Dobrovolníci z ústeckého Domu dětí a mládeže (DDM) pomáhali během krize nejen s rouškami, nebo tiskem plastových štítů, ale třeba i nemohoucím lidem. Teď se vrací život pomalu do normálu a před vedoucími kroužků jsou letní tábory a práce v kroužcích. Všechny je vede jako ředitel Jan Eichler. I na něj dopadla přísná opatření s nemocí COVID 19. „Byl jsem dvakrát na testech a pokaždé jsem byl negativní,“ usmívá se.

Jak se podepsala koronavirová krize na práci DDM?
Dům byl téměř první, který nabídl našim zdravotníkům hlídání dětí. Šili jsme roušky a díky tomu, že máme několik 3D tiskáren a nadšené lidi, tak jsme tiskli štíty pro nemocnice, pro školy a školky i pro město Ústí nad Labem. Vše samozřejmě bezplatně.

Vidíte na pandemii nějaká pozitiva?
Já tvrdím, že se s nemocí musíme naučit žít a hlavně ve všem nevidět smůlu a tragédii, ale hledat dobrá a možná řešení. Měli jsme samozřejmě zavřeno, ale už jsme opět otevřeli dopolední kroužky. Ty běžely dle pokynů vlády a účastníků bylo zhruba dvě třetiny, což je opravdu dost. Také jsme dolaďovali našich 65 letních táborů.

Ještě se stále podílíte na humanitární pomoci?
Štíty tiskneme dál, potřeba stále je. Děláme to rádi, protože víme, že to je potřebná věc. Potěšila mě i solidarita lidí. Dostali jsme dva sponzorské dary, získali z podniku Stap Vilémov tkalouny i gumičky apod. Prostě nadšení lidé spolupracovali a patří jim za to velký dík.

Jak se vrací život a kroužky do normálního života? Je to těžké, jak reagují rodiče?
Jak už jsem uvedl reakce jsou zatím z větší části dobré, ale uvidíme, až rozjedeme všechny činnosti. Vše je dobrovolné a jde pouze o nabídku. Rádi bychom nahradili některé aktivity a věřím, že to rodiče pochopí. Viděl jsem malé děti s jakou radostí si hrály a jak se na společné aktivity těšily.

Zaznamenali jste i zvýšený zájem o letní tábory, myslím vyšší než v minulých letech?
Naše zařízení mělo již před koronavirem tábory téměř plné. Ale chystáme další a také budeme vbrzku znát reakci rodičů a po vyhodnocení tábory za stanovených podmínek uskutečníme. Zájem je zatím stejný.

Jak krize ovlivnila DDM a práci v něm, či kroužky do budoucna, v delším časovém horizontu?
Zvykáme si na jiné podmínky. Zatím to je krátký čas, ale snažíme se rozvíjet i dál. V září spustíme nové kroužky tzv. Technické kluby, což je úžasná příležitost pro technické nadšence. Získali jsme díky městu prostory v Hoření ulici. A také špičkové technické vybavení a těšíme se na zájemce. Robotika i polytechnika jistě řadě dětí a mládeže pomůže k dobrému pracovnímu uplatnění.

Když je tak velký zájem, už víte, že budete další přidávat, nebo to zvažujete?
V současné době připravujeme příměstský tábor pro mateřskou školku, která se bude rekonstruovat a dle zájmu rodičů i dětí rádi přidáme další.

Co plánujete do budoucna vy osobně, ať už profesně, či jako hobby?
Ač se to nezdá, ale blížím se k důchodovému věku a uvidím, jak to bude dál. Mám takovou vizi, že až nebudu rozumět své práci, nebudu mít tu spoustu různých nápadů a bezvadný kolektiv spolupracovníků, tak potom opravdu odejdu dělat řadu koníčků, na něž nemám čas. Také bych rád našel někoho, kdo tu štafetu po mě převezme, ale jsme opravdu velké zařízení s několika pracovišti a s mnoha interními i externími spolupracovníky a tomu musí dát každý velký čas a u nás i své srdce. Svou práci neděláme jen pro obživu, ale máme ji jako poslání, které nás navíc baví.

Jak jste se vlastně k práci s dětmi a mládeží dostal a jak jste doputoval na post ředitele domu dětí?
Jako dítě jsem nestihl vstoupit do Pionýra, ale do 16 let jsem začal vést pionýrský oddíl. Byli jsme zaměřeni na ochranu přírody a turistiku. Pak jsem vedl také turistický oddíl mládeže v Krásné Lípě i oddíl v Ústí nad Labem. Po ročním působení na vojně v Prešově a Košicích jsem se vrátil do Ústí nad Labem a začal jsem učit na 25. základní škole na Severní Terase. S dětmi jsem dosahoval řady úspěchů v různých aktivitách a soutěžích a tak mi ředitelka DDM a krajská školní inspektorka nabídla místo zástupce ředitele a od té doby dům změnil své zřizovatele a já zůstal. Ředitelem jsem se stal po úspěšném zvládnutí konkurzního řízení.

Vracíte se nějak profesně ke svému původnímu koníčku, či povolání, které vás k dnešní práci přivedlo a jak?
Mé povolání je mým koníčkem a zájmů mám opravdu hodně, příroda, turistika, četba, práce s talenty, historie, kultura hlavně hudba a zpěv. Celých deset let jsem zpíval v pěveckém sboru. Také rád cestuji. S oddílem jsem prošel nejen náš kraj, ale také slovenské hory. Procestoval jsem řadu míst v zahraničí, ale čím jsem starší, tím více si vážím naší vlasti a hlavně našeho nejhezčího kraje v republice Ústeckého.

Zmínil jste, že jste vedl oddíl turistiky v Krásné Lípě, takže nepocházíte z Ústí nad Labem?
Pocházím ze Šluknovského výběžku a měl jsem velké životní štěstí na učitele na základní škole, kteří mě velmi ovlivnili. Zpíval jsem, přednášel, miloval historii a archeologii, později biologii i botaniku, prostě pořád jsem něco dělal. Pak jsem chodil do rumburského gymnázia a zase vynikající učitelé nám předávali spoustu zajímavých informací. Následovala Pedagogická fakulta v Ústí nad Labem a možná tomu nebudete chtít uvěřit, ale i zde jsem poznal řadu vynikajících osobností.

Příjmení Eichler není v Ústí zase tak neznámé, jmenoval se tak i jeden ze zakladatelů organizované turistiky. To byl váš předek?
Je mi to upřímně líto, ale přímý předek to bohužel nebyl. Když mě turisté v našem kraji přesvědčili, abych šel pro ně dobrovolně pracovat, tak jsem si tenkrát vymyslel, že bychom měli podchytit naši historii pro budoucí generace. Povedlo se, získali jsme dva šikovné autory, řada odborů KČT poslala své podklady, získali prostředky na tisk a za mou iniciativu autoři Novotný a Punčochář knihu nazvali trefně Historie organizované turistiky v Ústeckém Kraji aneb od Eichlera k Eichlerovi. Svého historického předchůdce si nesmírně vážím.

V minulosti jste byl i zastupitelem města za ČSSD, co jste si z té doby odnesl?
Byla to pro mě velká škola života, ale v rozvoji našeho domu to jistě sehrálo dobrou roli. Našli jsme si s úředníky z města k sobě navzájem velké pochopení. Dům z počtu cca 1 300 klientů v pravidelné zájmové činnosti (v kroužcích) se dostal na počet téměř 4,5 tisíce a především jsme šli do kvality i do propojení všech generací. Kromě dětí pracujeme i s rodiči a se seniory a to je moc fajn. Město Ústí nad Labem nás významně podporuje.

Jan Eichler
• Ředitel Domu dětí a mládeže
• Vystudoval Pedagogickou fakultu UJEP Ústí n. L.
• Bývalý zastupitel města za ČSSD