Šimone, jak dlouho hraješ na bicí nástroje a proč sis je vybral? 
Líbilo se mi, jak se do nich mlátí. Proto jsem na ně v sedmi letech začal pomalu zkoušet. Ale bylo to jen jednou týdně hodinu pod vedením zkušeného bubeníka. A ani ne na bubny, ale na takovou cvičební dřevěnou placku s gumou na povrchu. 

close Dětský Vánoční deník aneb Články našich dětí. A také pár slov o nich info Zdroj: Deník zoom_in Kdy jsi dostal první bicí? 
Před pěti lety pod stromeček k Vánocům. Byl jsem v druhé třídě a ohromně nadšený. Konečně jsem mohl mlátit do opravdických bubnů. 

Takže jsi pak začal i více trénovat? 
Bohužel ne. Pořád jen tu hodinu týdně. Mám ještě druhý velký koníček a tím je basketbal. Spíš jsem chodil na tréninky nebo si házel s kámoši před domem. 

Kdy se to tedy zlomilo? 
Na jaře 2020, když začal řádit koronavirus. Byly zavřené školy, nemohli jsme ani trénovat basketbal. Byl jsem zavřený doma. Najednou jsem si uvědomil, že mám v garáži bicí, a že je to vlastně jediná pořádná věc, kterou můžu dělat. Tak jsem začal pořádně trénovat. Místo hodiny týdně to byla hodina až dvě denně. A najednou jsem se za tři měsíce zlepšil víc než před tím za ty tři roky, co jsem bicí měl. 

Jak tehdy vypadal tvůj běžný den, když byly zavřené školy a nesměl se trénovat basketbal? 
Dopoledne jsem měl distanční výuku, která mi moc nešla a trápil jsem se s ní. Dopoledne jsem si našel asi 20 minut na bicí, pak jsem pokračoval v on-line škole. Doplnil si úkoly a odpoledne jsem šel zase hrát. Do toho sem tam nějaká procházka se psem, ale jinak nic. Jaro a podzim 2020 a také jaro 2021 bylo jako přes kopírák. 

Bavilo tě najednou hrát na bicí? 
Samozřejmě. Byla to jediná věc, kterou jsem mohl v té době dělat, proto jsem si to užíval. 

| Video: Youtube

A proč sis to neužíval dříve? 
Nevím. Dřív mě tolik bicí nebavily. Ale byl tam i jeden zlom. Místo klasického bubnování podle not jsem začal zkoušet hrát známé rockové písničky. Najednou jsem si uměl zahrát oblíbené hity. Začal jsem je natáčet na svůj YouTube kanál a tím pádem jsem měl zpětnou vazbu na mé hraní. Lidé z celého světa mi začali psát hezké komentáře pod má videa, což mě nakoplo a měl jsem najednou o mnoho větší motivaci dál hrát. 

Když se život v létě rozběhl, mohl jsi třeba trénovat basketbal, omezil jsi hraní na bicí? 
Ani ne. Najdu si každý den hodinku na hraní, většinou to je před basketem. A také druhým rokem chodím na Základní uměleckou školu a trénuji hraní pod dohledem učitele. 

Co považuješ za svůj největší úspěch? 
Velký úspěch mi přineslo několik mých drum coverů na YouTube kanále. Naučil jsem se přenést do hraní na bicí emoce, umím si zpívat a hrát dynamičtěji. A je to znát. Taky jsem v létě uspěl v soutěži Chci tě slyšet. Na základě videa mě porota, kde byl třeba klavírista Petr Malásek nebo violoncellistka Terezie Kovalová, vybrala z asi 200 účastníků do pětičlenného finále. To se konalo v Praze, a nakonec jsem získal jednu z hlavních cen ve své kategorii. 

Měl jsi i nějaký koncert? 
Hrál jsem v říjnu na festivale ve Varnsdorfu a bylo to skvělé. A v neděli jsem spojil bicí a basket do jednoho. Měli jsme v rámci basketbalového klubu akci Poslední koš, kdy všechny věkové kategorie Slunety mají ve sportovní hale, kam přijde několik stovek lidí, různá vystoupení. Já se svými týmy U14 a U15 jsme postavili náš program na mém hraní na bicí, na které ostatní kluci a trenéři tančili. Byla tam skvělá atmosféra a užil jsem si to. 

Čeho bys chtěl dosáhnout příští rok? 
Chtěl bych zlepšit práci rukou při hře na bicích, abych mohl hrát rychleji. V basketbalu bych chtěl zase dávat více bodů a zlepšit obranu. 

A co bys popřál čtenářům Deníku do nového roku? 
Aby se nevzdávali, i když přijde krizová situace. Vždy se dá najít něco, co vás baví, čemu se můžete věnovat a v tom se zlepšit.