Policie prý měla vlastníkovi restaurace Radku Žďáreckému pouze oznámit, že porušuje vládní nařízení, a poté odjet. Místo toho k restauraci přijelo několik policejních aut a provozovatel skončil v cele předběžného zadržení. Odtud ho hnutí za dvě hodiny za pomoci svého právníka dostalo ven.

Žďárecký se k hnutí přidal loni v prosinci a od té doby má podnik otevřený, aby lidé mohli podepisovat protestní petici. Zároveň se tu mohou napít, občerstvit se a chvíli posedět. „Přivedla mě k tomu ekonomická a morální frustrace. Odhodlal jsem se otevřít a demonstrovat svůj postoj. Z toho, co se dělo, jsem byl vykulený, jelikož jsem takovou zkušenost ještě neměl,“ popsal a zároveň vyzval všechny k dalšímu bojkotu vládních nařízení, která jsou podle hnutí založena jen na strachu a prázdných slibech. „Nebojte se, postaráme se o vás, pomůžeme si navzájem. Tohle je už k nežití,“ řekl Žďárecký. 

Jakub Olbert ze Chcípl PES na tiskovce líčil, že cestoval po republice a zjistil například, že v malých městech má většina restaurací otevřeno i přes vládní proticovidová opatření. Tyto „undergroundové hospody“ mají jen zakrytá okna. Oficiálně otevřelo ale jen kolem dvaceti. „Vláda používá krizový zákon, ten ale nestanovuje, že by neuposlechnutí nařízení byl přestupek. Nic takového v něm není napsáno,“ poznamenal.

Hnutí se ale podle jednoho ze svých zakladatelů Jiřího Janečka zároveň distancuje od útoků na policii, protože ta prý dělá jenom svou práci. „Chceme apelovat na slušné komentáře. Žádné lidské orgány a gestapo. Po internetu běhá video, ale my se od toho všeho distancujeme. Veškerá jednání s policií byla velmi korektní. Jsme domluvení, že budeme pokračovat a hledat cestu, aby k přešlapům nedocházelo. Na cely předběžného zadržení se nebudou odvádět otcové od rodin,“ sdělil s tím, že nepřítel je vláda, ne policie.

Cílem hnutí je vybojovat otevření ekonomiky sevřené protiepidemickými opatřeními a pomoci podnikatelům i živnostníkům. Je prý třeba zrušit všech 44 vládních kompenzačních programů. Řešením prý je zavedení jednotné kompenzace ve výši 70 procent z loňských tržeb, iniciativa také požaduje demise odpovědných ministrů nebo celé vlády.

K petici za otevřené Česko sehnali organizátoři už 12 tisíc podpisů. Petici proti politice vlády podepsalo už 1500 lidí. Následující akcí hnutí Chcípl PES bude Valentinský pochod na Petřín v Praze. Jako argument hnutí použilo i údajně rostoucí počet sebevražd v souvislosti s ekonomickými dopady pandemie. „Jsou to prověřené informace. Ti lidé vybudovali svůj sen a najednou měli zbytečně obestavěný majetek, protože neměli z čeho platit úvěry a zálohy,“ dodal Janeček. Ústecká policie prozatím vyjádření hnutí nekomentovala.

Když mě pustili z cely, byl jsem vyklepaný a nemohl usnout, řekl Radek Žďárecký, majitel restaurace Veranda

Příběh je to krátký a smutný, ale snad mu ještě není konec. Tak hovoří o víkendovém zásahu policie majitel restaurace Veranda Radek Žďárecký. Prý si na stará kolena splnil sen o vlastním podniku a teď má kvůli covidu a vládním opatřením co dělat, aby přežil. Přesto nehodlá ustoupit a bude spolu s hnutím Chcípl PES bojovat proti podle nich nesmyslným vládním opatřením.

Kdy jste s hnutím začal spolupracovat a proč?
Já jsem se na stará kolena rozhodl splnit si sen a vybudovat vlastní podnik. Čtyři a půl měsíce na to začala první vlna covidu-19, takže jsem to otevřel v tu nejlepší možnou chvíli. Ale rozhodl jsem se už v prosinci, přidat se k hnutí Chcípl PES. Přivedly mne k němu ekonomická a morální frustrace, které prožíváme. To jsou dvě emoce, které se nám neustále střídají.

Kdy přišel ten moment, kdy jste si řekl: už toho mám dost, co se stalo?
To myslím, že probíhalo ve vlnách. Já jsem si už před měsícem dal závazek, že se ani nebudu koukat na zprávy a na jednotlivé politiky, kteří ve vás vyvolávají emoce. Já si už ani nepamatuju, kdy naposled byly kladné. To mluvím velmi mírně. Ruku v ruce jde ekonomický dopad, kdy žádosti do programů mi polovinu zamítli. Když ze svého musíte doplácet 110 tisíc měsíčně, což musím, abych splatil úvěry, dá to zabrat. Nemám zatím žádný závazek po lhůtě splatnosti. Ale zbyl mi už jen jeden zaměstnanec, všechno ostatní podporuje rodina. Je to frustrace, kombinovaná s nedostatkem. Ano, ještě mám auto a barák. Barák je v zástavě, auto bych mohl prodat. Ale já říkám proč? Přece nebudu chodit pěšky. Takže to přišlo v nějakých vlnách, kdy si řeknete, jestli vám to stojí za ten stres.

Co se stalo o víkendu?
V sobotu jsem se odhodlal navzdory vládním opatřením otevřít a demonstrovat svůj postoj. Co se dělo pak, překvapilo i mne. Policie mne vyzvala, abych zavřel podnik a vyhodil hosty. Což jsem odmítl, na to mi dali pouta, byl jsem odveden bez definice paragrafů na celu předběžného zadržení. Že jsem z toho byl vykulený, to snad ani nemusím říkat. Když mě odvezli a byl jsem poprvé v životě v base, jako prohlídka do naha, dostal jsem prostěradlo a tak dál…

Sundali vám pásek a tkaničky do bot…
… přesně tak. Naštěstí mi nedělali prohlídku tělních otvorů, to bylo jediné, co chybělo. Pak bez jediného papíru vás po dvou hodinách pustí. To je přeci nesmysl. Nikdy jsem takovou zkušenost neměl, ale za správnou věc se má bojovat. Chtěl bych všem, kdo se za mne postavili, poděkovat a všechny váhající vyzvat, aby se připojili. Tenhle příšerný absurdní stav je k nežití.

Co následovalo?
Ty tři dny, ty byly jak na manévrech. Sobota, neděle, pondělí. Asi tak dvanáct zasahujících aut, v neděli když přišlo opět komando, dovnitř šlo asi deset, dvanáct zakuklených policistů, tak jsme tady byli tři lidé a dva zaměstnanci. Včera to stejné. Nechtěli pouštět lidi dovnitř po víc, než po jednom, nenechali jim ani čas na prostudování petice, to už je podle mne šikanování. Včera tu stáli dva zaměstnanci policie, nechtěli pouštět dovnitř lidi, co je zajímala petice. Nakonec od toho ustoupili, čekali na posily. Pak přijelo kolem patnácti příslušníků a důstojníci, s nimiž pak jednal kolega ze Chcípl pes.

Na to navazuje další otázka, jak se k vám policisté chovali?
Slušně. Ti co mě eskortovali a ti, co byli u cely, jsou asi zvyklí na jiný materiál. Takové to lakonické konstatování: to jsme dopadli, když zavíráme slušný lidi.

Když vás pustili, co následovalo potom?
No tak, já nemohl usnout. Byl jsem vyklepaný, nebudu říkat, že ne. To se vám do toho druhý den nechce, ale musíte v sobě najít morální sílu. Jak se jednou rozhodnete, už není cesty zpět.

Co na to říkají sousedi, lidé, kteří ten zátah viděli?
Ti jsou vyděšení. Asi si myslí, že tady páchám obrovskou trestnou činnost, protože když vám tady bliká celá ulice, osobní auta posílená antony, co si taky mají jiného myslet.

Jaké máte ohlasy?
Já jsem dneska otevřel telefon a tam jsem měl esemesku, kde mi pán z Moravy psal, že by mě chtěl podpořit. Samozřejmě, vy se ptáte, zda je tam morální aspekt, nebo není. Zdeněk Pohlreich říká: „Tohle už je hra bez pravidel. Přežij, jak umíš.“ Co je na prvním místě, srdce a hrdost? Nebo uživení rodiny. Cítíte to nějak, ale realita je jiná. No a ten pán mi napsal, abych mu poslal číslo účtu, že mi dá příspěvek. Já mu odepíšu rád, ale s tím, že mu za to něco poskytnu. Já si prostě chci legální cestou vydělat, ale mě to stát už šest měsíců neumožňuje. Samozřejmě, můžou mě lidi podezřívat, že to dělám jen kvůli penězům, ale to v žádném případě. To bych si začernil okna a nechtěl bych na sebe upozorňovat.

Máte taky nějaký příjemný zážitek, spojený s peticí?
Spoustu lidí, kteří sem přijdou podepsat petici, které jsem v životě neviděl, ale třeba tu byla paní, která vykoupila všechny dorty, jinak bych je musel vyhodit, nebo všechny snít, nebo já nevím. To bylo strašně milé gesto.

Kolik jste vlastně sesbíral podpisů?
Za ty tři dny asi stovku, už ani nepočítám, kolikátý arch tu máme.

Co do budoucna, jak to vidíte?
Jednoznačně bude věrný tomu, co jsem řekl. Zůstanu. Já stále věřím, že se nám podaří v téhle republice něco změnit.