„Již od školního věku jsem tíhnul k přírodním vědám. Zajímal jsem se o svět kolem sebe a fascinovalo mě, jak funguje. Před studiem medicíny jsem dva semestry studoval na Přírodovědecké fakultě UJEP chemii a biologii. Myslím, že i někteří pedagogové mě svým přístupem utvrzovali, že chci vědět více o fungování organizmů kolem mě a to včetně lidského těla,“ říká o začátku své cesty. Dnes se zároveň angažuje v nadačním fondu, který finančně podporuje vzdělávání nadaných romských dětí. Toho samého, který kdysi pomohl i jemu. Povinností má prostě nad hlavu, ale nestěžuje si.
Co vás vlastně přivedlo k lékařství a poté i k infektologii, respektive na infekční oddělení do Ústí nad Labem?
Pochopitelně se mi vždy zamlouvala idea pomáhat ostatním, vykonávat zaměstnání, díky kterému mohu být společnosti prospěšný a díky kterému mohu mít pocit, že má práce má opravdu smysl. Nebudu zastírat, že jsem si byl rovněž vědom, že dobře uspěji na trhu práce. Přímo infektologii jsem si vybrat právě proto, že během předchozích studií jsem vždy tíhnul k mikrobiologii a světu skrývajícímu se pod skly mikroskopů. Infektologie je krásný a bohatý obor, který v sobě skrývá téměř všechny ostatní obory medicíny. Je to taková detektivní práce. Díky laboratorním metodám a fyzikálnímu vyšetření hledáme pověstného vraha, kterým zdaleka vždy nemusí být jen zahradník. Obor je to stále se zdokonalující, který se posouvá do budoucnosti mílovými kroky ať už možnostmi vyšetřování, tak samozřejmě možnostmi léčby. Spektrum pacientů je rovněž široké. Staráme se od dětí po seniory a paleta onemocnění je tedy velmi široká. Rozhodně se nejedná o stereotypní zaměstnání.
play_fill
Mimochodem, od podzimu se opět hovoří o covidu a chřipce, lidé mají obavy z opakování katastrofického scénáře z minulých let, už jste se letos s nemocným covid-19 setkal, je to horší než chřipka co do léčení a jaká opatření má člověk udělat, aby se nenakazil?
Jedna část našeho oddělení je v současné době vyhrazena péči o COVID-19 pozitivní pacienty. Setkávám se tedy s nimi poměrně pravidelně. V minulé sezóně jsme se setkávali velice často i s chřipkou. Tato onemocnění mají spoustu společného, leckdy mají podobný průběh. Rozhodnout, které onemocnění je „horší“ není jednoduché. Vlastně ani není potřeba takové rozhodování podstupovat. Obě onemocnění mohou mít průběh lehký, dokonce i bezpříznakový, ale na druhou stranu mohou mít také průběh takový, kdy jde pacientovi o život. Pokud jde o hospitalizované pacienty, se kterými se setkáváme na našem oddělení, pochopitelně se jedná spíše o průběhy komplikovanější. Ačkoli je možná část populace již tímto tématem vyčerpaná, stále jsou obě tato onemocnění závažným problémem. Jediné preventivní opatření, které může pomoci předejít těžkému průběhu onemocnění, stále spatřuji v očkování proti chřipce a onemocnění COVID-19.
V této souvislosti, máte víc práce jako mladý lékař anebo musíte držet víc přesčasů i třeba ve světle posledních událostí okolo vaší profese, jak tu situaci vnímáte vy osobně?
Po dokončení atestace v roce 2021 jsem de facto přestal být mladým lékařem a musel jsem pomalu začít přebírat otěže zodpovědnosti starších kolegů, když jsem se stal staničním lékařem jedné z našich standardních stanic. Samozřejmostí je každodenní péče o pacienty, rovněž ale patří k mým povinnostem dohled nad mladšími kolegy, vzdělávání stážistů a postupem času rovněž konziliární činnost poskytovaná ostatním oddělením a nemocnicím. Co se týče přesčasů, věc se má tak, že jsou nedílnou součástí našeho povolání. Samozřejmě hlavně z důvodu nutnosti péče o pacienty, kteří pochopitelně stůňou bez ohledu na denní či roční dobu. Je nutné rovněž přiznat, že díky přesčasům stráveným v zaměstnání jsou platové podmínky více méně akceptovatelné. Přesčasy jsou prostě velmi důležitou součástí výplaty. Asi každý zdravotník by byl rád, kdyby mohl trávit více času se svými blízkými a méně v zaměstnání. Vždy je nutné najít kompromis mezi požadavky daného provozu a požadavky jednotlivce.
play_fill
Jste docela zaměstnaný člověk, všiml jsem si, že se angažujete v jistém nadačním fondu, mohl byste jej představit a říci proč to vlastně děláte?
V listopadu letošního roku jsem se stal novým členem správní rady Nadačního fondu Verda. Jedná se o nadaci, která se zabývá podporou studentů z řad romské komunity. Finanční podpora je zajišťována výhradně ze soukromých zdrojů. Mimo finanční pomoc Verda pomáhá studentům rovněž s doučováním a v neposlední řadě se snaží oslovovat ředitele a učitele škol, ve kterých studuje větší procento romských studentů a s jejich pomocí vyhledávat nadané žáky ze sociálně slabých rodin, které nejsou schopny financovat jejich další vzdělání. Většinu mého studia na vysoké škole finančně podporovala tato nadace i mě. Za ta léta jsem se stihl seznámit a spřátelit s některými jejími členy včetně vedení. Proto pro mě bylo samozřejmostí oplácení této laskavosti stejnou mincí a v současné době jsem jedním z hrdých přispěvatelů.
Setkal jste se někdy s nesouhlasem, nebo dokonce s nepřátelstvím, které se činnosti fondu týkají?
Bohužel jsem se již setkal i s nesouhlasnými výroky a názory lidí, kterým vadí, že tato a některé jiné nadace pomáhají pouze romským studentům a výběr stipendistů je dle nich pro majoritu diskriminující. Málokdy si tyto názory mám šanci vyslechnout osobně, většinou se objeví ve formě komentářů pod články. Pokud by došlo k osobní diskusi, tak věřím, že by se hrany daly obrušovat a mnohé nesrovnalosti vysvětlit. Zastávám názor, že dítě by nemělo nést břemeno špatné socioekonomické situace své rodiny a pokud máme možnost mu alespoň trošku vyrovnat startovní čáru s ostatními dětmi ze zajištěných rodin, tak bychom tak měli činit. Skutečnost, že kvalitní vzdělání je jediná možnost, jak mít v budoucnu spokojený a zajištěný život, je potřeba neustále zdůrazňovat a opakovat. Kvalitní vzdělání vede ke spokojenému životu. Existuje řada dalších nadací, na které se mohou obracet studentky a studenti bez ohledu na svou národnost, nemluvě o možnostech sociálního stipendia přímo na vysoké škole.
Naopak, co reakce souhlasné, co z toho je vlastně častější v dnešní době, kdy se mezi lidmi opět objevují fašizující a rasistické tendence, souhlas nebo nesouhlas?
Doufám a věřím, že i v současné době převažují souhlasné názory lidí, kteří mají hlavy a srdce otevřené. Stále jsou mezi námi dobří lidé, kteří si uvědomují závažnost situace znevýhodněných dětí. Nikdo si své rodiče nevybírá, prostě je má. Navíc, daní rodiče jsou stejně milující, jako rodiče zajištění. Jen může pokulhávat jejich finanční gramotnost. Cesta studiem může být velice trnitá pro všechny studenty bez rozdílu. Nicméně zajišťování finančních prostředků potřebných ke studiu může být i důvodem dalšího nesetrvání na vysoké škole. Pro mnoho mladých lidí je chudoba jistě důvodem k tomu, že studovat ani nezačnou. Proto je potřeba aby tito studenti věděli, že se mají na koho obrátit, že okolo nich jsou lidé a nadace, které jim během jejich cesty mohou být oporou.
Jak se vám vaše profese a práce v nadačním fondu promítají do osobního života?
Samotná práce zdravotníka v nemocnici je pro jeho rodinu náročná. Partneři a děti musí být ochotní dělit se o svého blízkého s pacienty. Já mám obrovské štěstí v tom, že mě má manželka, nezdravotnice, plně podporuje a chápe, proč několik nocí v měsíci spím mimo domov, proč si nemůžeme jednoduše na víkendy či svátky plánovat výlety či společně strávené chvíle nebo proč nemůžu zařídit téměř žádné záležitosti na úřadech, protože jejich pracovní doba není kompatibilní s mou.
Mohl byste to nějak ilustrovat na konkrétních příkladech?
Používáme s manželkou sdílený kalendář a všechny naše aktivity se řídí podle toho, jestli z práce přijdu ve stejný den, kdy jsem do ní šel, nebo až den následující. Není úplně jednoduché zakomponovat do programu koníčky či posezení s přáteli s vědomím, že už díky zaměstnání okrádám svou rodinu o společně strávené chvíle.
Co považujete za největší osobní úkol do budoucna, čeho byste chtěl jednak jako lékař a jednak jako patron z nadačního fondu dokázat?
Mým největším osobním úkolem zůstává již od startu kariéry lékaře pomoc druhým. Na práci infektologa je krásná skutečnost, že většina infekčních onemocnění probíhá pod akutním průběhem a tudíž již během hospitalizace vidíme efekt léčby. Pacient postupně "rozkvete" a během poměrně krátké doby můžeme vidět, že se cítí lépe a příznaky ustupují. Domů pouštíme v podstatě zdravého člověka. Po předání propouštěcí zprávy si s pacientem podáme ruku a rozloučíme se s úsměvem na tváři. Tato chvíle je tou nejlepší potravou pro duši lékaře. Člověk a obzvlášť lékař se učí celý život. Proto se i já budu snažit být lepším a držet krok s dobou, učit se novým trendům v medicíně. Jako patron Nadačního fondu Verda bych chtěl být mimo jiné i tím, kdo motivuje mladé lidi, kteří si stejně jako já v minulosti zoufali a rozmýšleli, jestli se na cestu studií mají vůbec vydat. Balancují, jestli a případně jak zajistí finance na pokrytí všech výdajů a skloubí jejich shánění s náročným studiem vysoké školy. Chtěl bych jim být pozitivním příkladem a znovu a znovu opakovat, že pokud jsem tuto cestu mohl zvládnout já, může ji zvládnout úplně každý.
Infektolog MUDr. Jakub Jarý
Rodák v Ústí nad Labem, zde vystudoval gymnázium. Promoval na Lékařské fakultě v Plzni, která spadá pod Karlovu univerzitu v Praze. Od roku 2015 pracuje na Infekčním oddělení v Ústí nad Labem. V roce 2021 splnil atestační zkoušku z infekčního lékařství. Hrdě se hlásí ke svému romskému původu.
