V minulosti ovšem některé městské čtvrti bývaly poddanskými vesnicemi, později samostatnými obcemi.
Model nacistů převzali i komunisti
Jejich připojení k městu nebylo jednoduché, vlastně k němu došlo až rozkazem nacistické správy, který později neměnila správa komunistická.
„V letech 1918 až 1938 byly městskými čtvrtěmi pouze Klíše a Krásné Březno připojené k Ústí v roce 1899," píše o tom v dějinách města Ústí historik Vladimír Kaiser.
Sousední obce Bukov, Hostovice, Předlice, Střekov, Vaňov a Všebořice byly samostatnými obcemi, a Trmice či Chabařovice stejně jako dnes, samostatným městem.
Ústí však nezadržitelně rostlo a brzy začalo být jasné, že připojení některých těchto obcí může být z hlediska komunální politiky výhodné pro územní plánování, energetiku, městskou dopravu, sociální a zdravotní péči nebo kulturu.
Božtěšice, Skorotice a další odmítli
Ústecké městské zastupitelstvo proto pozvalo 11. ledna 1920 na zvláštní zasedání zástupce okolních obcí. Účast odřekli zástupci Božtěšic, Skorotic, Stříbrníků a Vaňova.
Jednání jinak dopadla celkem dobře a zastupitelé vytvořili slučovací komisi. Zastupitelstvo Předlic schválilo sloučení s Ústím 20. ledna 1922; Bukova 28. ledna 1921.
Potíže na sebe ovšem nedaly dlouho čekat. S rozhodnutím Bukova 16. března 1921 vyslovilo souhlas ústecké městské zastupitelstvo.
Bukov nedostal vodovod a integraci odmítl
Odmítlo však Bukov bezplatně připojit na městský vodovod. Chystané integrace obcí schválila 25. září 1922 okresní správní komise a postoupila ji zemské politické správě.
Po stížnostech některých členů bukovského obecního zastupitelstva, kteří integraci bojkotovali, nakonec zemské zastupitelstvo 19. října 1925 integraci zamítlo.
Další snahy o integraci vyvíjela v roce 1930 německá sociální demokracie a němečtí nacionální socialisté. Nepovedlo se jim to pro politické neshody s ostatními stranami.
