Přikryl: Abychom hráli o titul, potřebujeme 15 milionů

Ústecký volejbal spasí jen zázrak, krachuje a podobné titulky lze číst už poslední dva roky. Jak na tom momentálně jste?
Ústecký volejbal určitě nekrachuje, je tu velký potenciál u fanoušků, v mládežnické základně a byla by škoda to zahodit kvůli tomu, že momentálně není dostatek financí. Jsme závislí na městě a na sponzorech z regionu. Jsou okamžiky, kdy máme finanční výpadky a pak se objeví podobná fáma. Přežíváme a dostáváme se z problémů a hrajeme na dně tabulky. Sportovně se nám moc nedaří, ale volejbalové dění v Ústí nestojí jen na našem klubu.

Když se podíváte na rozpočty extraligových klubů, jak na tom jste například v porovnání s nejbohatšími Českými Budějovicemi?
Budějovice mají rozpočet kolem 20 milionů a preferují ligu mistrů. V Česku nebudou mít problém ovládnout extraligu a obhájit titul. My máme v Ústí rozpočet pod čtyři miliony korun a je v tom i mládež, tedy celkem čtyři extraligové týmy.

Kolik z toho vám dává město?
Dva miliony a nyní jsme dostali další půl milion při rozdělování daní z hazardu.

Pamatujete si, kolik mělo Ústí největší rozpočet? To bylo určitě za éry Setuzy v devadesátých letech, že?
Bylo to kolem patnácti milionů korun a s těmito penězi bychom uměli i dnes hrát o titul.

Je někdo v extralize, kdo má menší rozpočet než vy?
Staré Město, to je amatérský tým a vůbec extraligu nechtěli hrát. Na naší úrovni je asi Odolena Voda.

close zoom_in

Ještě vás to baví pracovat pro ústecký volejbal, když každý rok musíte řešit tolik problémů?
Srdce mám volejbalisty, volejbal mi hodně dal a já mu mám co vracet. Je ale pravda, že často přemýšlím, jestli ty plusy, co mi přináší, dávno nepřevyšují ty starosti a problémy kolem toho. Jednou určitě z volejbalu odejdu a předám to svému nástupci, ale v současnosti to tak nevidím.

Jak jste se vlastně k ústeckému volejbalu dostal?
V roce 1987 jsem sem přestoupil jako hráč, tehdy se postoupilo do extraligy. Po čtyřech sezonách jsem přesedlal na místo asistenta a po dalším půlroce jsem byl trenérem. Postupně jsem v ústeckém volejbale pracoval jako trenér, asistent nebo trenér mládeže. Dnes jsem generální manažer klubu.

Odkud jste do Ústí přišel?
Jsem Moravák, z Olomouce. Našel jsem si zde manželku a zůstal tady.

Jak jste si oblíbil Ústí jako město?
Město má své minusy i plusy, momentálně bydlíme na Klíši, což je asi nejhezčí čtvrť ve městě.

Jak jste dostal přezdívku Číra?
To už si ani nepamatuji, vzniklo to v žácích v Olomouci. Volejbalisté mě tak znají, říkají mi tak skoro všichni.

Jak jste začal s volejbalem a kde všude jste ho hrál?
Ve čtrnácti letech mě tělocvikář přemluvil, abych šel na nějaké školní přebory ve volejbale a tam si mě odchytli nějací trenéři z Olomouce. V té době jsem hrál hokej a házenou. Sportovní průpravu jsem měl a k volejbalu jsem se dostal spíše omylem. Už po roce jsem reprezentoval dorostence. Hrál jsem většinou blokaře, pak smečaře a univerzála.

Kolik vlastně měříte?
193 centimetrů.

To není na blokaře moc.
V té době to bylo standardní, ale je pravda, že jsou blokaři většinou přes dva metry. Trendy se však vracejí a jde to do všestrannosti. U nás se ale říká: Jsi dlouhý, tak jdi na blok.

close zoom_in Když jsem dělal rozhovor s ústeckou volejbalovou legendou Přemyslem „Dědkem" Bláhou, slavným blokařem, tak o sobě říkal, že byl provokatér. Vás také vytáčel?
Také jsem proti němu hrával, když jsem byl v Ústí a on ještě na Odolce. Na mě to nezkoušel, ale měl vytipované hráče, kteří se na to chytali. V Ústí tyto hádky okořenil vždycky s Dědkem Hadrava.

Kolik si vydělá průměrný volejbalista v Ústí?
Ty platy se pohybují v průměru platu v Ústeckém kraji, není to na zbohatnutí. Přežít se tím dá.

Kolik chodí na volejbal v Ústí lidí?
Začátek sezony byl příjemným překvapením, myslel jsem si, že na nás diváci po loňském fiasku zanevřou, ale na první duel jich přišlo přes sedm set. Druhé utkání se Zlínem bylo kolem pěti set. Přišla spousta mladých lidí, většinou odchovanci klubu, a doplňují tu starou gardu, kterým už je přes 60 let. Toto skalní jádro má asi tři sta lidí a ti s námi budou pořád.

Jak vás mrzí odchody trenérů a hráčů, které zde vychováte a oni odejdou pryč?
To mě nejvíce trápí, je to hodnota, která je nad všemi výsledky. Jedná se o lidi, kteří se tady volejbal naučili, dostali se na špičkovou úroveň, ale pak už mu nic nevracejí. Logicky hledají angažmá někde jinde, kde je finančně spravedlivě ocení. Pokud bude v Ústí silný sponzor, tak bych dokázal ty kvalitní hráče postahovat.

Pracuje kromě vás pro klub nějaký jiný odchovanec nebo bývalý hráč? Vím, že jeden čas se angažoval Přemek Bláha, ale nepokračoval kvůli penězům…
Přemek má svou hodnotu a klub má své možnosti, proto jsme se dál nedohodli. To je přesně ten případ. Přemek v Ústí zůstal, protože zde má rodinu. Ostatní tu ani už nežijí, kromě trenéra Petra Broma, který je v Příbrami.

Milana Bicana udržíte?
Jeho hráčská kariéra pomalu končí, nyní hraje na postu libera. Otrkává se u trenérského řemesla, ale chtěl by začínat spíše u mládeže. Ale mohl by zvládnout hned i dospělé, uvidíme. Je Ústečák, bydlí zde, snad ho udržíme, ale je možné, že dostane po roce nabídku a odejde.

Jaký nejlepší volejbalista v Ústí hrál?
Určitě Petlák, kterého jsem ještě potkal na hřišti. Pak celá éra Setuzy, kdy zde byl celý národní tým Bláha, Fortuník, Nekola, Bican, Jakub Novotný, Novák, Černoušek, Lébl a další. Z těch starších to byl i náš olympionik Šlambor a Jeřábek.

close zoom_in Když byla volejbalová Setuza na vrcholu, jak jste to prožíval a na jakém postu?
To jsem byl asistent trenéra, hodně jsem se tehdy učil od trenérů Nekoly a Pommera. To mi hodně dalo.

Jak vidíte budoucnost ústeckého volejbalu?
Máme velkou tradici a volejbal se zde bude hrát ještě hodně dlouho. Jak to bude s klubem a jeho financemi, tak to je otázka pro věštce.

Myslíte si, že Češi by ještě někdy mohli vládnout volejbalovému světu?
Přál bych si to, ale máme špatně nastavený systém výchovy mládeže. Musíme vybírat talenty již v deseti letech a extra se jim věnovat. Hokej to má lépe udělané.

V Ústí nad Labem se jmenují některé kluby po zvířatech basketbalisté jsou Pandy, hokejisté Lvi. Co budete vy? Nepřemýšlíte o tom?
Je pravda, že je to móda a asi dobrý marketingový tah. Mám něco také v hlavě, ale nyní musíme řešit jiné závažnější věci. Kdyby byl generální partner, tak bychom to mohli udělat. Konkrétního maskota vám momentálně ale neřeknu.

Jak se vede kapitánovi Miroslavu Moozovi na pozici manažera?
Už jsem nemohl trénovat muže, mládež a ještě se věnovat věcem technického rázu. Proto jsem zkusil tyto věci přenechat Mírovi Moozovi. Je to jazykově zdatný vysokoškolák. Potřebujeme řešit i kontakty s německou stranou a ten jazyk je výhodou. Učí se, podívá se do zázemí a snaží se vše plnit.

Co vás kromě volejbalu ještě živí?
Jsem projektový manažer a naše firma se zabývá investorsko-developerskými projekty. Podíleli jsme se na projektování například několika benzinových pump a stavby hypermarketů Makro, v současnosti dokončujeme několik staveb bioplynových stanic.

Pamatuji si, že jednou jste zastupoval švýcarskou firmu, která chtěla z bazénu na Klíši udělat moderní aquapark, kde by i končila sjezdovka ze Střížovického vrchu. Proč to tenkrát padlo?
Zastupujeme zahraniční firmy, které se zabývají investicemi, byla to jedna z jejich aktivit. Bylo to asi v roce 2003 a podpora města byla velká. Nakonec se objevily kolem toho problémy s pozemky, financemi a museli jsme z toho vycouvat. Projekt na papíře existuje, ale oživit už nepůjde.

Město se nyní konečně rozhodlo do bazénu investovat a přeměnit ho na aquapark.
To je dobře, ale už před deseti lety byl bazén v katastrofálním stavu, dnes už bude na rozpadnutí.

A z tohoto investorského prostředí se nedají sehnat sponzoři pro ústecký volejbal?
Když Setuza padla, tak jsem z této strany byl podporován a alespoň mládežnická extraliga se zde zachovala, ale na větší podporu to není, jejich aktivity jsou jinde.

Jak ho vidím já: Volejbalu se jen tak nevzdá

close zoom_in Miroslava Přikryla znám už delší dobu a to z několika pozic. Poprvé jsem ho zaregistroval již za studií, když jsem chodil na zápasy volejbalové Setuzy, která tehdy vládla české soutěži. V té době už seděl na lavičce a dělal asistenta. Jeho bílá hlava nešla přehlédnout. Přezdívka Číra k němu jasně pasovala.

Pak jsem Miroslava Přikryla zpovídal několikrát jako trenéra volejbalistů a také manažera.

Když jsem ho pozval na rozhovor, neodmítl. Ovšem na domluvený čas nedorazil. Volal jsem, jestli se něco nestalo, a on se omlouval, že úplně zapomněl. Nedivím se, má starostí s volejbalovým klubem dost. O volejbale by mluvil stále, o soukromých aktivitách už tak sdílný nebyl.

MIROSLAV PŘIKRYL

close zoom_in Narodil se 12. 12. 1957 v Jindřichově ve Slezsku.

Vystudoval strojní průmyslovku, poté studoval pedagogickou fakultu v Olomouci, posléze učil na základní a střední škole matematiku, tělocvik a biologii v Prostějově, v Krnově i v Malém Březně.

V roce 1987 se přestěhoval do Ústí a vystudoval FTVS v Praze obor managment sportu a trenérství, po rozpadu Setuzy začal podnikat jako projektový a sportovní manažer.

V současnosti je generálním manažerem SK Volejbal Ústí nad Labem.

Z prvního manželství má jednu dceru, z druhého dvě dcery. „Všechny tři holky hrály volejbal. Ta nejstarší dokonce extraligu v Liberci, ta nejmladší zase hraje v Ústí juniorskou ligu. Hodil by se mi i syn volejbalista, ale ten se mi nepovedl."