Jste ředitelem městské policie zhruba třicet let, dokázal byste zhodnotit rozdíly mezi tím, co bylo tehdy, co teď a případně, co městské policie v republice nejvíc potřebují?
Můžeme to rozdělit na tři dekády. Ta první, to byla zlatá devadesátá léta, divoký západ. Je ale pravda, že řada věcí se dala řešit jednoduchým selským rozumem. Postupně některé věci začaly být omezované zákony a dneska jsme tam, že to není jednoduché a leckdy i ty věci, které by daly vyřešit jednoduše, tak kvůli tomu, že se zákony musí dodržovat, to zase tak jednoduché není. Začátky byly opravdu velice složité. Městská policie byla vytvořena zákonem tehdejší České národní rady a to bylo vše, nebyly k tomu žádné doprovodné prováděcí předpisy. Každé město si to snažilo řešit svým způsobem včetně výstroje, a jak mají vypadat uniformy. Až postupně, po osmi letech, ministerstvo vydalo nějakou prováděcí vyhlášku, která některé věci sjednocovala. Tak, aby v každém městě a obci strážník vypadal zhruba stejně. Druhá dekáda se vyznačovala profesním zdokonalováním, byly jasně stanovené zkoušky u ministerstva vnitra. Strážníci nejprve chodili jednou za pět let na přezkoušení, potom po třech letech. Takže to pro ně bylo takové nervózní. Já jsem ale na druhou stranu přesvědčen, že je to nutné kvůli tomu, aby se strážníci seznámili s novelizacemi, věděli, kde se co rozšířilo, či nikoli.

Co třetí, poslední dekáda? Dalo by se říci, že je o technice a vybavení?
Ano, třetí dekáda už se nese v duchu technického pokroku. Za těch posledních deset let jsme konkrétně v Ústí v technickém vývoji zaznamenali obrovský boom. Dnes máme v rámci satelitního sledování všechna auta i pěší hlídky pod dohledem GPS, můžeme vyhodnotit jakoukoliv činnost, kde byli, jak se tam dlouho zdržovali, dokonce to dokáže spočítat i rychlost chůze. V současné době ve městě máme skoro 190 kamer. Jsou rozloženy v jednotlivých městských obvodech a je to důležitý pomocník při zajištění pořádku. Nehledě na to, že to velmi využívají i orgány činné v trestním řízení, policie a soudy. Dnes mají strážníci velmi dokonalé kamery, téměř bezdotykové, automaticky zaznamenávají veškerou činnost, kterou strážník na ulici dělá, všechno v perfektním rozlišení a zvuku. V tom vidím velký pokrok. Letos město vyčlenilo asi 40 milionů na rekonstrukci největší služebny, kterou máme, v ulici Na Nivách a zároveň tu vznikne nové operační středisko. To, co máme, je z devadesátých let a už se tam těžko dají připojovat další a další kamery. Bude nové a moderní.

Mluvil jste o jednoduchých věcech, které se daly jednoduše vyřešit. Mohl byste dát příklad?
Mohl bych si na nějakou situaci vzpomenout, ale nechci nikomu zavdávat příčinu k polemikám, jestli jsme tu porušovali zákon, nebo ne. Prostě, já si myslím, že první dekáda se vyznačovala řadou negativních jevů, která se dala řešit velice rychle, a jak jsem říkal, selským rozumem. Dnes je to opravdu složité a nejen pro městské policie, ale pro všechny bezpečnostní složky. Za tu dobu vznikly nové zákony, GDPR a další, a ty vytvářejí bič na správce údajů a provozovatele technických zařízení. Na jednu stranu je asi v pořádku, že je chráněna identita lidí, s nimiž mají tyto složky co do činění.

Bílý elektrobus Scania by mohl jednou doplnit flotilu vodíkových autobusů.
VIDEO: Ústí brázdí elektrobus. Když se osvědčí, může doplnit vodíkovou flotilu

Za těch třicet let jste se určitě setkal se situací, kdy jste měl pocit, že buď lidé, nebo soudy, či někdo další, jsou vůči strážníkům nespravedliví. Připomínám například případ strážníka odsouzeného pravděpodobně za něco, co neudělal a dneska u městské policie může pracovat jen jako občanský zaměstnanec. Myslíte si, že ochrana strážníka proti takovým nařčení je dostatečné?
Na to je těžké odpovědět. Zaprvé nikdo z nás u toho případu nebyl. Logicky, strážník tvrdí, že to neudělal. Soudce mu dokázal, že to udělal a odsoudil ho. Proti rozhodnutí soudu člověk nemůže říci ani slovo. Máme nezávislé soudy a předpokládám, že rozdělují 'padni, komu padni'. Takže je to velice složité. Tenhle případ se stal několik let zpět, od té doby jsme žádný podobný neměli, byť ta situace v terénu pro strážníky a strážnice, slouží u nás přes padesát žen, není jednoduchá. Musí být neustále ve střehu, jelikož tak, jak se společnost vyvíjí a jaká nálada v ní panuje, se to projevuje i ve vztahu k našim lidem. Druhá strana začíná být agresivnější, víc vulgární. Přitom strážník a strážnice mají povinnost zachovat důstojnost lidí, vůči kterým vystupují a musí si na řadu věcí dávat pozor. Prostě to nemohou řešit tak, jak by to řešil táta se synem.

Pamatuji si případ, kdy řidič nastartoval auto a skončil v obýváku. To se stalo za Barborkou. Zažil jste víc takových unikátních případů?
Určitě, případů jsou stovky. Pamatuji si, když se rozvodnilo Labe a zatopilo protipovodňovou vanu, kupodivu se objevil řidič, který jel s rodinou a myslel si, že tu vodu projede. Bylo to za tmy, měli jsme to i na kamerovém systému - jel, jel, až celé auto zmizelo pod vodou. Jediné štěstí bylo, že duchapřítomně otevřel boční okýnko a celou rodinu dostal na střechu auta. Odtud jsme pak ty lidi přesouvali na suchou zemi. Nebo další případ. Když se dělala částečná úprava vozovky pod poliklinikou, stavaři na část vozovky nalili asi metr čerstvého betonu. Večer starší řidič s manželkou, aniž by věnoval pozornost řízení, s autem zajel přímo do toho betonu. Samozřejmě jsme volali hasiče, kteří auto vytáhli. Pán pak říkal, že si to druhý den dojede umýt, ale hasiči mu řekli, že musí hned, jelikož je to rychleschnoucí beton a ráno by s tím neodjel. To jsou takové dopravní perličky, na které by si člověk vzpomněl po tuctech.

Městská policie Ústí nad Labem. Ilustrační fotoKamerový systém Městské policie Ústí nad Labem. Ilustrační fotoZdroj: MP Ústí nad Labem

Co perličky, kdy bylo strážníkům horko? Každý očekává, že uniformovaný příslušník musel někdy vytáhnout zbraň…
Musím říct, že co se týká donucovacích prostředků, strážníci nejvíc využívají chvaty, hmaty, údery a kopy. Nebo jsou to pouta, maximálně úder tonfou či obuškem a podobně. Případů, kdy strážník použil zbraň, bylo jen pár. Jestli jich bylo pět, tak je to hodně. Sem tam hrozba služební zbraní, na což se podle zákona hledí, jakoby tu zbraň použil naostro. Bylo jich málo. Ale strážníci se do prekérních situací dostávají čím dál tím víc. Zpětně, za posledních pět let, se dostávají třeba jako první na místo sebevražd, což jsme dřív nezaznamenávali. Používají defibrilátory. Naši lidé jsou velmi dobře proškolení a dokážou poskytnout nejen první pomoc, ale - což je důležité - zachránit i lidský život. Pokud se ptáte, jestli zažili nějaké krušné chvíle, určitě tu byli během kalamit, třeba za povodní, město jich zažilo řadu. Od roku 2002 jich tu bylo osm. Strážníci plní důležitou funkci nejen pro město, ale hlavně pro jeho obyvatele.

Stává se při volbách, že některý z kandidátů volá po reorganizaci, výměně vedení městské policie a tak dál. Přesto jste dokázal svou pozici za těch třicet let obhájit. Co na to říkáte?
Osobně si myslím, že to je tak trochu společenská tragédie. Tak jako dneska zaznamenáváme personální nouzi ve všech oborech a odvětvích, je nedostatek lidí, těžko se shání, těžko se zaplatí. Tahle personální nouze se týká i lidí v politice. Když potom různí političtí kandidáti převezmou podobnou rétoriku, tak jen ukazují sami na sebe a na jaké inteligenční výši jsou. Pro mne třeba bylo v loňských volbách zklamáním, když jeden nejmenovaný kandidát na post primátora vykládal v rádiu, jak zajistí, že ve všech městských obvodech zajistí služebny městské policie, ale ony už tam nějakých třicet let jsou. Možná by bylo dobré, aby si tihle lidé, než něco někde řeknou, informace zjistili. Když ne, tak ze sebe udělají lidové šašky.

Ředitel Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje Petr Bureš.
Záchranáři jako terč: Sanitka místo taxi, neexistující nehody i fyzická napadení

Když mluvíme o personálním nedostatku, kolik lidí chybí ústecké městské policii? Jak to řešíte, nejsou třeba dva lidé na celý Střekov málo?
V první řadě je potřeba si uvědomit, že městská policie není v Ústí sama. My tu máme čtyři územní základny. Vedle toho je tu státní policie, která má na území města sedm obvodních oddělení, takže v každém obvodě jsou vlastně služebny zdvojené. Proto třeba na Střekově je pro nás dostačující, že směnu zajistí dva strážníci, protože tam máme další podporu u státní policie a oni si ten obvod rozdělí: někdo vršek, někdo spodní část. Podle toho preferujeme spíš tu denní činnost, přes den je ve městě daleko víc lidí než v noci. Takže máme hodně lidí na denní směně od rána od šesti do tří odpoledne. Potom na Střekově během týdenní doby máte dva na směnu a další čtyři lidi na ten den. Tohle, myslím, máme dobře pokryté.

No a kolik je tedy podstav?
Stabilně už několik let máme podstav třináct lidí. To je 7,8 procenta. Nemyslím si, že to je tak hrozné. Za ta léta jsme si ověřili, že se dají najít způsoby, jak chybějící lidi nahradit. Pokud strážníci někde chybí a potřebujeme řešit nějaký přestupek, tak to lze řešit přesčasy a podobně. S tím, myslím, se vypořádáváme dobře. Jinak v letošním roce se vrací tři lidi z kurzu a další tři do kurzu nastupují. Podstatná věc je jiná. Víc než dvě třetiny strážníků slouží přes sedmadvacet let a samozřejmě všichni stárneme. Pamatuji si, že byly doby, kdy náš věkový průměr byl 28 let. Dnes činí 44 let. Do deseti let můžeme mít problém, protože nám začnou do důchodu odcházet dnešní pětapadesátníci a víc. To je úkol do budoucna, budeme muset přitlačit na pilu a omladit. Když to neuděláme, mohlo by se po odchodech do důchodu stát, že nám tu zůstane těch lidí jen dvacet.

Otázka poslední. Co městská policie do budoucna potřebuje absolutně nejvíc?
Pro to, aby ty lidi pracovali velice dobře na ulici, potřebují mít dobré zázemí. To vždycky vydrží nějakých deset let a po deseti letech najednou zjistíte, že se tohle opotřebovalo, tamto je staré, že musíte rekonstruovat. Další věc, technika. Všichni jsme svědky, že letí mílovými kroky kupředu. Byl bych velice rád, aby se to u městské policie nezastavovalo. Tak, jak to zasahuje civilní sektor, aby přišel i k nám a aby město, tak jak to dělá doposud, mělo snahu, aby jeho městská policie fungovala na prvotřídní úrovni.