Jakožto aktivní varhaník a provozovatel chrámové figurální hudby se Miloš Bok za posledních třicet let seznámil s většinou významných nástrojů v litoměřické diecézi. Jako konzultanta ho přizvali i do komise rekonstrukce varhan ve svatovítské katedrále. Spolufinancoval renovaci Schiffnerových varhan v Tisé, inicioval a financoval též několik dílčích oprav na proslulých varhanách v Bohosudově. Nyní bojuje za rekonstrukci historických varhan v ústeckém kostele Nanebevzetí Panny Marie.

Jak jste se vlastně dostal ke spolku na obnovu varhan v Ústí nad Labem? Pokud vím, tak vy přímo z Ústí nejste.
Před časem mě oslovili věřící z ústecké farnosti, jestli si myslím, že Melzerovy varhany v kostela Panny Marie mají budoucnost. Tedy stojí-li za to, je zachraňovat a za jakou cenu.

A jaký je váš názor?
Je to složitá problematika. Tuto kauzu samozřejmě znám, sleduji ji zpovzdálí a na tyto varhany jsem v minulosti i několikrát hrál.

Okolo varhan se strhl poprask a spolek za jejich záchranu měl odlišný názor, než vedení farnosti. Jak to vidíte vy?
V záležitosti ústeckých varhan bylo osloveno určité spektrum „odborníků“. Zaznělo mnoho názorů a postupů, většina z nich vypadá rozumně a fundovaně, ale nezapomeňme, že i tito odborníci jsou jen lidé, kteří mohou mít v pozadí své zájmy. Můžou za někoho nebo za něco lobbovat. Proto se obraťme i na další odborníky. Je více diecézních organologů, varhanářů, získáme ucelenější pohled a možná i jiná řešení.

Proč mohou být různé názory na věc? Laik by řekl, že u nástroje jako jsou varhany to bude jednoznačné.
Varhanářství je specifický obor, který tvoří složku řemeslnou, ale je to zároveň vysoce umělecký nástroj, takže jde i o ideu, jaký má mít zvuk. Je potřeba vědět, že hudební vývoj není jen idylka, ale že je to také stále probíhající boj mezi starým a novým, mezi různými estetikami a tento vývoj probíhá logicky paralelně i ve vývoji zvuku varhan. Z toho vyplývá, že varhany odráží styl doby, ve které byly postaveny, a proto mají zvukovou výpověď, kterou hovoří o své době, ve které vznikly.

Zdroj: Youtube

Stav varhan v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Ústí nad Labem. (září 2010)  Zdroj: YouTube.com/officereality2010

Cena za opravu stále roste. Začalo to na půl milionu a dnes se hovoří o sedmi až deseti milionech. Kde to skončí?
I varhanář si chce pochopitelně vydělat. I dnes se občas najdou varhanáři, kteří bez uzardění generálkují plně funkční nástroj, jistě již chápete proč. Není to případ ústeckého nástroje od Melzera, ten má pneumatické útroby opravdu v nepořádku. Není určitě ale takový problém si sehnat reference na ty varhanáře, kteří podali své nabídky. Věřím, že lze tu práci někomu dobrému a citlivému svěřit.

Zmínil jste vývoj zvukové estetiky varhan. Mohl byste to krátce osvětlit pro pochopení problému laiky?
Varhany v minulosti nikdy nevznikaly izolovaně, ale v úzké spolupráci mezi varhanáři i varhaníky. Tedy muzikanty, kteří často byli zároveň i skladateli, případně hudebními vědci. V souvislosti s proměnou estetiky po barokní éře přestala v druhé půli 19. století vyhovovat barokní zvukovost a nastala postupná romantizace zvuku varhan, která započala po roce 1835. Toto se stalo pochopitelně v moderní době terčem kritiky.

A jaký je váš názor?
Já si myslím, že je to v mnoha případech trochu hysterie. Jednalo se totiž často o nepříliš velké zásahy, které ve skutečnosti varhany tolik nepoškodily a jsou celkem dobře vratné do původního stavu. Paradoxně se díky těmto romantickým vestavbám prodloužila existence některých starých barokových varhan.

Jak to vnímá váš obor dnes?
Dodnes je slyšet pláč mnoha postbarokářů nad tím, že většina barokních nástrojů zanikla a nahradily je „fádní a průměrné nástroje“. Samozřejmě se mezi nimi našla opravdu řada průměrných varhan, což bylo také dáno tím, že začala tovární výroba varhan. Ale tento romantický styl přinesl i řadu skvělých nástrojů. Romantický styl neměl dlouhého trvání, násilně ho pozastavila 1. světová válka. Po této válce došlo v hudebním umění k tak rychlému a radikálnímu posunu, že estetika varhanního zvuku na tyto podněty již nestihla reagovat. Mezi válkami sledujeme dohasínající tendenci pozdně romantické varhanářské práce, do té právě patří i Melzerův nástroj v Ústí a na druhé straně určitý návrat k neoklasicismu.

Ústecké varhany po válce prošly přestavbou, proč?
Po druhé světové válce se tento popisovaný spor mezi trendy vyhrotil a postupně došlo k hromadným přestavbám stávajících romantických strojů přidáváním vyšších hlasů a alikvotních rejstříků, což je i případ Melzera.

Jak to podle vás dopadlo?
Za socialismu prováděné „vylepšování“ romantických varhan mělo za následek mnohem fatálnější poničení řady našich vynikajících varhan, než tomu bylo v předchozí epoše. Snáze a přirozeně lze romantizovat barokní werk, daleko problematičtější je však jít proti proudu času a komolit do rádobybaroka pneumatickou romantiku. Melzerovy varhany v Ústí sem bohužel také patří.

To není dobrá zpráva…
Vnucování bezduchých barokních replik v dnešní době vnímám spíše jako puritánství. Naopak vidím dnes velikou šíři možností, v jaké zvukové estetice varhany budovat. Naštěstí dnes začíná i u nás převládat historizující pohled na varhany různých epoch, aniž by se stavěly v hodnocení proti sobě.

Jak byste tedy zhodnotil ústeckého Melzera?
Lze říci, že Melzer byl vynikající varhanář, vezmeme-li v úvahu hlavně zvuk a šmrnc, který mají jeho prospekty. Horší to někde bylo s technickým řešením. Dnes je Melzer umělecky hodnocen daleko výše, než dříve. Ještě před dvaceti lety by ho kdejaký organolog s klidným srdcem vyhodil na smetiště.

Proč se to zlomilo?
Určitá rehabilitace jeho díla nastala hlavně díky vynikající generální opravě provedené věhlasnými varhanáři Kánský-Brachtl v katedrále Sv. Víta v Praze. Nejen tam můžeme slyšet v plné parádě naprosto výjimečného Melzera. Neuvěřitelně mystický nástroj, poněkud zanedbaný, stojí v klášterním kostele v Doksanech. Vyznačuje se především nádhernými proteplenými barvami, což je hlavní deviza všech Melzerů. Ústecké varhany jsou hodnotou. Ovšem musí se najít varhanář s mimořádným citem a i tak by stál před nelehkým úkolem obnovit do původní podoby Žurovy přestavěné registry.

Jaké je tedy ideální řešení v případě zachování Melzerových varhan?
Pokud by se šlo cestou zachování Melzerových varhan, pak bych jednoznačně navrhoval návrat k původní dispozici, která je v podstatě absolutním liturgickým ideálem, který nepřestal zatím platit. Lze si i představit přiměřené a vkusné rozšíření těchto varhan v duchu Josefa Melzera. Integrovat do restaurace Žurovu přestavbu je anachronický nesmysl, to radši vůbec nedělat.

Je dobře, že jsou tyto varhany právě v šikmém kostele v Ústí?
Trochu mě udivují komentáře, že je nějaké minus pro Melzerovy varhany, že se ocitly v krásném prostoru ústeckého gotického kostela. Právě naopak. Možná že teprve tam varhany rozezněly, jak nikdy před tím.

V kostele je teď digitální nástroj, jak ho vnímáte?
Pouze jako provizorium, každá koruna do něj investovaná je hřích.

Myslíte si, že aktivita farníků na záchranu nástroje má smysl?
Chtěl bych poděkovat všem přátelům z ústecké farnosti, že jim není osud varhan lhostejný a že pozdvihli svůj hlas. Myslím si, že právě v dnešní době, kdy každý lidský jedinec myslí zásadně jen a jen na svůj prospěch, je jejich vystoupení ve prospěch obecný velmi příkladné a chvályhodné.

Miloš Bok
• Hudební skladatel, dirigent, aktivní varhaník.
• Studoval na pražské konzervatoři obor klavír a dirigování, poté na HAMU.
• Angažuje se za záchranu varhan v kostele se šikmou věží. Spolufinancoval záchranu varhan v Tisé a jinde v kraji.