Kromě vedení kampaně je Radim Holeček také více než dvacet let pedagogem. Ani ve svém povolání se skandálům nevyhnul, mediálně známý je jeho "vyhraný" spor s Univerzitou Jana Evangelisty Purkyně o nábytek či smírně ukončený spor s proděkanem její pedagogické fakulty (PF UJEP).

Co teď vlastně děláte, po odchodu z ústecké univerzity jste to asi neměl zrovna jednoduché?
S humorem vždycky říkám: „Jsem Radim, tak radím.“ Jeden až dva dny v týdnu trávím v Praze, v parlamentu. Radím poslancům už od roku 2017. Poté, co jsem byl velmi nepěkně „ukončen“ na ústecké univerzitě, za což nyní zpětně velice děkuji, jsem byl donucen konečně dospět. Razím myšlenku „mnoha zaměstnání“, ve kterých mohu uplatnit své schopnosti. V letošním roce jsem byl nucen po objednaném lživém článku opustit jednu politickou stáj a posunout se jinam. Rád k tomu říkám: „Nechtějí tě ve Ferrari, jdi do McLarenu.“ A to neplatí jen pro politiku.

Mohl byste to víc rozvést?
V současné době učím na půl úvazku na základní škole němčinu, výchovu k občanství, výtvarku a považte – výchovu ke zdraví. Kontakt s dětmi i kolegy pedagogy mne neskutečně nabíjí a pomáhá mi lokální problémy posouvat k řešení výš. Další činností je funkce ředitele Celoživotního vzdělávání na Fakultě veřejnosprávních a ekonomických studií v Uherském Hradišti (pobočka VŠ Jagielońské v polské Toruni), kde mohu uplatňovat zkušenosti nabyté z vedení Centra celoživotního vzdělávání PF UJEP. Na malé fakultě v Hradišti jsme letos "vyřazovali" ze studia 120 absolventů. Když si vezmete, že UJEP má při 8 fakultách ročně 1 200 absolventů, nevedeme si vůbec zle. K těmto činnostem zvládám překlady z němčiny a ruštiny, spoluzakládal jsem firmy na bázi česko-ukrajinských vztahů. Předsedám Spolku pro celoživotní vzdělávání Hedviky Mukdenové. Stále něco studuji, v sobotu jsem převzal další magisterský titul, od září „ladím“ doktoráty. Mnoho práce, málo pohybu. Snad i proto si tak užívám kontaktní kampaně. V komunálu rozdávám vodu za „Sportovce“, do Senátu pomohu s tužkou a tatrankami Jardovi Teleckému.

Exekuce. Ilustrační foto.
Nejvíc lidí v exekuci mají Trmice. Dlužníci naráží na nepružnost systému

Proč zrovna Jaroslav Telecký, člověk, který pro mnohé představuje spíš negativní figuru kvůli svým postojům během covidové krize?
S Jardou Teleckým se znám velmi dlouho. Je to člověk dosud politicky neangažovaný. Pro mne čistý (dvaapadesátiletý) kluk, plný ideálů a chuti měnit svět. Díky svému předchozímu pracovnímu zařazení je jisté, že za ním nejsou žádné skandály, „podivnosti“ a „kamarádíčkové“, neboť je řádně překontrolovaný bezpečnostními prověrkami. Lidem v ulicích říkám, že ten neukradl nikdy ani propisku. Žije a bydlí, samozřejmě, na rozdíl od jiných kandidátů, v Ústí nad Labem. Když se podívám na devítku kandidujících do Senátu v okrsku č. 31, je pro mne Jarda jasná volba. Profesně i lidsky. Říkám, že vzhledem k problematičnosti ústeckého regionu je člověk, jehož hlavní vizí je „bezpečný region“, to pravé. Učitelů, historiků a rádoby politologů je plný Senát. Stejně jako je plný odložených neúspěšných komunálních politiků. Ústí s jeho vyloučenými lokalitami a nepořádkem v ulicích potřebuje „silového senátora“ - a ne další kuňkající Hilšery, Vystrčily a Drahoše. Někoho, kdo nebude čekat na signály, ale půjde problémy, například s energiemi, osobně řešit.

Mimochodem, co znamená PRO, za které Jaroslav Telecký kandiduje? Mnohým to přijde jako kopírování jiných „PRO“…
Znamená to Právo, Respekt, Odbornost. Docela to, myslím, odpovídá tomu, jak Jaroslav Telecký vnímá politiku.

Mnohé jste si rozezlil podporou senátora Doubravy, který podporuje putinovské Rusko a jeho agresi vůči Ukrajině. Proč to?
Někteří lidé se na mne hněvají, že podporuju někoho, koho podporuje senátor Jarda Doubrava. O Jardovi Doubravovi si může myslet člověk cokoli, co se mu ale nemůže upřít, je jeho autenticita a chuť pronikat do blízkosti problémů. Když jiní jen žvanili, jel se telnický starosta Jarda vždy podívat do míst, které rezonovaly veřejným míněním. To si myslím, že máme podobné. Nebudu poslouchat žvanění těch, kteří v místě konfliktu nikdy nebyli a předkládají mi v diskuzi učebnicové závěry z „bruselské politologické knihovny filozofů z UJEPu“. Osobně jsem v poslední době vedl spoustu disputací na téma východ. Velmi často stačí dotazy: „Byls v Rusku? Byls na Ukrajině? Mluvíš rusky? Mluvíš ukrajinsky? Ubytoval jsi ve svém bytě nad sebou ukrajinskou maminku s dítětem? Proč mne tedy nacvičuješ na něčem, o čem osobně víš starou belu?“ Ideologické vývody s Jardou Doubravou rozhodně nemáme stejné, spojuje nás přesně to nutkání poznávat problematiku v místě konfliktu.

Senátor Jaroslav Doubrava
Senátor Jaroslav Doubrava po návratu z Krymu: Nemálo lidí to vidí stejně jako já

Jak konkrétně?
I proto jsem byl v roce 2014 na ukrajinském Majdanu, proto jsem byl za války v Sýrii, proto v Rusku, Číně, Arménii, Kazachstánu a na dalších komplikovaných místech. S celou řadou věcí, které Jarda Doubrava říká, nesouhlasím. Budu ale vždy bojovat za to, aby své názory mohl svobodně říkat. Jarda Telecký s ním má jiné průsečíky. Podepsali Chartu 2022, angažovali se proti covidovým restrikcím, rozumějí si v řadě názorů na řešení palčivých problémů regionu. Něčí bolševickou minulost už dávno neřeším, pousměji se, když vidím, jak „sluníčkářská srdíčka“ tají blahem z generála Pavla.

No dobře, ale byl jste přece v ODS, tradiční středopravicové straně, a najednou taková názorová proměna?
Doba, kdy jsem se při volbách řídil dogmaticky partajně, je zaplaťpánbůh pryč. Jak se člověk pohybuje kolem politiky a politiků nějakou dobu, získá mnoho zkušeností. Začne mít „čich na lidi“. Já jsem udělal osobní zkušenost, že ti největší podrazáci a nečistí lidé jsou nejčastěji z tvé vlastní politické strany. A byli to opravdu „modří“, kdo se mne v životě nejvíc natrápil. V současné době si mohu dovolit luxus, nevnímat věci ani stranicky, ani skrze pracovní zařazení. Není nic horšího, než když musíš jít volit kvůli práci svého nadřízeného, nepoužitelného jelimana, neboť to vyžaduje „firemní bonton“. Získal jsem neskutečnou svobodu dělat a říkat si, co chci. Podporovat lidi, kteří za to stojí, i když ti za to nikdo nezatleská.