Kliknutím zvětšíteNa pokračující devastaci stavby se podepsaly časté požáry a rozkrádání všeho, co lze prodat. Od kovových zábradlí, přes elektroinstalaci, po nádobí, obklady a cokoli dalšího si vzpomenete. Po letech marných výzev, dokonce i nabídek na odkoupení nejen od developerů, ale i od města, situace dospěla do bodu, kdy Ústí nad Labem podle slov svého primátora Petra Nedvědického (ANO) požádalo stavební úřad o vydání demoličního výměru, a to kvůli nebezpečnosti ruiny.
„Nyní věc pokračuje zákonem stanoveným úředním postupem. Musí například uplynout lhůty na odvolání a další. Až tohle všechno bude v pořádku, přistoupíme ke standardnímu procesu, jako je získání správního rozhodnutí o odstranění stavby, na jehož základě pak můžeme konat. Jak potom budeme vymáhat náklady na demolici, ještě uvidíme,“ vysvětlil s tím, že vlastník Máje podal několik odvolání proti rozhodnutím ať už úřadu městského, nebo kraje. „Bohužel, nechce slyšet na nic, odmítá komunikovat, na což má právo,“ poznamenal Nedvědický.
Hotel dostavěli rok před pádem komunistického režimu. Navrhla ho architektka Jitka Pacáková. Za interiérem stál brněnský architekt Ivan Ruller ve spolupráci s Jindřichem Kumpoštem, skleněná svítidla navrhl Jaroslav Bejvl, skleněnou zrcadlovou stěnu Vladimíra Procházka, keramickou Oldřicha Rujbr. Všichni patří k respektovaným osobnostem svého oboru. Hotel vlastnila společnost Interhotely Liberec. Jaromír Houžvička jej získal o necelých deset let později od dnes již neexistujícího Fondu národního majetku. Bohužel jako hoteliér zcela zklamal a v roce 2001 měl hotel pohledávky okolo 155 tisíc korun. V té době byl už uzavřen. Dnes z panelové budovy zbyly v podstatě jen skelety.
Podle vzpomínek bývalé ekonomky hotelu Ilony Kobrové po zhruba dvou letech Houžvičkova ředitelování zbylo z původních šedesáti zaměstnanců pouhých jedenáct. „Na každý rok jsme měli nasmlouvané ubytování za zhruba dvacet milionů, aby se mohli zaplatit zaměstnanci, náklady na provoz a aby zbyly i nějaké peníze v rezervním fondu. Po nástupu Houžvičky se všechno zrušilo. Podle něj za vývoj hospodaření mohou vedle údajné mafie také zaměstnanci, kteří prý hotel rozkradli. To samozřejmě není pravda. Na celém hotelu byly elektronické pokladny pro přehled zboží a služeb. Měly jsme měsíční inventury a vše se velmi tvrdě sledovalo, například i přesný počet příborů," líčila před lety Kobrová, která v hotelu skončila v červnu 1999. Ve stejném roce po silvestru Máj zavíral. Hodnota budovy byla v té době dle jejích slov 43,5 milionu korun.
Současný stav hotelu Máj na Severní Terase.
Podle Houžvičky mohla za jeho neúspěch jakási ústecká mafie napojená na policii a další složky státní správy. Za mafiány obvykle požaduje i média a nekomunikuje ani s novináři. „Byla způsobená nevratná škoda obrovského rozsahu. Budu chtít, aby byli k zodpovědnosti dovedeni ti, kteří to způsobili. Ale vím, že jde o marný boj. Práva se nedovoláte, můžete mít tisíckrát pravdu, ale ta mašinérie je neprůstřelná. Jsou to kasty, které to území v Ústí ovládají. Je v tom zapletená policie, státní zástupci, soudci, místní samospráva, jedinec se tomu neubrání. Jedinou naději mám, a to bránit se u evropských orgánů," komentoval před časem Houžvička s tím, že se prý ale jednání s městem nebrání.
Za viníka pádu interhotelu Máj označila jeho majitele i bývalá ředitelka hotelu Milena Černá. „Jak dopadlo podnikání pana Houžvičky, je vidět na současném stavu hotelu. Pracovala jsem tam od roku 1988, spolupracovali jsme s deseti cestovními kancelářemi z celé Evropy, jezdila k nám mezinárodní klientela. Když ve velké privatizaci v roce 1998 koupil hotel za zhruba 7,7 milionu pan Houžvička, začalo to jít z kopce," popisovala Černá v roce 2016.
„V únoru 1998 jsem dala výpověď. Během půl hodiny jsem si uklidila stůl, vyklidila šuplíky a odešla. Řekla jsem si, že pod vedením pana Houžvičky už dál pracovat nebudu. Za ty nervy mi to nestálo. Na placu místo číšníka obsluhovala pradlena, už to svědčí, že hotel neměl žádnou perspektivu. To, že by se měl zvednout z popela, bylo v nedohlednu. Přesto přeji městu hodně štěstí v dalším postupu, protože jednání s panem Houžvičkou opravdu nejsou jednoduchá," dodala Černá.
Trnem v oku je ruina i obvodní radnici Severní Terasy, na jejímž území se nachází. Zdejší starosta Jaroslav Šimanovský (ANO) ostatně také Jaromíra Houžvičku kontaktoval, ale nakonec bezúspěšně. „On si vás vyslechne, odkýve vám argumenty, ale nakonec z toho nic není. Musím říct, že mě ta ruina také ukrutně rozčiluje. Ale bohužel s tím nic nedokážeme udělat. Celý úřední postup k nařízení demolice může trvat měsíce i roky, je to běh na dlouhou trať. Není to tak jednoduché, aby to šlo zařídit do měsíce,“ připustil.
Odstranění ruiny by pomohlo například i hasičům. Jak vysvětlil jejich ústecký mluvčí Lukáš Marvan, do hotelu jezdí průběžně. „Čas od času tu máme hlášený požár, naposledy minulý týden. Každopádně tu řešíme dým, nebo i oheň, kdy není možné, aby ho způsobilo něco jiného než neopatrná manipulace s otevřeným ohněm. Elektřina sem už není zavedena,“ dodal.
Interhotel Máj
Kde stojí: Hoření ulice, Ústí nad Labem – Severní Terasa
GPS souřadnice: 50.67598, 14.03546
Kdy a kým byl postaven: Hotel navrhla architektka Jitka Pacáková, vlastníkem byla akciová společnost Interhotely Liberec. Dostaven v roce 1988.
Kdy a jakou zažil největší slávu: Největší slávu zažil v letech 1990 až 1997, kdy sem jezdila klientela ze západní Evropy a roční obrat činil kolem dvaceti milionů korun.
Odkdy a proč chátrá: Chátrat začala po roce 1999, kdy jej nový vlastník Jaromír Houžvička přivedl ke krachu a byl nucen ukončit provoz. Od té doby je terčem nájezdů zlodějů kovů a bezdomovců.
Všechny příběhy hledejte postupně na www.denik.cz/opustenebudovy.
11
1
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
