O tom, jak se s epidemií covid-19 a omezeními vypořádávají věřící, hovořil v našem rozhovoru litoměřický biskup Monsignore Jan Baxant.

Zdroj: DeníkVěřící nemají za současných bezpečnostních opatření možnost chodit na bohoslužby a existují další překážky k praktikování víry. Jak to nesou, vnímají omezení jako potřebná?
Současná opatření Vlády ČR chápeme spíše jako výzvu k ohleduplnosti než jako zajištění bezpečnosti ve státě, i když to s tím souvisí. Pro nás křesťany jsou tato současná omezení poměrně značná, neboť náboženský život se projevuje, krom jiného, i společně slavenými bohoslužbami. Pravdou však je, že praktikování křesťanské víry v našem životě, t.č. i bez veřejných bohoslužeb, náš křesťanský životní styl neparalyzuje zcela. Existuje celá řada možností a způsobů, jak svou víru naplno žít a projevovat i v čase nouzového stavu.

Jaké možnosti to jsou?
Konat dobré skutky lásky a milosrdenství vůči svým bližním, můžeme i nyní, i když s jistou dávkou dezinfekční opatrnosti, tedy již zmíněné ohleduplnosti. V těchto dnech téměř ze všech farností naší litoměřické diecéze dostávám zprávy o dobrovolnících, kteří se hlásí ke službě a jsou připraveni pomáhat, konat dobro pro lidi, právě i proto, že křesťanství je krásné vydávaným svědectvím.

Z mého pohledu laika jsou věřícím k praktikování víry kladeny největší překážky od roku 1989. Je to správné uvažování, dá se to takto shrnout?
Je pravda, že od roku 1989, ale i předtím, co pamatuji, nikdy jsme nebyli vystaveni takovým okolnostem, že bychom na bohoslužby nemohli či nesměli chodit. Ale i tak jsme, domnívám se, byli přesvědčeni o tom, že společná bohoslužba je jedinečnou příležitostí svou víru posílit, ale ne jedinou.

Objevují se i názory, že jsou opatření v rozporu s Ústavou? Rozporovala církev vládní restrikce?
Mohu potvrdit, že je tomu tak, jako u všech skupin obyvatelstva. Někteří jsou toho mínění, že by se opatření měla rozvolnit zcela, jiní se domnívají, že naopak by se měla ještě zpřísnit, objevují se i u nás názory a právní analýzy, že opatření koliduje s Listinou práv a svobod, event. Ústavou. Vějíř názorů a nápadů je skutečně pestrý. Před několika dny biskupové ČR vyzvali své věřící, aby se zbavili prosazování privilegií a výhod, vyplývajících snad z toho, že jsme jako křesťané částečně připraveni o svobodu vyznávat svou víru. Je totiž třeba, abychom spolu s ostatními našimi bližními a obyvateli země, snášeli statečně nepříjemnosti daných omezení. Máme být s lidmi, žijícími ve světě bez náboženského přesvědčení, solidární. Nebylo by férové, vymáhat si cokoliv v době jistého ohrožení. Představitelé římskokatolické církve v ČR jsou s představiteli Vlády ČR v kontaktu. Jde nám ale o model kooperace, nikoliv konfrontace.

Probíhají v současné době křty a další církevní obřady?
K poskytování příležitosti ke svaté zpovědi, k přijetí svátosti smíření, k duchovnímu rozhovoru, což je nyní nesmírně důležité a žádané, vybízím své nejbližší spolupracovníky, tedy kněze. Udělení této svátosti je vždy individuální záležitostí ve formátu i epidemiologickými opatřeními vyžadovanými, totiž 1 + 1, tzn. 1 zpovědník a 1 penitent, kajícník. Při dodržení nutného odstupu, v rozlehlém prostoru kostela a nasazených rouškách, je vykonání svaté zpovědi možné, a v současnosti i doporučeníhodné. Konání pohřbů a svateb je povoleno do počtu 10 účastníků, slavnosti křtů se z pochopitelných důvodů většinou odkládají. Nebývají urgentní. Podávání svatého přijímání se může uskutečňovat podobným způsobem jako u svaté zpovědi. Vždy individuálně, při respektování hygienických zásad. Pro udělení svátosti nemocných, především těžce nemocným a umírajícím, platí specifická pravidla.

Existují momentálně v ČR on-line bohoslužby?
Ano, je jich celá řada, téměř od rána až do večera, zvláště o nedělích a svátcích se on-line bohoslužby vysílají. Je až s podivem, že jednotlivá farní společenství jsou pohotově připravena okamžitě přenášet své bohoslužby, a tak být ve vzájemném spojení. Byl jsem velice překvapen schopnostmi našich křesťanů právě ve světě elektronických zařízení a potěšilo mne, že tyto své schopnosti hned nabídli pro dobrou věc. Bylo tomu tak v první vlně epidemie na jaře, je tomu tak i v současné druhé vlně.

Je jisté, že letos budou Vánoce trochu jiné než v minulých letech. Panuje velká obava, že zůstanou zavřené obchody a nebude tak bohatá nadílka pod stromečkem. Je ale z Vašeho pohledu letos šance prožít Vánoce konečně v klidu, pokoji a navrátit se k původnímu smyslu svátků?
Vaše otázka je docela provokativní, ale krásná a je na místě. Vánoce jsou časem v roce nejkrásnějším. Už teď se přemýšlí, jaké ty letošní Vánoce budou. Jisté je, že krása Vánoc nespočívá jen v otevřených obchodech, přebohaté nadílce a prohýbajících se štědrovečerních stolech. První Vánoce, narození Ježíše Krista, byly velice skromné, velmi jednoduché. Co však tehdy nechybělo? Blízkost jednoho s druhým, láska jako ochota se lidského pohodlí zříci ve prospěch druhého, obětavost bez vypočítavosti, věrnost v nesnázích a podobně. Kdyby byly ty letošní Vánoce bohaté na tyto duchovní dary, bylo by tu skoro „nebe na zemi“. Současně nechci nikoho připravovat o naplnění snů a přání, s kterými jistě každý člověk Vánoce očekává. Dej Bůh, abychom ve zdraví ve svých rodinách, se svými blízkými, prožili dny následující, i ty vánoční. Rád využívám této příležitosti k tomu, abych vyjádřil upřímné díky a vděčnost všem záchranářům, zdravotníkům a jejich pomocníkům, všem dobrovolníkům posloužit potřebným v době náročné a rizikové. I oni jsou těmi, kteří svou službou přibližují dny pokoje a klidu, bezpečí a radosti.

Jan Baxant
Narodil se 8. 10. 1948 v Karlových Varech. Odmaturoval na Střední průmyslové škole zeměměřické v Praze, poté byl přijat na Cyrilometodějskou bohosloveckou fakultu v Praze se sídlem v Litoměřicích. Po ukončení studia přijal kněžské svěcení v červnu 1973 v Praze z rukou Mons. Františka Tomáška. Začínal jako kaplan v Kolíně, později působil jako administrátor v Bystřici u Benešova a pak ve farnosti sv. Antonína v Praze - Holešovicích. V roce 1993 byl jmenován rektorem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze. Od roku 1997 pokračoval v kněžské službě jako farář v Kolíně, později ve farnosti Matky Boží před Týnem v Praze. V lednu 2003 se stal generálním vikářem Diecéze českobudějovické. V pořadí 20. diecézním biskupem v Litoměřicích byl jmenován v říjnu 2008. Hovoří německy, francouzsky, italsky a rusky.