Po 28. říjnu ústečtí Němci nečekali na žádné mezinárodní konference. Spolu se svými soukmenovci v ostatních příhraničních oblastech mladé republiky vyhlásili vlastní stát.

Tuto takzvanou Provincii Deutschböhmen chtěla její politická reprezentace připojit k německému Rakousku. Úřady na území provincie ovšem nedokázaly během listopadu 1918 zajistit zásobování.

V Ústí dokonce radnice kvůli nedostatku drobných kovových mincí musela vydat nouzové peníze. „Platily od 16. listopadu 1918 do 31. ledna 1919," píše o tom v Dějinách města Ústí historik Vladimír Kaiser.

Hněv davu

Když propuklo v Ústí rabování potravin ve skladech a na nádražích, neměl tehdejší národní výbor ani dost sil k udržení veřejného pořádku.

Vzhledem k situaci v zásobování každá zpráva o vývozu potravin za hranice vyvolala pozdvižení. Jako v Krásném Březně, kde už měly 9. prosince 1918 připraveny vagóny k expedici do Německa.

Shromáždil se tu proto dav českých žen a dětí. Ozbrojená hlídka je nedokázala udržet v klidu a začala střílet. Zranila dva chlapce.

Rázná odpověď

Místní Češi odpověděli rázně. Hlídky odzbrojili. Nenechali se však strhnout k rabování. Naopak, převzali strážní službu a během krátké doby obnovili pořádek v ulicích.

Horší už to bylo o den později v Ústí. Zde dav vyraboval vojenské sklady a řadu obchodů. Mnoho drobných živnostníků přivedl na mizinu. Vyžádal si také sedm lidských životů. Ulice města poskytovaly žalostný pohled. „Pokrývaly je roztrhané krabice, střepy, kusy dřeva a jiný odpad. V Teplické ulici, dnes Revoluční, rozbité a zcela otevřené obchody ilustrovaly pustošení předešlého dne," pokračuje historik Kaiser.

Když do Ústí dorazilo československé vojsko, nechal jeho velitel major Hulík postavit na dnešní Mírové náměstí dělo a na křižovatky kulomety. Nad okresním hejtmanstvím definitivně zavlála československá vlajka.