Během dní, kdy musel Jan Málek vyučovat distančně, totiž začal pro učně natáčet výuková videa, která umístil na YouTube a svůj kanál pojmenoval Mistr Málek. Tady si jich všimli další uživatelé. Nejen z Ústí a České republiky, ale doslova z celého světa. „Dokonce se mi ozval člověk, který žije na Filipínách, lidi z Kanady a Spojených států, a chtěli s něčím poradit. Dnes mi přišel e-mail od českého velvyslance Jaroslava Knota v Oslo a děkoval mi s tím, že se mu moc moje videa moc líbí,“ říká o tom sám mistr Málek.

Slyšel jsem, že vaše začátky byly velmi skromné. Jak to začalo?
Začínal jsem tak, že jsem natáčel doma v kuchyni na telefon. Neměl jsem stativ, nic, takže jsem si vzal štafle, přidrátoval telefon ke štaflím a takhle jsem začínal, že jsem to natáčel na štaflích. Teď už máme zrcadlovku i stativ a děláme to ve 4K. Málokdo to tak točí. Natáčel jsem videa i s dalšími, třeba Starým fotrem. Teď mě zvou i do Rakovníku na rodinný festival jídla, tak uvidíme, co bude dál.

Na projektu Milady a jejího okolí dělají ve švédském ateliéru i Češi. K Miladě občas jezdí.
Švédi u proměny jezera Milada na Ústecku: Zbývá si v ní zaplavat

V současnosti máte kolem čtyřiceti tisíc odběratelů na YouTube, kolik lidí vás sleduje?
Je to kolem čtyřiceti tisíc návštěv denně, videí tam mám kolem devadesáti. Příští pondělí to bude přesně rok. K dnešnímu dni je tam 4,5 milionu zhlédnutí. Z toho mám tak sedmdesát pět procent neodběratelů. Škoda, odběry při tvorbě videí velmi pomohou a málo lidí si to uvědomuje.

Vepřová masovka, schwarzwaldská šunka, klobásky, gothaj. Všechno podle staré československé receptury, kdy se říkalo, že nejlepší je stejně gothaj. Kdy to všechno začalo?
Před rokem během distanční výuky. Přes měsíc jsme byli už na distanční výuce a my mistři odborného výcviku jsme měli s učni také komunikovat. Pořád jsem přemýšlel, jak žákům naší školy pomoci a napadlo mě, že natočím video, jak uvařit tlačenku, nebo vykostit kuře, což byl první díl. Učni se na to podívali, ale jak jsem zjistil, že na tom YouTube to začalo sledovat stále víc lidí. Po těch dvaceti videích začalo to číslo strašně narůstat. Nakonec se lidé začali ptát, jestli videa skončí s lockdownem. Jenže to by byla škoda, když už tam ty sledující a sběratele mám. Tak jsem jel úspěšně dál. Nečekaně úspěšně, řekl bych.

Které video bylo nejúspěšnější, které máte nejradši?
Nejradši mám ta videa, kde děláme klobásy a salámy. Ale nejúspěšnější je asi video s jedním kamarádem ze Slovenska, který nám ukázal, jak se správně a profesionálně brousí nože. Je to z jiného odvětví a nejvíc nám přitom narůstal počet zhlédnutí. Ale těsně za ním v závěsu ho stíhá video, jak se bourá vepřová půlka. To má kolem čtvrt milionu zhlédnutí, stejně jako ty nože. Potom hlavně salámy podle starých československých norem a receptur. Gothaj, junior. Takové věci mne baví a mají i velkou sledovanost. Kupodivu takové obyčejné věci jako párky a sekaná také mají vysoké sledování. Během dvou, tří dnů to má padesát tisíc zhlédnutí, přitom člověk by řekl, takové jednoduché výrobky. Na druhou stranu jsme byli v Praze navštívit firmu, která se zabývá umělým masem, z buňky ho dokáže pěstovat. Myslel jsem si, že to bude mít největší sledovanost, ale ono to má dvacet tisíc a je to tam už od léta. Takže lidi nejvíc zajímají jiné věci, spíš ty výrobky, než takové zajímavosti.

Zdroj: Youtube

Čím si vysvětlujete, že lidi zajímají nejvíc právě tyhle jednoduché věci?
Myslím si, že to způsobuje hlavně ta kvalita potravin, která šla rapidně dolů. Lidé si radši koupí levnější párek, než by si připlatili, takže výrobci to musí něčím nastavit, nahradit. Ale hlavně si myslím, že když je covidová pandemie, tak začali přemýšlet, jak na to. Začali nakupovat udírny a další vybavení. Začali si doma míchat produkty. Lidi mi hodně píší, jaké používám nářadí a já se snažím všem odpovědět. Je to úplně super, že si lidé zařizují dílničku a snaží si to vyrobit sami, než by kupovali nekvalitní párek ze separátu. Je fajn, že jsou takový nadšenci. Odpovídá tomu i věk, od třiceti po šedesát, sedmdesát. Chlapi to sledují, je jich přes devadesát procent.

Zdroj: DeníkSoučasná internetová kultura má svoje specifika, jak se to projevuje u vás, na vašem YouTube kanále?
Je to hodně specifické. Převážně, řekněme devadesát procent lidí, mne podporuje. Najdou se ale i dva, kteří sedí u počítače a píší komentáře, které ani nedávají smysl a kritizují. Ale neřeším to, jen se tomu zasměju a jdu dál.

Který komentář vás nejvíc rozesmál?
Tam jich je, co člověka rozesměje. Chlapi třeba píší, že jejich ženské to už s nimi nemohou vydržet. Anebo jedna paní mi tam píše, že její manžel mluví ze spaní, mluví o míchání výrobků a podobně. Takové věci se dějí. Je to super.

Co vás nejvíc naštvalo?
Jsou tam takoví, co nenapíšou nic jiného, než: "Fuj". To jsou lidi, že se člověk zasměje. Nebo je tam video od čtyř a do půl šesté jsou tam čtyři palce dolů. Je to neuvěřitelné. Buď se ti lidé nudí, nebo já nevím, čím to je.

Ucpaná dálnice D8 na Ústecku. Ilustrační foto.
Nejtěsněji je na D8 a v Ústí u Labe. Denně tam projede více než 30 tisíc aut

Stal jste se docela populární, těch zhruba čtyřicet tisíc odběratelů máte, což je v českých poměrech, když jde o řemeslo, docela dost. Jaký to má efekt?
Oslovují mne firmy nebo známější osobnosti, zatím o tom nemohu mluvit. Ale třeba z toho bude nějaká spolupráce. V jedné restauraci ke mně přišel sedmdesátiletý pán a nahlas se mne ptal, jestli jsem to já, ten mistr Málek z toho YouTube. Už jsem byl z toho celý červený a pán se ptal, jestli se se mnou může vyfotit. Lidi se otáčeli, byl to pro mne šok. Sice příjemný, ale šok. Nebo jsem zašel do prodejny gastronomických potřeb, čekám a za mnou stál pán a říká mi: „Dneska ráno ve tři jsem se zbláznil a objednal si udírnu. Já sleduju toho mistra Málka a on doporučoval tuhle.“ No, a já mu říkám, že to jsem já, tak na mne vytřeštil oči. Bylo to taky příjemné setkání.

Jaké máte ohlasy? Co plány do budoucna?
Ohlasy mám kladné, rodina mne podporuje, tenhle kanál dělám s bratrancem, který mi videa natáčí a stříhá, takže je to v rodině. Ve škole mně taky podporují, snažíme se ten řeznický obor zachránit. Tak nějak skomírá, mám strašně málo žáků, nějakých osm. Prvák, druhák, třeťák. Ale mám dost ohlasů, že děti chtějí nastoupit na řezníka. Tak snad se to podaří, doufám, že to pomůže.