Potýká se s chybějící kanalizací, zarostlou cestou k Budovským vodopádům, nedostatkem financí i s touhou získat zpět svádovskou památku, sousoší Tří králů s Pietou, s jehož přemístěním zdejší lidé bytostně nesouhlasili. Bylo to prý ale potřeba vzhledem k jeho stavu.

Zdroj: DeníkJak to tehdy bylo, bojovali jste proti přemístění?
Samozřejmě, že jsme nesouhlasili s přemístěním sousoší, ale ona byla v dezolátním stavu, vyžadovala odbornou opravu, takže byla odvezena a po dobu restaurování se pro ni hledalo vhodné místo. Bohužel, místo momentálně nebylo. To bylo za starostování Vlastimila Žáčka. Ten pro sousoší našel adekvátní místo a tak ho přemístili na podstavec do parku. Dobře, my jsme říkali, že je to dobré místo a zatím necháme prošetřit, kde by ta pieta mohla stát u nás, ale jak šel čas, nebyly peníze a víceméně nebyla ani vůle, protože ono všechno něco stojí a všechno je dnes o penězích. Ztroskotávalo to na penězích a bohužel to ztroskotává dodneška, ale ne na penězích a vůli. Stále nemáme místo. Nemáme adekvátní místo, které by vyhovovalo památkářům.

Památkáři ale nějaké jako vhodné označili…
… jediné místo je hřiště, ale sousoší potřebuje mít kolem sebe nějaké ochranné pásmo. My bychom přišli o jeden jediný plácek, kde můžeme pořádat akce, protože tady to je jediná vhodná lokalita pro mikulášskou, dětské dny, hasičské závody, máme dost úspěšné družstvo malých hasičů. Všechno ostatní památkářům nevyhovuje. Vždycky si najdou problém. Když jsme to chtěli do parčíku a na točnu, tak tam se prý solí a hrozí dopravní nehody. Ale ta tu prostě za 40 let, co tu žiju, nebyla, ale znáte památkáře, prostě ne. Dole u obchodu jim to tasy nevyhovuje. Takže jsme vlastně v patové situaci. Na posledním zastupitelstvu Střekova se projednávala otázka navrácení sousoší, zastupitelé souhlasí, ale opět uplynula nějaká doba, je potřeba sochu restaurovat. Zase máme dva problémy, nejenom kam s ní, ale ještě dát další peníze nejen na přemístění ale na i restaurování.

Pojďme i k jiným tématům. Osadní výbor. Proč?
Ve Svádově vznikl, jelikož jsme cítili potřebu nějak tu rozhýbat život. Tím, že se dostal pod správu Střekova, do jeho obvodu, tak na nás už nezbývá moc peněz, protože sám Střekov je polikač peněz. Na ty okrajové vesnice jako Církvice a Brná, na nás už nezbývá nic. Tak jsme se rozhodli, protože dneska už nikdo nemá čas komunikovat s úřadem a chodit na zastupko, založit osadní výbor, abychom věděli o důležitých věcech, které se tam projednávají. Za těch pár let, co osadní výbor existuje, se nám podařila řada věcí.

Zdroj: DeníkJaké konkrétně máte na věci?
Loni nám Střekov vybudoval překrásné hřiště. Osadní výbor zahrnuje ještě Olešnici, Olšinky, Budov takže spravujeme tento velký katastr a tak se nám podařily takové drobné věci. Místní úpravy rychlosti, zákazy vjezdu těžkých aut, další umístění kontejnerových nádob na tříděný odpad. Máme dětské hřiště, začali jsme dostávat dotace, máme dětské dny a mikulášskou pro děti. Povedlo se nám rozhýbat i sousedský život. Ale jsou to takové drobnosti. Požádáme o posekání, úklid a podobně. Úřad nám opravdu vychází vstříc, máme velice dobrou spolupráci. Co se nám podařilo, pro někoho drobnost, ale v Olešnici byl starý pomník padlým z první světové války. Pietní desku v roce 1984 sundali a dali tam desku k výročí osvobození Rudou armádou. Jednomu našemu kolegovi se podařilo najít tu původní desku, nepoškozený. Střekov nám vyhověl, zrestauroval ji a znovu nechal osadit. Památník je upraven, okolí také, o to by se asi někdo jinak nezajímal, takové drobnosti.

Jak to vypadá administrativně, vedete papíry, rozpočet?
Ne, mi jsme dobrovolné sdružení, děláme to ve svém volném čase, scházíme se jednou za měsíc, pokud potřeba i víckrát. Je nás devět, osm chlapů a já. Shromaždujeme podněty místních, kteří se na nás obrací. My to zvážíme a projednáme na Střekově. Někdy se nám podařilo včas zasáhnout. Třeba v případě prodeje pozemku. Někdy je to neuvážlivé a lidi by ztratili přístup ke svým parcelám. Mluvíme s lidmi, jestli souhlasí, tak můžeme pomoc. Snažíme se být blíž lidem, oni pak chodí raději za námi než za úředníky.

Lidi většinou projedou okolo a vůbec je nenapadne, jak to tu může vypadat, jak byste představila Svádov ostatním?
Je to místo s tradicí, které sice je nenápadné, ale má tu svá zajímavá zákoutí. Kostel sv. Jakuba, sice není v úplně dobrém stavu, ale je to památka. Máme tu Budovské vodopády, ale v současné době tam není úplně dobrá cesta, potřebuje dát do pořádku. Ale místostarostka Aleša Kymličková vstoupila v jednání s Lesy ČR a snad jí slíbili, že tu cestu vyčistí. Jsou tam po těch kalamitách popadané stromy. Je tu dost velká návštěvnost i s turisty jsme ve spojení. Chtěli bychom, aby na zastávce byla i informační tabule, kde by všechna naše zajímavá místa byla zmíněna, aby se tu lidé zorientovali.

Co je největší problém Svádova, který řešíte a co naopak?
Největším problémem Svádova je stále nedostavěná kanalizace. O tom jednáme roky, celou dobu, co jsme vznikli. Sice máme přislíbeno, dokumentace se upravuje, ale je to málo. S tím, jak přibývá v domácnostech spotřebičů, je víc vody v potoce splaškové. To je opravdu velká bolest Svádova. To by chtělo. Pak je to naše tělocvična, proměněná v muzejní sklad, my to zmiňujeme stále dokola. Byla v roce 1971 postavena v akci Z, takže je to srdeční záležitost. Dřív tu byla základka s jednotřídkou, a dnes je tu školka, ale ta tělocvična není využitá. Já tam za mlada hrávala volejbal. Dneska je tam sklad artefaktů. Věcí, co by mohly být jinde, a ne v tělocvičně. Už je to dva roky, co mi slíbili, že to muzeum uvolní a stále to není volné.

Největší radost?
No samozřejmě, že hřiště. Ta naše drobotina, a že je jí požehnaně, jelikož do rodičovského věku dospěli i moje děti a děti mých vrstevníků. To je takové zadostiučinění. Trénují tam děti i dospělci, tenis, nohejbal. I ty drobnosti, ty jsou radost.