Většina hygieniků pracuje v posledních měsících víceméně nonstop. Platilo to i o Vánocích. „Obvolávali jsme nové případy a jejich kontakty. Ještě že máme tak hodné manžele, kteří se postarali o děti a rodiny. A hlavně mají pochopení pro naši práci,“ říká o posledním velmi náročném roce krajská hygienička Lenka Šimůnková. Během covidového roku diagnostikovali virus u téměř 90 tisíc obyvatel Ústeckého kraje. O dalších desítkách tisíc nemocných hygienici vůbec nevědí. Buď měli bezpříznakový průběh, nebo jen lehčí, se kterým k lékaři nešli.

Nedávno uplynul rok od ohlášení prvního případu nového typu koronaviru v Česku, shodou okolností na severu Čech. Jaký byl rok s covidem?
Začal docela překvapivě. Prvním překvapením byl rychlý nástup covidu, čekala jsem, že dorazí později. V únoru už byly hlášené první případy v Itálii a o měsíc později byl u nás. Třeba u SARS šíření tak rychlé nebylo. Dalším velkým překvapením pro mě bylo, že se v Ústeckém kraji podařilo na několik týdnů šíření téměř zastavit. Posledních 14 dní v červnu a prvních 14 v červenci jsme neměli hlášený žádný pozitivní případ. To mi tehdy připadalo neuvěřitelné.

Čím se podařilo dosáhnout tohoto zastavení šíření infekce?
Myslím, že se lidé chovali zodpovědně. Neustále mohli slyšet heslo Moje rouška chrání tebe, tvoje chrání mne. Lidé se předháněli, kdo bude mít hezčí roušku. Hodně se tak chránili. Pak přišlo hezké léto a lidem bylo bez roušek dobře. Následně pak ono příjemné překvapení skončilo. Tušili jsme, že se začátkem školního roku začne stoupat počet onemocnění. První nepříjemné překvapení bylo, že to začalo výrazně dříve, pravděpodobně v důsledku letních táborů a sportovních soustředění. Ve školách se pak nákaza neobjevila po inkubační době jeden až dva týdny, ale hned na začátku září. Nejspíš proto, že kromě dětí na tábory jezdí často jako vedoucí také učitelé. Takže už první školní den jsme měli řadu nemocných učitelů. Následně se počty onemocnění stále zvyšovaly. Hrozně nepříjemně nás překvapilo, že i když se v lednu výrazně přitvrdilo, nedošlo k žádnému poklesu v počtech nových případů.

Silničáři Karel a Jiří se věnují správce děr mezi Terezínem a Bohušovicemi
Cesty trpí pod koly přetížených tiráků, zima jim tradičně na kondici nepřidala

Jaká je situace nyní?
V posledních dnech nám naskakovala vysoká čísla. Je možné, že je to povinným testováním ve firmách. Naštěstí to zatím vypadá, že ten skok není velký, protože některé zodpovědné firmy testovaly už před nařízením povinnosti testovat. To nás pravděpodobně zachránilo od mnohem horších čísel nových pozitivit.

Daří se se dohledávat kontakty nakažených lidí?
Trasujeme od rána do večera včetně víkendů. Netelefonujeme pouze od 20. do 8. hodiny, protože nechceme rušit lidi ze spánku. Není ale v našich silách, abychom velký počet pozitivních a jejich kontaktů denně obtelefonovali. Není to technicky možné. Když máte každý den okolo tisícovky nakažených, tak i s kontakty jsou to tři až čtyři tisíce lidí, které bychom Chytrou karanténou měli denně kontaktovat. Takže se dostáváme do skluzu.

Když covid loni v březnu  přišel do Čech, čekala jste, že bude epidemie tak náročná?
Čekala jsem, že to bude hodně velká zátěž, hlavně pro naše zdravotnictví. Možná v létě to vypadalo, že covid nebude tak nebezpečný, ale v poslední době se ukazuje, že je toto onemocnění škaredě záludné. I když v některých případech vypadá, že průběh je lehký, v těle může virus zanechat dlouhodobé následky.

Stihli jste si jako hygienici během posledního, velmi náročného roku odpočinout?
Téměř ne. Když se někomu podařilo vybrat týden dovolené v kuse, tak to byl zázrak. Někdy se nám podaří mít volný víkend, ale většina mých kolegyň jede víceméně nonstop. Jeli jsme i přes Vánoce, kdy jsme obvolávali nové případy a jejich kontakty. Ještě že máme tak hodné manžele, kteří se postarali o děti a rodiny. A hlavně mají pochopení pro naši práci.

Oddělení pro pacienty s covid-19. Ilustrační foto
Covid kosí i padesátníky. Jsme vyřízené, přiznávají sestřičky v Ústeckém kraji

Zatímco loni na jaře a v létě umírali na covid především starší lidé, od podzimu této nemoci podléhají i mladší, případně mají velmi vážný průběh. Výjimkou nejsou ani čtyřicátníci. Co se stalo?
Může to být novými mutacemi, což může být jedno z vysvětlení. Ale to je otázka, kterou si nyní pokládají všichni, především lékaři, kteří se starají o pacienty u lůžka. Odpovědi ale budeme znát až po delší době.

Dodržují lidé protiepidemická opatření?
Po vyhlášení lockdownu je začali dodržovat trochu více. Osobně ale pořád vidím lidi, jak chodí po ulicích bez roušky nebo respirátoru. Nebo je mají pod nosem, což je totéž, jako by je neměli. A nejsou to mladí lidé, jsou to velmi často i senioři. Já vím, že je tam určitá dechová tíseň, kterou pociťujeme všichni. Ale myslím, že se to dá vydržet, obzvlášť s ohledem na to, že člověk může zemřít.

Mohou vám lidé v něčem pomoci?
Copak nám, ale hlavně ať pomohou sobě. Ať se chrání a nemyslí si, že jich se to netýká. Týká se to úplně kohokoli.

Ještě před několika týdny se mluvilo o postupném otvírání škol. Místo návratu školáků do lavic je ale vláda zavřela úplně. Jsou školy tak rizikovým místem?
Myslím si, že ano. Jde o to, že školní kolektiv je velmi těsný. Je tam hodně dětí v jednom v prostoru. Odtud si to pak mohou přinést domů, kde roušky nenosíme nikdo.

Maturita. Ilustrační foto.
Studenti by úřední maturity uvítali, obávají se ale jejich uznávání

Fenoménem poslední doby jsou mutace viru způsobujícího covid. Jak moc jsou nebezpečné?
V Ústeckém kraji máme výrazně zastoupenou britskou mutaci, jihoafrická se u podezřelého případu nepotvrdila. Rozhodně víme, že jsou nakažlivější a šíří se mnohem rychleji než původní varianta viru. Až po delší době budeme vědět, zda způsobují závažnější onemocnění. Toto nebezpečí ale existuje.

Leden či únor bývají zpravidla obdobím chřipek. Jak tomu bylo letos?
V České republice probíhá tak zvaná servelance chřipky, kdy jsou v každém kraji vybraní lékaři, kteří posílají vzorky od svých pacientů do Národní referenční laboratoře. Chřipka letos ale není téměř žádná. Na podzim bylo více rhinovirů, nyní na jaře je více adenovirů, ale chřipka jako by téměř zmizela. Na to, proč tomu tak je, neznám odpověď. Na to by možná uměl odpovědět mikrobiologický ekolog. Jedním z možných důvodů tohoto stavu může být i to, že se pomocí roušek nebo respirátorů chrání výrazně více lidí než kdykoli dříve.