Petr Gandalovič: Primátorování v Ústí považuji za nejdůležitější období života

Jak po letech vzpomínáte na „primátorování“ v Ústí, šel byste do toho zase?
Jestli se ptáte, zda bych do toho šel znovu tehdy, tak samozřejmě ano, dodnes to považuji za nejdůležitější období mého života. Jestli však myslíte, zda bych chtěl vstoupit nyní znovu do politiky, tak odpověď zní ne. Ale jak říkám, vzpomínám na to rád a někde v duši doufám, že snad i lidi v Ústí na to nevzpomínají úplně špatně. Z té doby se hodně věcí podařilo, nejvíc jsem samozřejmě hrdý na to, že jsme prosadili projekt kampusu UJEP. Teď právě dokončili největší pavilón a myslím, že město by mělo být na svou univerzitu pyšné.

Vracíte se do krajského města. Kdy jste tu vlastně byl naposledy?
My tady s manželkou bydlíme, takže je to spíš o tom jak často se dostaneme domů ze zahraničí. Teď, když pracuji v Paříži, je to jednodušší, takže před koronavirem to mohlo být tak jednou za dva měsíce. Za poslední tři měsíce to samozřejmě nešlo, ale jak se teď otevřely hranice, budu doma zase častěji.

Krajinářská architektka Jitka Trevisan dohlíží na soutěž o Miladu

Co děláte dnes a proč jste si to vybral?
OECD je organizace vyspělých zemí, které se zde vzájemně radí o tom, jaká jsou nejlepší řešení pro rozvoj hospodářství, sociálních věcí, ale i životního prostředí či vzdělání. Vznikla začátkem šedesátých let a původně sdružovala jen západní země, avšak po pádu železné opony se otevřela i našemu regionu. Česká republika vstoupila již v roce 1995, v té době to byl velký úspěch a chápalo se to jako ocenění naší ekonomické transformace. Já jsem, jak víte, byl předtím velvyslancem ve Spojených státech a chtěl jsem se ve svém dalším působení více zaměřit na ekonomické otázky, takže OECD byla jasná volba.

Jak byste popsal svůj pracovní den?
To je správná otázka, ale není na ni jednoduchá odpověď, hodně se to liší podle toho, co má OECD právě na programu. Jak už jsem říkal, zpracovávají se zde ekonomické analýzy a doporučení v různých oblastech jako jsou například důchody či bytová politika. Mojí prací je tedy především propojovat naše ministerstva s odborníky zde v OECD, takže hodně času trávím na telefonu a psaním mailů. Jako velvyslanec jsem členem řídící Rady OECD, kde rozhodujeme o rozpočtu, zaměření organizace, ale i o tom, kdo ji povede. Zrovna toto je právě pro nás nyní velmi důležité, za rok se bude volit nový generální tajemník a Česká republika chce nasadit svého kandidáta. Jsem přesvědčen, že je načase, aby se do těchto funkcí dostávali i lidé z našeho regionu, kteří mají zkušenosti s ekonomickou transformací.

Je v tom nějaký rozdíl mezi tím, co jste dělal v Americe?
Když porovnám svou současnou práci s tím, co jsem dělal v Americe, je to mnohem více „úředničina“ a mnohem více času trávím ve své kanceláři nebo na nějakých jednáních. Někdy mi docela chybí setkávání s lidmi, s podnikateli či krajany.

Co bývá na vaší práci nejtěžší?
Neřekl bych nejtěžší, ale spíše kde vidím rezervy, kde můžeme ještě přidat. Hlavně jde o to, abychom se naučili plně využívat všechno, co OECD produkuje. Podstatou celé organizace je to, že bychom neměli vymýšlet to, co už vymysleli někde jinde a třeba už to i uvedli do praxe. Samozřejmě, nedá se na všechny nasadit jedno měřítko, ale připomínám, že se jedná o 37 nejvyspělejších ekonomik světa, kde jsou Spojené státy, Japonsko, Korea a samozřejmě i většina států EU, ale i například Izrael, takže těch zkušeností a dobrých příkladů je mnoho. To kvantum informací je někdy obtížné vůbec přečíst, natož pak se v tom zorientovat a vybrat z toho, co je pro nás užitečné a čím bychom se měli inspirovat.

Spor o Mariánský most pokračuje, firma nabízí městu vyrovnání za 300 milionů

Mohl byste to ilustrovat na nějakém konkrétním příkladu?
Dobrým příkladem je oblast digitalizace. Uznávám, že je to trochu široký pojem, pod který se dnes vejde vše, ale budu konkrétní. OECD v posledních letech připravila celou řadu doporučení, jak používat technologie jako jsou umělá inteligence nebo blockchain. Tady nejde o to, že by to vymysleli, v tom jsou samozřejmě napřed soukromé firmy. Je důležité, aby státy uměly s těmito technologiemi samy zacházet a šikovně je využívat. Například technologie blockchain, která stojí za kryptoměnami, jako je Bitcoin a podobně, může být využívána pro různé veřejné databáze a rejstříky. Také vidíme řadu využití pro umělou inteligenci. Na druhé straně je to právě umělá inteligence, která se může obrátit proti člověku, a to nemusíme mít rovnou na mysli Terminátora. Jde o to, aby v různých systémech, kde se o nás sbírají a vyhodnocují data, stále platila transparentní pravidla a lidé to měli pod kontrolou. Státy v OECD právě teď jednají o mezinárodních pravidlech, která by pro členské státy byla závazná a bránila zneužití.

Co to tedy znamená pro Českou republiku?
Pro Českou republiku je to priorita. Pokud nechceme být jen montovnou, musíme se prosadit v nových technologiích. Sledovat ten vývoj a účastnit se jednání, kde se nová pravidla vytvářejí, je proto pro nás klíčové. Další důležitou oblastí je zdanění digitálních služeb. Všichni víme, že firmy, které tyto služby poskytují, neplatí skoro žádné daně, přestože mají velké zisky. Pokud takovou daň však uplatníte jednostranně, hrozí odvetná opatření z druhé strany, jako to nyní vidíme se strany Spojených států. Řešením je tedy jedině společná dohoda, kterou se budou řídit všichni, a to se dá dojednat jen na půdě mezinárodní organizace jako je právě OECD.

Jak to aktuálně v Paříži vypadá krátce po koronavirové krizi?
Ve Francii byla situace s nákazou Covid 19 podstatně horší pokud se týkalo počtu nakažených i zemřelých. Celé je to také posunuté, takže když byly u nás povinné roušky a zavřené školy, tady se o tom teprve diskutovalo. Naopak nyní, kdy se u nás život postupně už pár týdnů vrací do normálu, zde se to teprve uvolňuje.

Zkomplikovalo vám nějak koronavirové dění osobní život?
Zhruba jako každému, práce z domu je vždy něco jiného a člověk si to musí zorganizovat. Obdivuji rodiče malých dětí, kteří se jim museli věnovat a vedle toho pracovat. Pro mne s manželkou to bylo složitější tím, že když se zavřely hranice, zůstali jsme každý jinde, a tak jsme se nějakou dobu neviděli. Výhoda byla, že asi před rokem jsme objednali do bytu rychlý internet, takže jsem teď zvládal jak práci tak i videohovory s rodinou.

Turisté proudí do Ústí na Labem zvolna, ubylo cyklistů i cizinců

Byly v tomto směru nějaké rozdíly oproti dění v ČR, myslím tím, jak to vnímali a stavěli se k tomu obyčejní lidé?
Nechci hodnotit Francouze, ale přece jen si myslím, že u nás byli lidé zodpovědnější. Tady jsou roušky povinné jen v dopravních prostředcích a v obchodech, na ulicích je bylo vidět podstatně méně. Teď se podobně jako u nás otevírají restaurace a na zahrádkách to hučí jako předtím. Turistické cíle jako je například Eifellovka, jsou ale pořád zavřené, a obecně pokles turismu Francii a zejména Paříž ekonomicky velmi poškodí. Tak jako u nás to nejvíc dopadne na živnostníky, malé hospůdky a služby, které na turistickém ruchu žily.

Jak se to podepsalo na vaší práci?
Naše práce tím samozřejmě byla ovlivněna výrazně. Mezinárodní organizace, jako je OECD, je založena na tom, že se zde scházejí delegáti ze členských zemí, odborníci na jednotlivá témata, zástupci ministerstev a dalších institucí. To vše muselo být zrušeno a postupně nahrazeno telekonferencemi. Ovšem i tak vyspělé země, které jsou členy OECD, na to nebyly připraveny. Ukázalo se, že existuje jenom několik technologií pro video konference, z nichž každá však má své problémy, některé dokonce v bezpečnostní oblasti, což je pro vlády absolutní problém. Musíte si uvědomit, že se nebavíme o přátelích, kteří spolu mluví po Skype, ale o konferencích oficiálních představitelů, někdy i ministrů, v počtu kolem sto až dvě stě účastníků. To je už velmi náročné na technologii. Nakonec jsme se tomu všichni dokázali přizpůsobit, takže jsme vlastně už přes dva měsíce před obrazovkami svých počítačů. Myslím, že se ukáže, že se hodně takových jednání může v budoucnu odehrávat tak jako nyní, vzdáleně. Tím se ušetří čas i peníze za dopravu. Na druhé straně nic nenahradí lidský kontakt, bez něj diplomacie nemůže existovat. Na jednotlivých jednáních mnohdy není ani tak důležité, co se říká uvnitř sálu, ale co dohodnete na chodbě u kávy.

Co plánujete do budoucna?
U diplomata jako já je osobní život hodně spjatý s tím pracovním. Po nějakou dobu jste vyslán na diplomatickou misi, a tak žijete několik let v té zemi. Potom se vrátíte domů a pracujete na ministerstvu zahraničí. U mne to bude asi za rok, takže to jsou zhruba mé plány.