Nejhorší jsou z hlediska kvality ovzduší, které dýcháme, staré kotle, takzvaná lokální topeniště. Ta, jak říká odbornice z ústecké pobočky Českého hydrometeorologického ústavu na Kočkově Helena Plachá, suverénně vedou. V rozhovoru vysvětluje, jak se prach a další škodliviny měří a jak se výsledky používají. Hovoří i o vědeckých projektech na toto téma.

Jak je na tom ovzduší na Ústecku? Zlepšuje se jeho kvalita, zhoršuje?
Ovzduší na Ústecku se rozhodně zlepšuje. Již ne takovým skokem jako v letech, kdy došlo k odsíření a odprášení tepelných elektráren. Ale klesající trend hmotnostních koncentrací je možné pozorovat u většiny škodlivých látek ve venkovním ovzduší.

Jak se to vlastně měří, jaké přístroje používáte?
To je hodně široká otázka. Zkusím ji zjednodušit. Oddělení kvality ovzduší pobočky ČHMÚ v Ústí nad Labem má na starosti měření kvality ovzduší v Karlovarském, Ústeckém a Libereckém kraji. V této oblasti je 29 stanic pro měření kvality ovzduší, jejich měřicí program je různý. Ale většinou jsou to měřicí kontejnery, které jsou osazeny analyzátory. Ty jsou schopny měřit koncentrace jednotlivých škodlivin okamžitě a hodinové průměrné koncentrace pak najdete na webových stránkách www.chmi.cz, záložka Ovzduší. Jedná se o neverifikovaná data, proto je potřeba k nim takto přistupovat. Ale dávají informaci lidem, kteří tato data využívají jak v pracovním procesu, tak i v běžném životě. No a tato měření ještě doplňují další látky, u nichž koncentrace nezískáme ihned. Vzorky odebrané na našich stanicích musí nejprve zpracovat laboratoře ČHMÚ a spočítat koncentrace třeba benzenu, benzo[a]pyrenu, těžkých kovů apod. Všechny naměřené koncentrace je pak možné najít na našich stránkách v datových nebo grafických ročenkách.

Zpracováváte jen Karlovarsko, Ústecko a Liberecko?
V Ústí nad Labem zpracováváme vzorky ke stanovení hmotnostní koncentrace vzorků PM10 referenční metodou nejen z našich stanic, ale i ze Středočeského, Plzeňského a Jihočeského kraje. Jsme jedinou laboratoří ČHMÚ pro zpracování vzorků na stanovení benzo[a]pyrenu a dalších polycyklických aromatických uhlovodíků ze stanic ČHMÚ v celé ČR a zároveň je z Ústí nad Labem řízen provoz měřicí sítě pro stanovení ultrajemných částic.

V minulosti jste pracovala na přeshraničním vědeckém projektu. O co se jednalo, co prokázal a jak poslouží v praxi?
Vlastně to byly dva přeshraniční projekty. V projektu Ultraschwarz šlo o zavedení měření ultrajemných částic a „černého uhlíku“ v České republice. Spolu s německými partnery jsme se naučili na stanici v Ústí nad Labem v centru města kvalitně měřit počty částic o velikosti 10 až 800 nanometrů a využívat toto měření i pro hodnocení kvality ovzduší.

Použili jste někde zkušenosti z tohoto projektu?
Zkušenosti s tímto měřením jsme pak využili v projektu OdCom, který byl zaměřen na zápach v Erzebirgkreis a v Ústeckém kraji. Byl to příspěvek k analýze příčin a zjišťování zdravotních následků. Centrem dění na české straně byla stanice Lom, kde se kromě měření ultrajemných částic a „černého uhlíku“, prováděla i další kampaňovitá měření Zdravotního Ústavu se sídlem v Ústí nad Labem. Zjišťovali jsme i zdravotní závadnost zápachu, na který si stěžovali lidé ze Saského příhraničí. Závěrečnou zprávu z projektu OdCom najdete na www.chmuul.org. Prokázali jsme společně s dalšími partnery, že zápach v příhraniční oblasti Krušných hor má několik příčin a ne vždy je česká strana jediným zdrojem zápachu. Z pohledu toxicity bylo prokázáno, že koncentrace zapáchajících látek je velice nízká a nemůže mít vliv na zdraví obyvatel. Další jednání a využití výsledků našeho zjištění je již na politicích.

Poslední dva roky jsou ale co do čistoty vzduchu výjimečně příznivé. Mohla byste podrobněji vysvětlit proč?
Zásadní je vliv meteorologických podmínek na kvalitu ovzduší. Příznivé rozptylové podmínky vedou k nižším koncentracím všech znečišťujících látek. Nadprůměrné teploty zlepšují situaci především z pohledu koncentrací aerosolových částic PM10 a PM2,5 a benzo[a]pyrenu, které jsou z velmi významné míry závislé na intenzitě vytápění. A v letošním roce mělo na kvalitu ovzduší vliv i množství srážek. Na postupný pokles koncentrací znečišťujících látek v ČR má vliv i dlouhodobý pokles emisí. U velkých zdrojů znečištění ovzduší se díky zlepšujícím se technologiím snižují emise z průmyslových zdrojů. U domácností je to například i postupnou obměnou starých kotlů za nové nebo změnou přístupu k vytápění. A patří sem i obměna vozového parku, kdy staré vozy nahrazují novější s nižšími emisemi.

Co vlastně nejvíc náš vzduch špiní a proč?
Největším problémem v Ústeckém kraji je prašný aerosol. A to jak frakce aerosolových částic PM10 tak i frakce PM2,5. To znamená, že hmotnostní koncentrace částic, jejichž průměr je menší, než 10 µm příp. 2,5 µm (mikronů) často překračují povolený imisní limit nebo se k němu blíží. Zdrojů těchto částic je mnoho, ale vedou lokální topeniště. Proto je tak důležitá výměna kotlů a tomu mají napomoci i „kotlíkové dotace“. Spolu s tím je však potřeba sledovat i to čím a jak topíme.

Jak hodně se zvláštní geografická poloha Ústí podepisuje na čistotě našeho ovzduší a proč vlastně bývá v mlžné poklici, když v okolních vesnicích je azurová obloha?
O tom, jak se geografická poloha města Ústí nad Labem podepisuje na jeho znečištění, se přesvědčuji velice často již cestou do práce. Například kolem zoologické zahrady se na podzim vyskytuje často mlha. Ta se rozpouští v Doběticích nebo na Severní Terase a na Kočkově je modro. V letních měsících je zase z Kočkova vidět „letní smog“ a v zimě právě tu pokličku, která zadržuje škodlivé látky v údolí. A zde se opět dostaneme k tomu, že meteorologická situace je pro nás důležitá a koncentrace škodlivých látek nejen ve městě roste se zhoršenými rozptylovými podmínkami. O tom se pak můžeme přesvědčit, když se podíváme na koncentrace škodlivých látek ve městě a porovnáme je s koncentracemi naměřenými například na Kočkově.

Co by Ústí mohlo pomoci k vyčištění vzduchu? Máte v tomto směru vědecké výsledky, které by to podpořily?
To je složitá otázka. Je zde řada průmyslových zdrojů, doprava, lokální topeniště. Do hry vstupuje i geografická poloha. Jedním zásahem asi zlepšení nedosáhneme. Jedná se o řadu opatření náročných na rozpočet města. Nejjednodušší je opravdu snížení emisí z lokálních topenišť, a to jak výměnou starých nevhodných kotlů, tak i způsobem vytápění. A zodpovědným provozováním osobní i veřejné dopravy.

Jak vlastně vedla vaše cesta na vedoucí pozici v ČHMÚ na Kočkově?
Po absolvování Vysoké školy chemicko-technologické v Pardubicích jsem nastoupila do Severočeských konzerváren a drožďáren, kde jsem pracovala v podnikové laboratoři. Po mateřské dovolené jsem se vrátila jako vedoucí laboratoře a v posledním roce jsem přešla do výrobního oddělení jako technolog. V roce 1995 však byly konzervárny uzavřeny a já jsem nastoupila do laboratoře ČHMÚ jako vedoucí. Nejprve byly v laboratoři stanovovány základní škodliviny, postupně se však řada metod automatizovala, a my jsme se zaměřili na sledování benzo[a]pyrenu a dalších polycyklických aromatických uhlovodíků z celé republiky. Vedoucí oddělení čistoty ovzduší odešel k 1. 1. 2010 do penze a na jeho místo jsem byla jmenována já. Hlavní činností oddělení kvality ovzduší je stále zajištění kvalitní měřicí sítě pro zjištění kvality ovzduší. Ale zároveň se podílíme na řadě projektů a zakázek, rozvíjíme metody stanovení, zavádíme i nová měření do praxe. Toto vše by však nebylo možné bez kolektivu lidí, kterým práce přináší uspokojení a bez jejichž pomoci by se tak rozsáhlá činnost oddělení dělat nemohla.

Popsala byste svůj běžný pracovní den?
Ráno přijdu do práce, projdu maily, na některé odpovím, u jiných je potřeba zpracovat požadované údaje. Se správcem oblastního střediska, vedoucí laboratoře a pracovnicemi vývoje zkonzultujeme případné problémy, mezitím řeším telefonické hovory, plánuji další práce, připravuji podklady pro řešení a tak mi celý den uteče, ani nevím jak.

Vraťme se k vědě, co připravujete nového?
V současné době spolupracujeme na projektu administrovaném Technologickou agenturou ČR (TA ČR) Měření a analýza znečištění ovzduší s důrazem na vyhodnocení podílu jednotlivých skupin zdrojů. Tento projekt zahrnuje jednak identifikaci zdrojů znečišťování ovzduší ve třech vybraných oblastech ČR a dále hodnocení účinnosti programů zlepšování kvality ovzduší v malých sídlech, tedy hodnocení účinnosti kotlíkových dotací. Je velice rozsáhlý a končí v prosinci 2021.

Jak to bude pokračovat?
V rámci programu Prostředí pro život, administrovaném opět TA ČR, vzniká unikátní výzkumné centrum, nazvané Integrovaný systém výzkumu, hodnocení a kontroly kvality ovzduší (ARAMIS). Toto centrum sdružuje klíčové experty z rezortních organizací v oblasti životního prostředí, vysokých škol a akademie věd a disponuje špičkovým vybavením a infrastrukturou mateřských institucí. Ambicí projektu je prostřednictvím aplikace výsledků přispět ke zlepšení životního prostředí, zejména kvality ovzduší na území republiky. A v tomto projektu opět spolupracujeme s řadou organizací hlavně v oblasti vzniku nových metod pro stanovení markerů (identifikátorů), které zajistí přesnější určení zdrojů znečištění ovzduší v daných místech. Je to například stanovení nitro PAH a rozvoj měření ultrajemných částic v ČR. Tento projekt startoval letos v červenci a bude končit v roce 2026.

Helena Plachá
• Vedoucí oddělení kvality ovzduší Českého hydrometeorologického oddělení v Ústí nad Labem Kočkově.
• Studium na VŠCHT v Pardubicích ukončila v roce 1985.