Rozsáhlou dekontaminaci pozemků plných rtuti ústecká Spolchemie dokončí do dvou let. Využije k tomu technologii, která znečištěnou zeminu neprodyšně uzavře.

Sanace, která měla odstranit přibližně 387,5 tisíce tun znečištěné zeminy a sutě, začala v roce 2003. Stát za ni zaplatí minimálně 2,9 miliardy korun. Vyžádala si i likvidaci staré elektrolýzy nebo vodíkového plynojemu a stavbu čistících hal.

Podle mluvčího společnosti Jana Charváta se sanační práce dokončí formou takzvaného ekokontejmentu. „Tedy vytvořením podzemního sarkofágu. Termín dokončení nám Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) určila na prosinec roku 2021,“ informoval mluvčí Charvát.

Vyčištěné plochy pak Spolek využije především pro logistickou činnost, popřípadě lehkou výrobu. Toto řešení má ovšem své odpůrce. Například ústeckého aktivistu Mariana Páleníka z neziskové společnosti Přátelé přírody. Ten před lety usedal v ústecké městské komisi pro životní prostředí.

„Byli jsme proti tomu. Doporučovali jsme městu, aby požadovalo odtěžení. Sarkofág tam bude klidně tisíc let a město se tím směrem nebude moci vyvíjet,“ vysvětlil Páleník.

Poté prý tehdejší vedení Spolchemie požádalo hejtmanství, aby zprostředkovalo setkání s komisí, aby si to mohli vysvětlit. „Doporučili nám, abychom naše rozhodnutí revokovali. Pro Ústí to je řešení zcela nevhodné, ohrožující i spodní vody. Komise rozhodnutí změnila. Oficiálně bylo důvodem, že by se na to musela zpracovat nová EIA, tedy posudek o vlivech na životní prostředí, a tím by se sanace prodloužila. Já byl proti a nakonec odstoupil,“ popsal Páleník.

S přípravou sarkofágu rtuťových lokalit v areálu chemičky souběžně pokračuje i sanace podzemních vod. „Byť i v této oblasti jsme většinu práce letošního roku soustředili na projektové a přípravné práce. Termín dokončení máme stanovený na září 2025,“ uvedl mluvčí Charvát.

O sarkofágu představitelé chemičky, která ve městě podniká už od 19. století, hovořili i se současným ústeckým vedením, konkrétně třeba s primátorem Ústí Petrem Nedvědickým. Ten se domnívá, že uzavření rtuti pod „pokličku“ je dnes nejrozumnějším řešením. Podloží se tu totiž neskládá z neprodyšné jílovité horniny, ale drobné prostupné zeminy a rtuť tak kvůli své váze klesá stále níž.

„Taková jáma, která by se dostala až na neprostupný podklad, by byla příliš hluboká. Jelikož to platí stát, byly by to nehospodárně vynaložené prostředky,“ dodal Nedvědický.