Jak tedy uvažovat o nastalé situaci a jak se s ní vyrovnat?
Jako policejní psycholog jsem byl velmi často svědkem problémových událostí. Proto mám pocit, že v tomto případě každý člověk se s koronavirovými omezeními musí vyrovnat sám po svém a vzpomenout si, co mu pomohlo v nějaké jiné náročné situaci, a to se pokusit využít. Obecně je nutné lidem připomenout, že každý by měl vzít pandemii vážně, uznat dopady události po dobu, kterou vymezí odborníci, a neklást na sebe obvyklé nároky.
Televize nám v tom nepomůže. Paradoxně, v současnosti v případě koronaviru již nepředstavuje informační, ale spíše destabilizující faktor.

Není to vůči televiznímu vysílání odvážné tvrzení?
V televizi jedni straší a obviňují jiné, co všechno zaspali a udělali špatně, další se snaží informovat rozvážně, jiní slibují. Z protichůdných hlasů se člověk stává zmateným, cítí nejistotu. Není to kritika televize, taková je prostě situace.

A co samotné Vánoce?
Od pradávna jsou svátky o setkávání lidí. Vše ostatní je nepodstatné. Proto třeba půlnoční mše je nepodstatná. Není pro většinu lidí setkáváním, ale divadelním představením pro lidi, kteří nerespektují nějakou víru a Boha. Je to pro ně vánoční atrakce. Sváteční dny jsou o setkávání lidí, ale i vánoční a silvestrovské rodinné setkávání dnes představuje určité ohrožení. Jeden z rodiny, který neví, že je nakažený, může ostatní z rodiny ohrozit.

Co je tedy pro nás v této době nejhorší?
Nejhorší je, že nevíme, kdy, s jakou intenzitou a jestli nás ta problémová situace vůbec potká. Citlivější lidé prožívají víceméně válečné Vánoce. Rodina v zázemí nevěděla, kdy z nebe spadne bomba a zabije právě je. Koronavirus je bomba. Hodně lidí její dopad přežije, mnozí se s problémy vyléčí, někteří zemřou. Dokud vás bomba nezasáhne, nevíte, jak skončíte. Nejistota se snáší špatně. Zvláště, pokud někdo ze známých měl kvůli koronaviru úmrtí v rodině.

Lze se na to nějak připravit?
Ne, ale každý by za současné situace měl být výrazně obezřetný a dodržovat doporučená základní pravidla, mít disciplínu. Každý si musí vybrat, jakým způsobem bude na možnou bombu čekat.

A čekat na zázrak? Tedy na očkování?
Očkování lidstvo zbavilo řady nebezpečných epidemií. Totéž se očekává u covidu-19.

Ale mnozí vládu kritizují, že zaspala přípravy na očkování a osvětu. Proto důvěru v očkování má necelých 40 % obyvatel. Jak to vnímáte?
Kritika je vždy jednodušší, než pro situaci něco smysluplného udělat. Najednou zjišťujeme, že kde by měla být diskuse odborná, je výrazně politická a přitom na prvním místě chybí člověk. Pokud jde o průzkum veřejného mínění, je nepodstatný. Průzkumy mínění ukazují pouze momentální pocity dotazovaných. Až nastane čas očkování, lidé se reálně rozhodnou.

Byla osvěta o důležitosti vakcinace dostatečná?
Každý dospělý člověk ví, že při jakémkoliv očkování hrozí nebezpečí. Že sice v minimálním počtu, ale přesto u někoho může očkování vyvolat negativní reakci. Riziko, byť naprosto minimální, je u většiny lékařských zákroků. K tomu není potřeba speciální osvěta.

Takže je zbytečné vyvracet dezinformace?
Pokud začít nějakou osvětu, měla by probíhat několik málo týdnů před očkováním. Jako je nejdůležitější, co se řekne těsně před volbami, aby si to lidé zapamatovali cestou k volební urně. A hlavně ti, kteří mají sklon nechat se pobláznit dezinformacemi, by měli osvětu slyšet bezprostředně před očkováním, aby si to vůbec zapamatovali. Říci to slušněji asi nejde…