmy. Přiženu se z práce, máme malého prcka, řeším věci kolem domu… moc dalšího času nezbývá.
Podepisuje se únava z práce třeba i na pozornosti při řízení?
Když jezdím jen po Ústí, tak ne. Ale jednu dobu jsem jezdil vypomáhat do Děčína a cesta po ránu pro mě byla hodně stresující. Byl únor, jezdil jsem tam ráno ze služby, byla tma, bál jsem se. Byl jsem unavený, zobal energitky, někdy jsem si s sebou vozil energiťák. A to je jen cesta z Ústí do Děčína.
Proč si tedy neberete méně služeb?
Byl bych radši třeba za šest, ale to bych musel mít vyšší základní plat. To jsme u hlavního kamene úrazu, proč lidé odcházejí z nemocnic a chodí pracovat za hranice. U nás v nemocnici na nás není tlak třeba na vzdělávání. Je to primárně kvůli penězům v základu. Ten zásadní tlak je ekonomický.
Není a nebude to v pořádku
Krajská zdravotní slíbila jednat s odbory o navýšení mezd. Co na to říkáte?
Toto jednání s odbory probíhá každoročně, každoročně je velký dohad, kolik procent nám přidají. On tam nějaký setrvalý nárůst je. Minulý rok jsme chtěli deset procent, nakonec to bylo sedm, a ještě nám to přidali až v půli roku. Deset procent bylo jen jednou pár let zpátky.
Kolik jste měl peněz, když jste nastupoval? Zvýšilo se to od té doby?
Před osmi lety jsem měl nástupní plat nějakých 20 tisíc. Teď jsme za pár let někde úplně jinde, významně to poskočilo. Ale také významně poskočily ceny všeho. Nyní je to kolem 40 tisíc nastupujícímu lékaři. Přesčasy pak dají i víc než dvojnásobek, když sloužíte hodně.
Jak razantní by ten skok měl být, abyste byli spokojení?
My bychom byli rádi, kdyby se pamatovalo na memorandum sepsané pár let zpátky, když se dělala akce Děkujeme, odcházíme. Abychom se dostali aspoň na 75 procent z memoranda. Měl to být 1,5násobek průměrné mzdy pro nastupujícího lékaře, tedy 60 tisíc, a pro atestovaného lékaře trojnásobek, čili nějakých 120 tisíc. Je jasné, že to není úplně reálné. Ale aspoň u začínajícího lékaře bychom se měli k tomu 1,5násobku dostat. Protože jako ambulantní lékař se k takovému výdělku člověk dostane. U nás atestovaných by to také mělo být rozhodně víc, než je tomu teď.
Je to apel na Krajskou zdravotní, nebo spíš na ministerstvo zdravotnictví?
Spíš na ministerstvo. My v Ústí nemáme nějaké strašné podmínky ve srovnání se zbytkem České republiky. Ale je potřeba to začít řešit systémově. Kdyby ministerstvo zvýšilo platy ve fakultních nemocnicích, kraje musí následovat. Jinak odsud lidi do fakultek utečou, kdyby ten rozdíl byl nějak diametrální.
Schyluje se k něčemu takovému po tom, co se teď lékaři ozvali proti navýšení přesčasů?
Úplně tomu nevěříme.
Proč vám vadí uzákonění dvojnásobku přesčasů, tedy až 832 hodin ročně, když to de facto odpovídá tomu, co už sloužíte?
Ano, většina z nás slouží ještě víc, než je nově stanovený limit. Ale nám se nelíbí, že se řekne, že to je v pořádku. Ono to není v pořádku a nebude to v pořádku.
Jaké to má tedy řešení?
Jediné řešení, které to z dlouhodobého hlediska má, je, aby bylo v nemocnicích víc doktorů. Je spousta oddělení, která jsou na hraně toho, aby byla schopna sestavit služby a denní provoz. Kdyby oddělení mělo o dva tři lidi víc, mohlo by to fungovat víc v klidu, mohli by mít méně služeb. Může se pak mluvit o tom, že se po službě bude chodit domů. Ale já kdybych teď šel po službě domů, nemá mě kdo zastoupit. A když si vezmu dovolenou, je relativně složité nastavit to tak, aby tu byl někdo, kdo zvládne dohlédnout na tři začátečníky.
Jan Mudruňka
- 35 let
- studoval 2. Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy
- specializace Vnitřní lékařství neboli interna
- pracuje v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem
Jaké máte na interně zázemí na spaní?
Na gauči v pracovně. Když mě v noci nevolají, docela se vyspím. Špunty do uší si nemůžu dát, potřebuji slyšet služební telefon, na který mi kdokoli kdykoli může zavolat, že je problém. Když je menší, dá se vyřešit po telefonu. Když je větší, musím vstát a strávit 1 až 3 hodiny s pacientem, jehož akutní stav to vyžaduje. Když jsem ale sloužil na emergency, šel jsem si lehnout s tím, že se vyspím třeba hodinku. Když jsem se náhodou vyspal celou noc, byl jsem šťastný. Když si jdu lehnout na interně, v 50 procentech případů mi zavolají a v nějakých 25 procentech musím někam v noci jít a kus noci něco dělat.
A i když se nic neděje, dokážete usnout?
Jako mladší lékař na emergency jsem měl problém. Slyšíte auto, jak jede okolo, říkáte si, to zase jedou, co zase budu muset dělat. Tady na interně je to přece jen o něco lepší.
Zdravotníci pacientům rádi zdůrazňují zdravý životní styl jako prevenci nemocí včetně balance mezi pracovním a osobním životem. To, co praktikují sami lékaři, asi moc zdravé není, nepletu se?
Rozhodně ne.
