„Pracoval jsem tam před lety. Ne tedy přímo v tom provozu, co je komín, ale vedle. Tam vyráběli takový prášek, který pohlcoval vodu. Ale už je to dávno zrušené. Líto mi to ani není. Komín je sežraný rzí, tak co s ním," líčil jeden z neštěmických obyvatel, který se představil jako Karel.

Hlouček zvědavců postával na lávce u obchodního centra Květ. Měli odtud nejlepší pohled. Sledovat událost z fabriky totiž nemohli. Kvůli bezpečnosti sem nikdo, kromě vedoucího odstřelu a jeho týmu, nesměl.

Jak to udělali?Na komín z železobetonu o průměru 2,62 metru a výšce 60 metrů střelmistr a jeho tým potřebovali 3,5 kila plastické trhaviny Perunit, uložené v 85 vývrtech. Po odstřelu zbylo 320 tun suti.

Na druhou stranu, odstřel nijak dopravu nekomplikoval. Nebylo třeba zastavit provoz na silnici a ani na železnici. „Za komunistů tady hořelo, to už je dávno. Chytly jim sklady. Hasili to celou noc, ve skutečnosti nemohli nic dělat. Jen stát a bezmocně přihlížet. Co vím, tehdy se říkalo, že za to mohl nějaký mamlas, co odhodil cigaretu," vzpomínal během čekání na pád štíhlého komínu Miroslav Švanda.

Po odpálení dvou raket ze signální pistole všichni spustili své kamery a fotoaparáty. Museli si ale počkat ještě dalších patnáct minut, než všichni vyklidili bezpečnostní okruh. Pak už jen práskla červená světlice a během minuty to začalo.

Kdo čekal mohutné výbuchy, ten se hluboce mýlil. Komín jen tiše, jako podťatý strom a docela pomalu, začal padat na bok. Postupně zrychloval, až zmizel pohledům přihlížejících za budovami. O chvilku později areál zahalila oblaka prachu. „Hezké to bylo. Ještě jednou. Opakovat!" zavtipkovali místní a bylo po všem.

Psali jsme: Z Ústí zmizí další tovární komín, odstřel bude v areálu Tonasa