Stezku proklestil archivář s motorovkou, lidé si ji našli. A už má i průvodce

Do lesů mezi Malým Březnem a Bukovou horou začal Petr Karlíček chodit někdy před 15 lety. Spolu s dalšími studenty ho tam poprvé zavedl tehdejší šéf ústeckého archivu Vladimír Kaiser, který sem vyrážel nejen kvůli své vyhlášené houbařské vášni, ale také po stopách několika zdejších zaniklých vesnic. Historikovo zaujaté vyprávění o jejich minulosti mladé uhranulo a rozhodli se tu vyznačit zelenou turistickou stezku. Stejnou barvu má i obálka Karlíčkova knižního průvodce těmito místy, která jen před pár dny opustila tiskárnu.

Turistu zavádí na místa po vesnicích na Ústecku, které zanikly nedlouho po odsunu Němců. Po roce 1945 se sice některé malé osady pod Bukovou horou podařilo dosídlit, ale Češi tu dlouho nevydrželi. „Nikdy sem nevedla žádná silnice, podmínky byly tvrdé. Je to tady v kopcích ve výšce až 600 metrů nad mořem,“ popisuje Karlíček. Dosídlenci raději odešli bydlet do údolí Labe a našli si práci v průmyslu nebo z regionu úplně zmizeli. Tak někdy v 60. letech vyhaslo osídlení, o němž jsou první zmínky z poloviny 14. století.

Spor o trhy v Neštěmicích: Řada lidí je nadšených, část místních ale protestuje

Nejvíc se ví o životě usedlíků v 19. a 20. století. Řada z nich vstávala brzy ráno, putovali do Malého Března a obvykle se svezli přívozem do měďárny v Povrlech. Další živilo i pěstování ovoce. Pokud je rovnou nesušili, skladovali plody obvykle postupně do lodě. Ta vyrazila po Labi, když se o zboží přihlásili třeba v Míšni, Berlíně nebo Hamburku. Dnes tady hrušky padají na zem, pokud si je Karlíček nebo jiný řídký návštěvník neodnesou v batohu na zádech domů.

Kniha vyšla zázrakem, nebyl papír

Nový průvodce přináší podrobné současné i historické mapy a fotky. Věnuje se minulosti vesnic, dozvíte se ale i praktické informace o možnosti noclehu nebo pohostinství v okolí včetně toho v lokálních farmách. Dočtete se také o zkazkách, které se o popisovaných místech dosud povídají v malobřezenských a zubrnických hospodách. Kniha přináší i černou kroniku z tisku z dob, kdy to v osadách ještě žilo. Nechybí korespondence s vysídleným Němcem, který nedaleko žil, či rozhovor s nadšencem, který tu dnes dosazuje staré odrůdy ovocných stromů. „Chtěl jsem ta pustá místa zabydlet,“ vysvětluje Karlíček.

Základem jeho knihy byl desetistránkový text, který napsal v roce 2014. Tehdy bylo v plánu udělat tady i naučnou stezku s informačními tabulemi, z čehož ale později sešlo. Z většiny tak nakonec jde o dílo letošního léta a podzimu. Karlíček ale neměl starosti jen s tím dotáhnout v půlroční šibeniční lhůtě knihu po autorské stránce. „Letos něco vydávat je peklo, v tiskárnách není papír,“ konstatuje archivář. Na zrodu průvodce se kromě městského archivu podílel i zubrnický skanzen.

Ústecká zoo zdraží vstupné. Rostou ceny energií i další náklady

Stezku se skoro půlkilometrovým převýšením už několik let najdete vyznačenou na internetových i v tištěných mapách. Přestože měří asi jen 10 kilometrů, protíná Litoměřicko, Děčínsko a Ústecko. Vede ze Zubrnic přes samotu Mauserchien, nejvýše položené Velké Stínky, Starou Homoli, dřívější hájovnu Kohlloch, Vitín, Čerlaken a končí v Malém Březně.

Karlíček zná cestu jako vlastní boty. Dříve se musel s motorovou pilou starat i o její lepší průchodnost. To když si lidé stěžovali, že je zarostlá, a Mapy.cz kvůli tomu stezku na čas „za trest“ smazaly.

Dnes už je cesta celkem pěkně prošlapaná. Sám Karlíček podnikl do Vitína a okolí desítky exkurzí s lidmi nejen z Česka a Německa, ale i Rakouska, Peru či Mexika. S přáteli tu autor také občas přespí pod starou hrušní navzdory tomu, že jde o ráj divokých prasat.